Porcupine Tree - Signify (1996)

Kouzlu magického sdružení kolem Stevena Wilsona jsem propadl už při prvním kontaktu s jejich hudbou - byly to tvrďácké In Absentia a Deadwing a dvoudiskový skvost z první éry, The Sky Moves Sideways. Už je tomu dávno, a i když Wilson nikterak neskrýval inspirační vzory, vždy opentlil hudbu PT jedinečnou aurou.

Bornlivedie je nezbytným mluveným intrem, které PT hojně užívali ve své psychedelické fázi. Pak se po dikobrazovsku náramně vyloupne titulní melodická pecka, která svou gruntovní rockovou podobou rozstřikuje adrenalin a vyvolává kovovou éru PT.

The Sleep of no Dreaming je rozkošně tvarovanou psychedelickou krasavicí - ospalá, nepřítomná nálada, drobné elektro vzruchy a éterická Wilsonova deklamace.

Po ledově ambientním zklidnění v podobě Pagan přichází jako vlna Waiting Phase one. Rozběhnutí rytmiky v tribálním duchu a fantasticky procítěný Wilsonův zpěv se nenávratně zavrtávají do mého nitra. Žádná divá agrese,je tu procítění, v závěru se přece jen přitopí.

Waiting Phase two pokračuje v duchu zadumaných elektronických mlhavých maleb, známých i z předchozí desky, s podporou živoucí umělé rytmiky a studených úderů klavíru. Po všech stránkách skvost...

Sever je těžkou, nervní deklamací, kde ostré nástrojové výpady zmírňuje Wilsonův odevzdaný hlas. Přichází kouzelná atmosférická zákoutí a opět nájezdy v dikobrazí top formě.

Idiot Prayer je elektronicky, ambietně dokreslenou a líně se sunoucí zvukovou masou, nataženou na plochu přes sedm minut. Typické psychotické a manické sny, známé z první éry PT. Kazatel Wilson a rytmické hody dokonají zkázu.

Pravým opakem je nejlepší wilsonovskou melodikou obdařená Every Home is Wired, jasně jeden z vrcholů desky. Podobné nádhery uměl Steven vždy - The Moon Touches Your Shoulder či The Rest Will Flow. Pětiminutovka rozkoše.

Intermediate Jesus je sedm minut čisté psychedelické improvizace. Elektronický podklad, futuristické ladění, basové a bicí zlomy činí z toho vskutku nevšední zážitek.

Light Mass Prayers jsou čtyři minuty vesmírného, průzračného chladu, bodajícího do duše jako jehly.

Závěr Dark Matter je vpravdě ve velkém stylu, osm a půl minuty uběhne jako vodní příval. Umělý začátek s mrazivými doteky prázdnoty postupně přechází v temnou, dokonale rytmicky vytesanou mantru. Ano, tohle je dokonale známý a zažitý dikobrazí strom, neporazitelný a chladně věčný. Elitní, náladové představení.

Jen velmi těžko tu hledám negativa. Protože za plný počet jsou moje osobní démanty, uvedené v úvodu, a ještě Up the Downstair a Lightbulb Sun, dávám s nejtěžším srdcem čtyřku. Pro skalní Stevenovy fandy ale jasná volba.





reagovat

Snake @ 19.05.2018 09:01:16
Hned jsem to tam - po delší době - vrazil. Úžasná atmosféra. Dík za recku.

horyna @ 19.05.2018 10:13:29
Deska, se kterou jsem měl z počátku problém. Rozháraný materíál, instrumentálky, intra, trvalo mi, než jsem se v tom zorientoval. Někde jsem pak četl, že právě Signify je vlajkovou lodí PT a skutečně velkým revolučním výtvorem v jejich tvorbě. Asi i tahle definici mi pomohla, nazírat na album trochu jinak. Časem jsem to zlomil a dnes ji mám zatraceně rád. Pět neomylně.

Easy díky za recku, ta způsobila, že jsem si ne tuhle, ale desku předešlou právě smahnul do mp3 na kolo. Dostal jsem strašnou chuť na trochu modernější Pink Floyd.

