McLaughlin, John - Thieves And Poets (2003)

Akustická kytara a sinfonický orchestr. Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Ale platí zde i vyjímky, které popíííírají tohle pravidlo. Ano je to tak, John McLaughlin si to v roce 2003 přihasí ke svým fans s dílem jménem Thieves and Poets a tímto přímo-nepřímo navazuje na sinfonickou kompozici "Mediterranean" Concerto z roku 1990. Ta šablona je jak přes kopírák. Stejně jako v roce 1990, i zde, album otvírá 27mi minutová suita pro kytaru o orchestr, složená ze tří vět, které nemají oproti MC konkrétní názvy. Jsou pojmenovány jako Part 1, 2, 3. Rozdíl je jen v časové stopáži. První věta je odkazem "starého světa" , autor tím myslí starou Evropu v tom nejlepším rozkvětu. Druhá věta přechází do "nového světa" a třetí věta má v úmyslu tyto oba světy sjednotit. Album se nahrávalo v Monacu, John si pozval skvělý italský orchestr Pomeriggi Musicali Di Milano, doplnil ho čtyřmi sólisty : Viktoria Mullova - housle, Paul Meyer - klarinet, Matt Heimowitz - čelo a Philippe Loli - akustická kytara.

Stejně jako na Mediterranean, i tohle cd se dělí na dvě části. Za sinfonickou suitou jsou čtyřii skladby, opět v akustickém duchu. JMcL se opět sešel s Aighetta Quartet - skupinou čtyř akustických kytaristů /McLaughlin s touto sestavou nahrál album Time Remember /1993// a zahráli klasické standardy.
Pro album Thieves and Poets se opět zdržuji hodnocení hvězdama. Specifické dílo.
reagovat

stargazer @ 09.03.2025 11:41:01
Klasická část této nahrávky /Part 1, 2, 3/ je prostě perfektní. Johnova akustická kytara naprosto famozně zapadla do tak složitého soukolí, jako je synfonický orchestr a ještě k tomu převzala úlohu hlavniho lidra. Navíc bombastické finále /Part 3/ je tou zapeklitě nádhernou tečkou. Ideální je i stopáž klasického díla. Slabší půlhodinka kompozice je přesně ten čas i pro takové posluchače jako jsem já, aby toto dílo přijali a bavili se poslechem. 
Druhá část nahrávky je spíše výplní kapacity cd. Nic nového pod sluncem - JMcL se opakuje, jak už je psáno v recenzi. 

chimp.charlie @ 13.03.2025 08:08:17
Když jsem před půlnocí končil s posloucháním, našel jsem si na Tidalu ještě tuhle věc, že si kousek poslechnu na zkoušku. Hudba mě však doslova vcucla – a vyplivla až po vyslechnutí celé suity. Nejsem žádným velkým znalcem Johnova díla, ale nemám pocit, že jako kytarista by tu hrál něco jiného, než co jsem už slyšel. Síla téhle hudby je ale jinde – v celkové kompozici a právě v začlenění kytarového partu do celku. A to je něco, co moc jazzmanů neumí a nezbývá než hluboce smeknout před velikostí Johnova talentu. Opravdu silný umělecký zážitek.

stargazer @ 13.03.2025 18:17:49
Tohle album jsem pořídil v době vydání. První poslech mi naznačil něco vyjímečného, avšak v té době pro mě něco neuchopitelného. Dalším a dalším poslechem jsem se dostal dál a dovnitř kompozice a přijal album za velmi zvláštní a poslechově zajímavé. 
Na těch Mclaughlinových synfonických albech / celkem jsou dvě / mě baví jedna věc a to ta, že John přichází s novým, naprosto originálním hudebním nápadem a nejede tu lajnu typu, kdy si své songy přenese do svéry klasického orchestru.