Soulmen - EP deska edice Mikrofóra: The Soulmen (1968)

Keď som túto skladbu počul prvý krát ako podmaz k jednej scéne vo filme Pelíšky, povedal som si.. Dokelu celkom dobra bigbítova skupina, zrejme nejakí angličania. Dal som si tú námahu a zistil o koho ide.

Skupina The Soulmen, ktorú založil Dežo Ursiny. Skupina, ktorá v roku 1967 vyhrala 1. bítový československý festival v Prahe. Je neuveriteľné ako v bývalom Československu dokázalo obdobie konca 60-rokov priať tomuto žánru. Ako sa za relatívne krátky čas po prepuknutej Beatlemánii a objavovania kapiel ako The Shadows, The Kinks a mnohí iní dokázalo vyprofilovať toľko big beatových kapiel z ktorých práve The Soulmen možno radiť až do svetovej úrovne. Stačí sa len započúvať skladby I Wish I Were a úplne civilnej a uveriteľnej angličtiny Deža Ursinyho. The Soulmen, The Matadors, The Beatmen, Prúdy, The Rebels a veľa ďaľších.. kde to všetko dnes už je?!

Niekto tu naznačil istú melancholickosť hudby, ja v tom osobne vidím skôr veľmi jemný a inteligentný prístup k melódiám a výrazovosti poplatnej svojej dobe. Bolo by veľmi zaujímave sledovať ako by mohlo dopadnúť hypotetické porovnanie ak si odmyslíme železnú oponu, so zahraničnými kapelami na festivale medzinárodnej úrovni. Osobne si myslím, že The Soulmen, The Matadors, Mefisto a veľa iných kapiel, by hanbu vo svete neurobili.

Toto malé EP je taký malý slovenský zázrak. Čosi podobné sa snáď neskôr za normalizácie podarilo Prúdom a Collegiu Musicu a Modrému efektu v Českej republike. Zložiť niečo takej kvality, že by to obstálo i na medzinárodnej úrovni. Taká malá hudobná renesancia. Osobne sa nazdávam, že toto EP takým počinom je.

Narodil som sa rok pred rokom 89 a predsa mám pocit, že hudba 60 rokov má stále čo ponúknuť a dokáže osloviť i mladšie generácie. Či už v rámci slovenskej alebo českej scény, je čo počúvať, čo objavovať a hlavne, je čo si vážiť.

Ako čítam, piatimi hviezdičkami by sme mali hodnotiť len výnimočné albumy. Myslím, že toto EP by ich znieslo i viac, než len päť.


reagovat

Mohyla @ 25.09.2017 06:31:18
Fajn! Zaujímavé je, že aj mladá generácia sa k tejto hudbe dostáva. Aj synátor začal pátrať po niektorých veciach, ktoré počul z filmov z obdobia Pelíškov!

tykeww @ 25.09.2017 17:10:54
Soulmen mi přijdou trochu přeceňovaní, určitě ne za 5 a to ani v měřítku tehdejší CZ/SK scény. Ursíny i Frešo se v budoucnu dostali do úplně jiné ligy, kde se teprve dalo o pětce vůbec uvažovat. Ale každý má svoje uši a každý to slyší jinak :)

northman @ 26.09.2017 03:57:17
Tvorba skupin té doby byla plná nadšení z nové hudby, která se k nám dostávala hodně špatně, protože režim tuhle kulturu moc nepropagoval. To nadšení je z písní nejen Soulmen hodně znát. V šedesátých letech a na počátku sedmdesátých let vznikla všechna zásadní alba rockové hudby. V průběhu dalších let se veškeré nadšení vytratilo a tvorba nových souborů je plně podřízena komerčnímu úaspěchu, vždyť o peníze jde až v první řadě. Udělalo by mi velkou radost kdyby písničky Soulmen, ale taky Beatmen, Primitives Group a dalších ze šedesátých let vyšly znovu.