Ještě k tvé minulé otázce ohledně Jadis. Od těch mám shodou okolností tři desky právě v autě.
Pokud máš rád More Than Meets the Eye, neváhej a přikup jí mladšího bratříčka Across the Water. Malinko modernější tvář Jadis pak nejlépe prezentují čtyři poslední desky, z nichž především dvojice Fanatic a Photoplay (ale i deska poslední) ucho prog-rockera velmi potěší.
Desky to jsou hodně podobné, ale našemu sluchu lahodící. Pegas, Braňo i Mayak by se mnou určitě souhlasili:-)

Mayak @ 19.05.2018 10:30:50
... kedže sledujem dráhu Stevena Wilsona prakticky od počiatku a ku Porcupine Tree som sa dostal v roku 1995 (a ich prvý koncert som videl v roku 1997 v Krakove ... "Signify Tour") s odstupom času konštatujem, že albumy "Up The Downstair", "The Sky Moves Sideways" a "Signify" sú istým spôsobom to najčarovnejšie v celej tvorbe SW. Psychedelická atmosféra, emotívny a ľahko melancholický opar, reminiscencie na PF z najslávnejšej doby (bez aspektov kopírovania) a hlavne pocit nového (a veľkého) objavu na prog/rockovom nebi ... asi začínam byť sentimentálny ...

EasyRocker @ 19.05.2018 12:20:22
horyna: díky, objednal jsem Photoplay :-)

bullb @ 05.09.2019 06:38:55
Najprv mi vliezla do uší "In Absentia".
Som trocha spomalený, kým mi niečo naozaj "sadne". Signify je dôkaz. Dávam plný počet. Ďakujem všetkým "propagátorom" tejto kapely.

Signify dohrálo a způsobilo mě nemalé hudební překvapení. Na to, že desku znám docela dlouho a její sílu jsem načerpával postupně, nebylo to rychlé očarování jako třeba v případě Stupid Dream, Lightbulb... nebo Fear... jsem hodně omámený. Pořád se schovávala za těma ostatníma, které ji častokrát převyšovali, sice jsem chápal její revoluční rozměr, ale jelikož mám v oblibě spíš písničkovější tvář kapely tady jsem byl skeptičtější.
Nevím jak se to přesně stalo, ale momentálně si mě nahrávka podmanila nečekanou silou a osobitě zvláštní aurou tajemna i nostalgie.
Tohle byl čistý a nečekaný direct ze kterýho se pomalu vzpamatovávám. Dokonale smontovaná psychedelie, metalový elementy a progresivní rock, přemalovnej svým decentním přístupem charakteristickým právě pro P.C. a zaobalenej dokonalým soundem položeným na oltář nefalšované hráčské kreativity. A to jsem si myslel, že z toho co ve sbírce mám, mě už nic nemůže dostatečně překvapit, ale jak řekl Spejbl, pak že zmílená neplatí:)

Halucinogení vesmírná bomba Bornlivedie a instrumentálka Signify to všechno odstartujou krutě podmanivou režií s pěkně tepajícím Ch. Maitlandem.
The sleep of no dreaming je překrásná, pomalu se s ní pohupuje na větvi utkané z mařeny. Kaťoučká velice sugestivní monstr-modlitba Pagan a je tu stěžejní kus Waiting Phase one s Wilsonovskýma španělama, Barieriho sampl-revolučními zvuky a hlavně neopakovatelnou zádumčivou atmosférou. Ambientní dvojka a pak už destruktivní náboženská skladba Sever, další známka geniality svého stvořitele. Idiot prayer je pěkně vydrážděná techno šílenost s programovatelnými sequencery, která se rozjede jako splašená kobyla. Porce melodií dorazí s líbezňoučkou Every home isw ired, aby Intermediate Jesus zahrozila na temnou a vzdorovitou notu. A aby těch modliteb nebylo málo, tentokrát se uchýlím do ústraní a jen tiše medituju při Light mass prayers a co se stran víry týče, i v poslední Dark matter je cítit vnitřní pnutí orámované dějinými událostmi spjatými s vírou.

