Bathory - Blood Fire Death (1988)

15.01.2016 EasyRocker | #

Vzpomínám si ještě dobře, jak jsem jako metalový puberťák tuhle desku slyšel poprvé. Už mezi prvními poslechy mě dokonale pohltila a ohromila a na jejím postavení se nezměnilo nic dodnes. Právem patří mezi nejvíce citované vzory black- a paganmetalových souborů z celého univerza.

Odens Ride Over Nordland - ržání koní, táhlé klávesové tóny, bouře, pak konečně akustická kytara, dokonalé stupňování napětí. Už tenhle vstup jsem si zamiloval, o tom, co se bude odehrávat, vypovídá mnoho. A Fine Day to Die - parádně zasekávaný riff přejde v nádherně valivou jízdu s mocným Quorthonovým zpěvořevem a krátkými úsečnými sóly v pozadí. Tohle je dokonalý černý hymnus, jehož kouzlo a atmosféru se (marně!) snaží napodobit tisíce spolků, takový dokonalý požár ale ne a ne zapálit. Dokonalé prolnutí syrových hradeb a akustik. Jeho důstojnou verzi nabídli Emperor na tributním albu této kapely. The Golden Walls of Heaven je surový energetický nápor hned od počátku s divokými sólovými výstřelky, celá jednotka nabírá absolutně zabijácké tempo, do kterého stíhá Quorthon svým řevem stínat hrdla. Protipól skladby předchozí, Bathory ve své surové podobě až do závěru... Pace ´till Death startuje mocný temný riff, ještě páchnoucí prastarým thrash metalem, pak ale startuje další vyhlazovací jízda - neuvěřitelný energetický potenciál nemá kam uniknout, a tak se obětí stanete vy. Holocaust začíná dalšími sekanými riffy, za které by se nestyděla ani stará Metallica, pak ale přichází další poctivá černá jízda, i když ne tak vypjatá, jako dvě předchozí skladby, vyplouvají tu z tvrdého krunýře i melodické sólové ornamenty. For All Those Who Died je jednou z nejzásadnějších skladeb Bathory, hned se rozběhne rytmikou parádně podpořený dynamický riff, který z hlavy jen tak nevyženete, a Quorthon do toho sekunduje zlověstným přednesem a všechna ničivá síla se uvolní v refrénu. Dokonalá záležitost! Opět starothrashový úvod obstarává Dies Irae, jinak je tahle skladba ve znamení zběsilosti, vše je utrženo z řetězu a Quorthon jen tak tak stíhá pálit slova. Druhá půle je důraznější, hymničtější podobou černého kovu a Quorthonův hlas je až chorobně hrubý. Vše se už připravuje k jedné z největších hymen nejen Bathory, ale i celého metalového bojiště - Blood Fire Death. Jen tato tři slova bohatě postačují k popisu. Důkladně procítěný akustický úvod přechází do riffů, vznikajících jednou za věky a všechno se spojuje v dokonalý hymnický monolit s dokonale padnoucí, i když jednoduchou rytmikou, a vše ovládajícím Quorthonově poselství smrti. Když jsem tohle slyšel poprvé, nebyl jsem ze sebe schopen vypravit nic, a ten pocit mám vlastně dodnes. Nezničitelnou jízdu odlehčují akustické vsuvky a výrazně sekané motivy v refrénu. Způsob, jakým je tahle věc pospojovaná a jak plyne až do konce, je pro mě nepochopitelný a geniální. Smekám všechny klobouky... klasické outro a všemu je konec.

Bathory jsou moji srdeční záležitostí a tak je při hodnocení jejich hudebních monolitů obtížné být nějak objektivní. Tahle deska vzhledem k masívnímu vlivu a dokonalému obsahu, spojení síly a hymničnosti, nemůže dostat jiný než plný počet. Snad si je mistr Quorthon ve Valhalle užije...
reagovat

PaloM @ 15.01.2016 12:34:48
Otrasná kapela, otrasná hudba :-( Keď s mladšim bratom lomcovala puberta, mal na kazete túto extrémnu odnož metalu. Našťastie, rýchlo z toho vyrástol.

b.wolf @ 15.01.2016 13:08:51
Nějakou podobnou hrůzu jsem poprvé slyšel na vojně, když ten blb, co byl s námi na cimře (jméno už jsem zapomněl) smázl z kazety Barclay James Harvest dřív, než jsem si je stačil pořádně poslechnout, a nahrál si tam jakési Bathory a Nuclear Assault. To prý je pořádná hudba a parádní sypačky. Nedokázal jsem tento tzv. blakoš ani doposlouchat, hrůza, děs a nezajímá mě dodnes. Ve sbírce mám jediné alba blackmetalu a Dark medieval... a Nemesis divina od Satyricon, ty jakžtakž snesu. Pro death a black nemám zkrátka nižádného zaujetí, takže tato údajná legenda pro mě nemusela ani vzniknout.

griwco @ 24.01.2016 12:50:04
...no hej nie to typ kapely vhodnej pre každé ucho ale to neznamená že ,,nemusela ani vzniknúť ,, ...za mňa môžem povedať áno ja si Bathory sem-tam doprajem ..aj keď najviac mi chutí Nordland...