Mohyla @ 26.09.2017 05:55:53
Northman, vyšli. Dajú sa nájsť na
>> odkaz
>> odkaz

northman @ 26.09.2017 06:18:43
Mohyla: děkuji, tahle 2CD jsem si před časem koupil, ale tyhle kapely tehdy nahrály i jiné písně, které by si zasloužily zveřejnění.

bullb @ 27.09.2017 11:50:27
Šťastím je, že film Pelíšky vzbudil záujem o hudbu konca šesťdesiatych rokov. Podľa mňa je to trošku preceňované, ako príklad zo "sveta" uvediem Doors. Ursinyho hudba je nadpriemerná, o čom niet pochýb. Dávam 3,5. Nostalgia nepustí. Zaokrúlim hore.

Soulmen. Pro mě donedávna velká neznámá... Něco se ve mně holt zlomilo a já jsem měla nutkání si trochu doplnit resty. Když v hlavě mi bleskla myšlenka na československý bigbít, neměla jsem jinou možnost. Soulmen a jejich jediné EP se čtyřmi skladbami – ze kterých jsem už polovinu znala a ani jsem o tom nevěděla – tedy bude předmětem mé dnešní recenze.

Dežo Ursiny byl význačnou osobností naší hudební scény. Ač jeho sólovou tvorbu zmapovanou nemám, skupiny, ve kterých v druhé polovině 60. let působil, mému bystrému oku a uchu uniknout nemohly. Kapela Soulmen je pro mě v lecčem zajímavější než The Beatmen, protože se inspirovala zejména bluesrockovou scénou (což nás jasně odkazuje na Cream), přičemž u jejich de facto předchůdců Beatmen to byli hlavně nesmrtelní Brouci.

Všechny čtyři skladby na EP jsou kvalitní a pečlivě vykreslují náladu dané doby. Je zajímavé, že všechny znějí tak nějak melancholicky... Ale když přihlédneme k tehdejší politické situaci v Československu, asi nebude třeba žádné vysvětlení.
Aranže jsou, typicky ve stylu konce 60. let, jednoduché a čiré, ale přesto působivé. Bluesová Wake Up na tom netrpí vůbec, naopak jí to přidává na hutné atmosféře, která zůstává až do konce skladby zahalena rouškou tajemství. Má také velmi pěknou basovou linku, o kterou se nepostaral nikdo menší než legendární slovenský baskytarista Fedor Frešo.
Podobně je to i u A Sample Of Happiness, další výborné skladbičky, kde jednoduchost hraje prim. Zpěvný refrén střídá jemná sloka, která nabírá na intenzitě, aby opět mohl nastoupit refrén. Velmi zajímavá věc, kde je využit potenciál vícehlasého zpěvu, jenž dává písni tu správnou atmosféru.
Skladba Baby Do Not Cry je mi dobře známá z filmu Pelíšky, který mimochodem můj zájem o čs. bigbít dost prohloubil. Baví mě na ni ta melancholie a neučesaná instrumentace, která vsází hlavně na dojem, nikoliv na nějakou virtuozitu. Ta ostatně v té době musela být jen pro smích... Text také není nezajímavý.
Deska končí svižnější I Wish I Were. Typická bigbítová záležitost, kde jsou patrné i prvky klasického rockandrollu. Svěží dvouminutová skladbička, která končí pěkným symbolickým vícehlasem.

Je škoda, že Soulmen nahráli jen jednu jedinou malou desku. Bezpochyby se totiž jednalo o seskupení mezinárodních kvalit, které u nás, snad kromě Matadors, nemělo konkurenci.
Velmi slušná deska, která si ode mě zaslouží 4 hvězdičky. I přesto, že vliv této kapely na celé generace bigbítových umělců u nás byl obrovský, hudebně na plný počet nedosáhne. Alespoň já to tak cítím.
reagovat

tykeww @ 26.05.2013 17:07:31
Soulmen by toho možná nahráli víc, kdyby se kapela po roce existence nerozpadla. Každopádně kdyby se tak nestalo, Frešo by se nemusel dostat do Prúdů, z čehož vyplývá, že by se nikdy nemusel stát ani členem Collegia Musica - vše zlé je tedy k něčemu dobré. Každopádně moc díky za recenzi; český a slovenský rock (a zejména pak scéna 2. poloviny 60. let - Matadors, Flamengo, Soulmen, Framus Five, Blue Effect, George and Beatovens...) je mojí slabostí.