Škoda konce mé milované kapely, sláva PORCUPINE TREE.




reagovat

Snake @ 28.09.2016 07:55:40
johne, pěkně jsi to napsal. Jsem rád, že v tobě poznávám dalšího zapáleného fanouška Porcupine Tree.

john l @ 28.09.2016 17:27:47
Snake: Porcupine Tree beru jako novou nejdokonalejší kapelu devadesátých let a přelomu století. K hudbě jakou tvořili oni, se zatím nikdo z dalších nedokázal ani přiblížit. Mě dostali na celý čáře, totálně je žeru:)

Snake @ 29.09.2016 06:49:34
To je odvážné tvrzení, ale přít se o tom nebudu :) Já se do nich zbláznil cca deset let nazpět a to jsem pak kupoval vše, co se dalo sehnat. V případě alba "Metanoia" jsem si to teda mohl odpustit, ale jinak jsou to parádní desky. A je mi jedno, jestli z onoho psychedelického, písničkového, nebo prog metalového období. Výborná kapela, ovšem líbí se mi i Wilson sólo. Ovšem to je už jiná písnička...

horyna @ 29.09.2016 13:20:32
Nepřiblížil???? Tak alespoň Wilsonovy sólo desky z velké míry ano, i když je jeho hudba o poznání jinde, u P. C. toho skládal 95% a tak rukopis i na sólo je zjevný, i když zasahuje hlavně do 70-tek. Pak tu máme nedávno zmiňované Pineapple Thief, zkus poslechnout jestli neznáš a značnou inspiraci zde uslyšíš, dále novou kapelu- zrovna nedávno vyšlou bombici- The Mute Gods (P. C. z velké míry jak vyšítí). Nové adepty nijak nevyhledávám, ale věřím že zkušený fanda a zažraný fajnšmekr, by ještě pár kapel napodobujících P. C. vykouzlil.

john l @ 30.09.2016 09:30:47
Od Pineapple Thief mě na Porcupine Tree pasuje jen poslední studiovka, která se fakticky na tento žánr stáčí a inspiruje(nejen účastí G. Harrisona). Předešlý desky s krajanama a nedostížnýma P.C. nemají (skoro) nic společnýho.

john l @ 01.10.2016 08:03:14
Ale jo, pár fragmentů je ze světa P.C., to jen na opravu.

2CD Kscope - KSCOPE131 /2009/ Digibook

Signify si to mašíruje v linii vytýčené předcházejícími deskami a většina jejího obsahu by se v pohodě vešla do šuplíku s psychedelickým trip rockem. Je tu však několik ale. Tak především už to není víceméně Stevenova sólovka, ale první album, na jehož přípravě se podílela celá kapela. A pak je tu daleko víc harmonických vokálů, placku tak můžeme považovat za jakýsi mezistupeň na cestě od psychedelie k písničkové tvorbě. Takový konec jedné éry a úsvit nového věku v jednom.

Bornlivedie je už klasická PT ambientní introdukce, ze které se vyloupne titulní instrumentálka Signify. Chytlavá a rytmická taneční pecka, založená na repetivních figurách řízné doprovodné kytary a inspirovaná skladbou "Hallogallo" německých Neu! (1972). Zvuk je parádní, tlapičky mnu si radostí a říkám si, že lepší začátek bych si ani neuměl představit...
V plánu byla i skladba Signify II, ta se však na album nakonec nevešla a najdete ji na kompilaci "Stars Die: The Delerium Years 1991-1997". Ještě dodám, že Wilsonova verze pecky "Hallogallo" je k mání na bonusovém disku "Insignificance".

