Soulmen / EP deska edice Mikrofóra: The Soulmen (1968)

Soulmen. Pro mě donedávna velká neznámá... Něco se ve mně holt zlomilo a já jsem měla nutkání si trochu doplnit resty. Když v hlavě mi bleskla myšlenka na československý bigbít, neměla jsem jinou možnost. Soulmen a jejich jediné EP se čtyřmi skladbami – ze kterých jsem už polovinu znala a ani jsem o tom nevěděla – tedy bude předmětem mé dnešní recenze.

Dežo Ursiny byl význačnou osobností naší hudební scény. Ač jeho sólovou tvorbu zmapovanou nemám, skupiny, ve kterých v druhé polovině 60. let působil, mému bystrému oku a uchu uniknout nemohly. Kapela Soulmen je pro mě v lecčem zajímavější než The Beatmen, protože se inspirovala zejména bluesrockovou scénou (což nás jasně odkazuje na Cream), přičemž u jejich de facto předchůdců Beatmen to byli hlavně nesmrtelní Brouci.

Všechny čtyři skladby na EP jsou kvalitní a pečlivě vykreslují náladu dané doby. Je zajímavé, že všechny znějí tak nějak melancholicky... Ale když přihlédneme k tehdejší politické situaci v Československu, asi nebude třeba žádné vysvětlení.
Aranže jsou, typicky ve stylu konce 60. let, jednoduché a čiré, ale přesto působivé. Bluesová Wake Up na tom netrpí vůbec, naopak jí to přidává na hutné atmosféře, která zůstává až do konce skladby zahalena rouškou tajemství. Má také velmi pěknou basovou linku, o kterou se nepostaral nikdo menší než legendární slovenský baskytarista Fedor Frešo.
Podobně je to i u A Sample Of Happiness, další výborné skladbičky, kde jednoduchost hraje prim. Zpěvný refrén střídá jemná sloka, která nabírá na intenzitě, aby opět mohl nastoupit refrén. Velmi zajímavá věc, kde je využit potenciál vícehlasého zpěvu, jenž dává písni tu správnou atmosféru.
Skladba Baby Do Not Cry je mi dobře známá z filmu Pelíšky, který mimochodem můj zájem o čs. bigbít dost prohloubil. Baví mě na ni ta melancholie a neučesaná instrumentace, která vsází hlavně na dojem, nikoliv na nějakou virtuozitu. Ta ostatně v té době musela být jen pro smích... Text také není nezajímavý.
Deska končí svižnější I Wish I Were. Typická bigbítová záležitost, kde jsou patrné i prvky klasického rockandrollu. Svěží dvouminutová skladbička, která končí pěkným symbolickým vícehlasem.

Je škoda, že Soulmen nahráli jen jednu jedinou malou desku. Bezpochyby se totiž jednalo o seskupení mezinárodních kvalit, které u nás, snad kromě Matadors, nemělo konkurenci.
Velmi slušná deska, která si ode mě zaslouží 4 hvězdičky. I přesto, že vliv této kapely na celé generace bigbítových umělců u nás byl obrovský, hudebně na plný počet nedosáhne. Alespoň já to tak cítím.

» ostatní recenze alba Soulmen - EP deska edice Mikrofóra: The Soulmen
» popis a diskografie skupiny Soulmen