adam @ 26.05.2013 17:21:34
K tej melancholii. Ked sa Deza pytali ze preco tak vela pije odpovedal: A co ine mi tu ostava robit?

nowhere_man @ 26.05.2013 20:01:40
adam: A tento poznáš? - V štúdiu sa pýtali Deža Ursinyho, či si nedá víno a Dežo povedal, že kompóty nepije.

adam @ 26.05.2013 20:16:42
Poznam a paci sa mi. Bol to velky umelec, ale v osobnom zivote tyran a suteren kultury. Asi je nemozne byt iba pozitivny. Skoda

Jardo @ 26.05.2013 21:10:38
"Bezpochyby se totiž jednalo o seskupení mezinárodních kvalit..." - je to tak, vystihla si to vynikajúco, Kristýna, pekné čítanie.

Mohyla @ 27.05.2013 17:47:31
Kristínka, paralelu Beatmen - Beatles a Soulmen - Cream si trafila presne. Z Tvojich recenzií usudzujem, že by Ti mohla sadnúť aj Dežova sólová tvorba. S poznávaním by som začal chronologicky od albumu z roku 1973 - Ursiny, Dežo - Provisorium a potom uvidíš!

Petr Gerneš @ 27.05.2013 17:32:05
Dej na Mohylu! Je vidět, že je to znalec.

Začnem s tým že tento album vlastne jeho polovičku som počúval asi 10 rokov svojho života bez toho aby som vedel aká skupina nahrala tie vynikajúce skladby...

Mal som 10 rokov keď mi raz jeden známy priniesol nahrávku kde bola nahraná nejaká Bestofka skupiny Olympic nič mi to nehovorilo vtedy ani teraz ale na konci tejto pásky boli nahrané 2 piesne spievajúce po anglicky (boli to Baby Do Not Cry a I Wish I Were).Keď som sa ho spýtal na to kto spieva tie skladby(už len podľa kvality som počul že to nebol Olympic) odpovedal mi nato že sú to The Doors najlepšia americká skupina .Už ani neviem ako to bolo ale spomínam si že som skladbu Baby Do Not Cry počul vo filme Pelíšky . Keď som si napočúval diskografiu Doors veru tie skladby som tam neobjavil. Až si jedného dňa čítam recenziu tu na Progboarde a len tak som si vygúglil I Wish I Were bolo to pre mňa obrovské prekvapenie. Po vypočutí skladby Wake Up skonštatujem že to je jedna s najlepších československých piesní aké som kedy počul skladba Wake Up je na albumu moja obľúbená. Slovenský Cream čo dodať............ veľká škoda že nenahrali aspoň 5 albumov.

reagovat

Petr Gratias @ 16.08.2011 14:32:37
Zdravím Gunslingera....
hezké vymezení se vůči tématu.
Líbí se mi to.
Soulmen byla vynikající kapela.
Strašná škoda, že během své existence nedosáhla na
skutečné regulérní album.
Ursíny už byl tehdy dostatečně na výši, aby autorsky obsáhl celý albový komplet.
Dokázal bych si představit, že by k danému triu
přibyl i Jaroslav Filip na klavír a varhany....
Ale i tak je zde hodně svěžích nápadů jak harmoniích, melodické lince, instrumentálním pojetí a výtečném zpěvu.
Upřímně Vám Slovákům Soulmen závidím!
Anebo Vám k nim blahopřeji!