Ale zpět k "Signify". The Sleep of No Dreaming je první otextovanou věcí na desce a je to docela tvrďárna, s vyřvávaným refrénem a nervní, trýznivou kytarou. Můj asi nejméně oblíbený štych, ovšem po ambientní vsuvce Pagan už je tady krásná a melodická písnička v houpavém tanečním rytmu, Waiting, Phase One. Pišta byl do toho rozdělování písní do několika fází nějakej divej a tak není divu, že na "Phase 1" navazuje zatraceně dobrá a podmanivá instrumentálka Waiting, Phase Two. Takovým spojovacím článkem v několika dalších skladbách je samplovaný projev nějakého náboženského fanatika, který se poprvé objevuje v jinak líbivé písničce Sever. Pěkné a melodické věci s podmanivými vokálními harmoniemi v refrénech.

Další instrumentálkou je pořádný kus psychedelického trip rocku, téměř osm minut dlouhá Idiot Prayer. Strojový rytmus automatických bicích, omamný sound, všudypřítomné samply, sequencery a loopy asi nejvíc připomínají předcházející tvorbu dikobrazího ostnu. Je to taková uhrančivá a temná dupárna a tohle já můžu. Vysoko nastavenou laťku drží i "Wilsonovka" Every Home Is Wired, znovu s těmi pěknými mnohohlasnými harmoniemi v refrénu. Instrumentální závěr skladby je už docela psycho a plynule přechází do improvizovaného jamu Intermediate Jesus, který mi velmi připomíná skladbu "Moonloop" z alba "The Sky Moves Sideways". Intermediate Jesus mi však přijde o něco slabší a tak trochu narušuje kontinuitu celého alba. Pod sugestivním ambientním kouskem Light Mass Prayers je podepsaný bubeník Chris Maitland. Celý je však poskládán z klávesových ploch a trochu překvapivě bez bicích a na úplný závěr je tu pomalá, devět minut dlouhá pecka Dark Matter s krásným a emotivním kytarovým sólem.

K reedici z roku 2009 Kscope přibalilo ještě bonusový disk, Insignificance (Demos 1995-96). Raritní matroš, který poprvé vyšel na magnetofonové kazetě jen pro potřeby fan clubu "Transmission". Mimo jiné je tu již výše uvedená verze skladby Hallogallo, zárodky skladeb, které se objevily na regulérní desce, i vynechané melodie. A na závěr akustická podoba písničky Nine Cats, která se nachází již na debutovém albu "On The Sunday Of Life..."

Balení v digibooku ve tvrdých deskách, pěkná obálka, osmistránkový booklet s texty písní a dva disky za cenu jednoho, co víc si přát ? Je to výborné album, mám ho rád a mohu vám ho jen doporučit.



reagovat

Mohyla @ 04.01.2016 15:31:42
Pekne si sa rozpísal, doska si to určite zaslúži, s hodnotením sa zhodneme!

Snake @ 05.01.2016 09:39:57
Su rád, že se ti placka líbí. Máš také ten digibook od KSCOPE ?

Signify je v katalogu Porcupine Tree albem přelomovým. Skupina tímto LP na sebe upoutala pozornost širší posluchačské obce. Deska v sobě totiž spojuje to, co bylo pro Porcupine Tree typické v předešlé tvorbě, kdy byla řazena mezi zástupce psychedelidského rocku a na druhou stranu se tu objevují první "písničkovější" a melodické kousky, které znamenaly předzvěst alb Stupid Dream a Lightbulb Sun. Po kratičké úvodní Bornlivedie následuje titulní instrumentálka Signify. Tady si neodpustím připomínku, že osobně se mi více líbí pozdější verze téhle pecky Signify II, např. ta z živáku Comma Divine. Skvělá The Sleep Of No Dreaming společně s atmosférickou Dark Matter nebo Sever patří mezi opravdové perly alba. S vokálními linkami si Steven Wilson zaexperimentuje ve skladbě Every Home Is Wired. Tato píseň se také řadí k dalšímu, mimořádně zdařilému počinu. Rád si pouštím i obě Waiting (Phase On a Phase Two).
Album nemá slabý moment a je právem považováno za to nejlepší, co kdy skupina nahrála. Velmi pěkně zpracované vydání remasteru od Snapperu obsahuje navíc i druhý bonusový disk plný alternativních či nevydaných verzí písní alba s názvem Insignificance (demos 1995-96).

reagovat