Host @ 06.02.2016 16:55:20
„Otrasná kapela, otrasná hudba“ = otrasný názor!
Možná bratr jen brzy ztratil „vkus a pochopení“ a ty jsi do něj dosud „nedorástol“, PaloM.
Ale každý má své zbožňované i nenáviděné, že, tak proč psát hned o otřesném a zbytečně generalizovat, když je to jen „pro mě neposlouchatelné“?

BATHORY jsou pro metal stejně důležití, jako IRON MAIDEN, VENOM nebo METALLICA.

alienshore @ 07.02.2016 19:54:45
Bathory nie je typ hudby ktorá by ma zaujímala, doteraz som však nepochopil za čo sú tak uctievaní, je to rádoby-umenie rovnakého kalibru aké predvádzali Venom, Celtic Frost či Hellhammer, isteže sú to zakladatelia extrémneho metalu, avšak ich muzikalita sa rovná takmer nule, snáď jedine kapela Enslaved v tomto smere za niečo naozaj stojí ako pokračovatelia viking/black/prog-metalu ktorí sa úspešne zbavili bezduchej monotónnosti, nie je to nič proti recenzentovi či fanúšikom Bathory, je to len môj názor ...

EasyRocker @ 08.02.2016 06:01:32
Na podobné hudbě musí člověk vyrůstat, pokud tomu tak není, těžko se k podobné hudbě už dostane. Venom se mi nikdy moc nelíbili, to je opravdu prajednoduchá hudba, Celtic Frost/Hellhammer mají podobný status jako Bathory, pro extrémní metalové styly byli zásadní, navíc CF šli i dost experimentální cestou na to, že byla ortodoxní 80. léta. Pro mě je tato deska zásadní, ale samozřejmě názory lidí, kteří extrémní metal neposlouchají, beru.

Petr_70 @ 09.02.2016 08:00:10
Já jsem na podobné hudbě vyrůstal (v dobách mých středoškolských studií jsi byl buď "depešák nebo "metalista" - nic mezi tím jakoby neexistovalo :D).

Když jsem později, někdy kolem svých sedmnácti objevil Franka Zappu, Hectora Zazoua a další, přišel mi téměř všechen metal nudný a nezajímavý!
A je tomu tak dodnes...

Tím ale nechci říct, že svoje "heroes" z období dospívání jako AC/DC, Judas Priest, Saxon, Twisted Sister a především Accept, poskuchačsky nemohu dnes strávit. Občas si je rád poslechnu, ale spíše z čiré nostalgie a jako vzpomínku na mladá léta.

13.07.2011 Cossack | #

Na albu "Blood Fire Death" se vedle sebe objevují dva metalové směry, k jejichž tvůrcům Quorthon patří. Vedle dřevního black metalu (označovaného nejčastěji přízviskem „pure”) je tu poprvé ke slyšení severským folklórem ovlivněný viking metal.
Toto spojení nepůsobí nikterak rušivě. Naopak; obě polohy se navzájem perfektně doplňují a dodávají nahrávce patřičnou pestrost. To je jistě důvod, proč patří tento počin k nejvelebenějším od Bathory. (Faktem ale je, že vrcholů se v tvorbě skupiny nachází více.)

Posluchač sice ani zde není ochuzen o rychle pádící stáda riffů a dusající bicí, stále častěji se však objevují zklidnění v podobě vybrnkávaček akustické kytary, klávesových pasáží, sborů nebo čistého zpěvu. Také zvuk je uhlazenější, ovšem je to nutné chápat v kontextu produkce Bathory... (Osobně Quorthona podezřívám, že už od druhého alba onen garážový zvuk uměle vytvářel, tedy záměrně „kazil” nahrávku, aby zněla „undergroundově”.)

Desku otvírá tříminutové intro "Odens Ride Over Nordland" a je to vskutku jízda hodna nejvyššího boha Vikingů... Musím přiznat, že mě tohle intro náramně baví, narozdíl od všech tří na předešlých počinech. Dokonce jej považuji za jednu z nejsilnějších částí alba, spolu s následující, ve středním tempu plynoucí, přes osm a půl minuty dlouhou skladbou "A Fine Day To Die" a závěrečným, bez třiceti sekund jedenáctiminutovým, titulním opusem "Blood Fire Death". Avšak i rychlejší písně jsou vysoce kvalitní a rovněž v nich lze slyšet posun, oproti starším věcem; je zde větší příklon k thrash metalu, přestože své blackové nitro pochopitelně nezapřou...
Zkrátka, vynikající album, které si dokázalo (a dokáže) získat příznivce také v řadách odpůrců prvních tří počinů Quorthona a jeho Bathory, přitom ale neztratit skalní fanoušky, z nichž někteří o dva roky mladší veledílo "Hammerheart" už nerozdýchali.

Na závěr doplním, že texty, věnující se ve větší míře vikinským tématům, výtečně dokresluje obal, na němž je reprodukce obrazu „Åsgårdsreien”; namaloval ho roku 1872 Peter Nicolai Arbo (1831 – 1892), vystaven je v Národní galerii v Oslu.

reagovat