Neměl jsem to štěstí a neviděl jsem nikdy hrát naživo na koncertě jednu z nejlepších slovenských skupin šedesátých let, která přesáhla význam Bratislavy, Slovenska a expandovala i do Prahy. V době jejich existence jsem měl dvanáct, třináct let a v tomhle věku nebylo možné navštěvovat hudební kluby a koncertní sály. Proto bylo pro mě jméno Soulmen jenom názvem s podmanivým backgroundem. Koncem šedesátých let jsem ale u kamarádky z domu objevil EP téhle skupiny a tak jsme se seznámili…
Dežo Ursíny v rozpětí šedesátých až devadesátých let byl pro mě hudební mýtus, před kterým jsem měl vždycky hlubokou úctu. Jeho pojetí hudby se diametrálně odlišovalo od všeho co na československé scéně v šedesátých letech živelně vznikalo a s odstupem času jsem schopen prohlásit, že vedle Matadors, Blue Effect a Framus Five byli v šedesátých letech Soulmen jednou z mála vývozních rockových skupin, kterými bychom se mohli pochlubit za našimi hranicemi. V jejich hudbě byl cítit odkaz Cream, ale i Vanilla Fudge (zejména ve vedení vokální linky). Byla to skupina, která překonala „dětské nemoci“ a mohla se individuálně prosazovat. Ursíny byl už v té době vyhraněná osobnost. Stále však na sobě pracoval a hledal nová hudební východiska. Jako kytarista nehrál nějaká převratná sóla a neomračoval elektrickými eskapádami, ale dovedl uvažovat v harmonických souvislostech se smyslem pro detail, uchopení formy a dokonale pracovat i se základním písňovým tématem, do kterého vkládal svou osobitost. Jeho velkou předností byl jasný a srozumitelný hlas s emočními vibracemi a zejména smysl pro zpívanou angličtinu. V té době „dráždilo“ tento jazyk u nás relativně dost zpěváků, ale Ursíny byl svým pojetím, výslovností a frázováním asi nejpřesvědčivější. Bylo to jednak talentem, ale i okolností, že jeho matka byla překladatelka a učitelka angličtiny a on tyto aspekty dokázal využít ve svůj prospěch, třebaže v sedmdesátých letech tohle už neplatilo…

WAKE UP – první skladba je elektrické blues. Vliv Cream je zde čitelný. Připomíná je vokální linka v pozadí (velmi bruceovsky vedený hlas), zato Ursínyho kytarové téma nemá výrazný claptonovský sound (možná v úvodním tématu), ale jinak zní dost osobitě a nezávisle. Frešova baskytara je pod vlivem bruceových modulací, ale ani tohle není výtka, Frešo se k tomuto baskytarovému mágovi vždycky hlásil. Mallý je příklad talentovaného bubeníka, který na sobě dokázal pracovat. V mezihře Ursíny vystaví zajímavé sóle, kte kterému v playbacku nahrál druhé téma. Instrumentálně i pěvecky stojí píseň v zásadní rovnováze. Velmi zdařilý přínos, který deklaruje muzikantskou vyzrálost a schopnost reagovat na zahraniční podněty.

A SAMPLE OF HAPPINESS – výtečná dynamicky prokreslená skladba, kde se pracuje s podmanivými náladami ve vokálních partech a když skupina spustí akcentované forte, přináší napětí a vnitřní tajemno. Nevytváří ho jenom zemité basy a úderná rytmika bicích nástrojů v pochodovém rytmu, jsou to netypické tónové proměny a zajímavě vedené hlasy. Ursíny se zaměřuje na akordické výměny bez ambice sólové exhibice a tóny bez zkreslení jasně vystřeluje do prostoru. V jeho hlase je ryzost, odevzdanost a niterná přesvědčivost. Uvěřitelná a neokázalá krása hudebního výrazu a podání, bez křečí a akademismu a intelektuální nadutosti…

BABY DO NOT CRY – nádherně podmanivá píseň s výraznou melodickou linkou, kterou Soulmen rozšiřují v zajímavých harmoniích a gradovaných fázích, kdy se skladba proměňuje v zajímavých dynamických obrazech od jemné lyriky po přiostřené fáze, kdy Ursíny společně s Frešem dokáží výrazově přitlačit na hlasivky a vložit větší porci emocí do projevu. Kytarové sólo uprostřed skladby nastiňuje rockovou dramatičnost, společně s Mallého bubenickými breaky. S ohledem na vývoj československé rockové scény si troufnu prohlásit, že tahle skladba patří mezi nejkrásnější balady, které u nás v minulosti vznikly a dodnes jsou schopny oslovovat. Je plná citu, ale je zbavena nasládlé kašírovanosti a přináší citové sdělení ryzího původu…

I WISH I WERE – rychlejší vyprecizovaná rocková skladba v divočejším tempu, kde se skupina díky úderností bicích nástrojů, důkladným basovým linkách a razantním akordickým doprovodům promění v živočišnější derivát bigbítu šedesátých let, který si nespleteme ani po desítkách let. Potvrzují to i opět chválené vokální linky, kterou jsou harmonicky neotřelé a melodicky suverénní v každém ohledu. Ani ve snaze najít někde nějakou trhlinku prostě nemohu uspět, hudba má úžasný přesah, třebaže byla nahrána v monofonní verzí a neprokreslila stereofonní vymoženosti zvuku. Učebnicový příklad toho, že i bigbít se nemusel potácet v suterénu nepochopení, ale získal si posluchače svou vnitřní krásou bez nějakých falešných gest…

Mladší generace by pravděpodobně skupinu Soulmen nikdy neobjevila, ale díky Hřebejkovu, dnes už kultovnímu filmu Pelíšky zná skladby Baby Do Not Cry a I Wish A Were polovina národa a tak asi mezi nimi nějaké to procento bude po přečtení nekonečně dlouhých titulků na závěr filmu „pátrat“ po tom, kdo vlastně tyhle skvělé písničky nahrál a nazpíval a tak se po desítkách let možná i mezi mladší generací najde „prostor“ pro Soulmen…
Je mi líto, že v té době ještě neexistovalo na Slovensku vydavatelství Opus a Panton (ani Supraphon) nedokázaly zareagovat na jejich úspěch a vydat jim standardní album, které by si bezesporu zasloužili. Takhle se můžeme jenom skromně radovat nad čtyřmi skladbami recenzovaného EP a postesknout si nad vývojem tehdejších poměrů.
Ten plný počet bodů je opravdu zasloužený.



reagovat

gunslinger @ 23.06.2011 14:01:23
PETRE dík za recenzi.túto kapelu som počul naposledy asi pred 10 rokmi (čo je u mňa polovica života) a úplne som naňu zabudol takže dík za pripomenutie.

Mohyla @ 23.06.2011 15:35:46
Peter Gratias: Tiež mám toto EP v zbierke, hudobná kvalita je popísaná v recenzii. Len na doplnenie, EP je vydané na CD: Ursiny, Dežo - Pevniny a vrchy/1998/, živá nahrávka, (síce slabšej kvality) niektorých piesní na 2CD: Ursiny, Dežo - Pevniny a vrchy 2/2000/.

@ 23.06.2011 19:09:36
Naprosto souhlasím s touto perfektně napsanou recenzí, pouze bych podotkl, že ačkoliv byla EP deska vydána ve své době pouze v monofonní verzi, tak nahrávka byla ve studiu pořízena ve stereu. Ostatně stereofonní verze tohoto EP je ke slyšení právě na již zmíněném CD Pevniny a vrchy. A bylo smutným pravidlem, že to nebyl u nás jediný případ, kdy se původně již stereo nahrávky na vinylech objevovaly jen v mono verzích, viz např. singly skupiny George & Beatovens, Olympic, Matadors, atd. Pouze LP desky se koncem 60. let objevovaly v prodeji již v obou verzích, zatímco stereo singly až začátkem 70. let.
Takže si singlovou českou bigbítovou klasiku 60. let můžeme zpravidla vychutnat ve stereu až v nových vydáních na CD v 90. letech.

Petr Gratias @ 24.06.2011 11:59:48
Díky Vám všem za Vaše postřehy a postoje.
Pevniny a vrchy jsem si samozřejmě koupil koncem devadesátých let na CD také. Jsou tam velmi zajímavé věci
Pravděpodobně nejpodmanivější skladba, kterou Dežo Ursíny napsal a nazpíval, je podle mého názor Tisíc izieb. Ucítil jsem u sebe velké vnitřní vibrace, které nemívám v tomto pocitovém ukotvení příliš často. Zajímavé je, že album Zelená už se mi ale komplexně nejeví tak silné, jako právě tato skladba.
Každý kumštýř má právo na slabší místa. Ursíny jich má velmi málo, ale pokud bych měl nějaké přece jmenovat, bylo by to album Zelená...