Bathory - Blood On Ice (1996)

Tvorbě tohoto metalového severského fenoménu jsem beznadějně propadl už někdy na střední škole. Jak tvrdě metalovou, tak pohanskou fázi jeho tvorby považuju pro metal za zcela zásadní, jehož vliv na tisíce dalších souborů je dodnes patrný.


Intro, nádherně ilustrující daleký sever - kozy, ovce, blížící se hřmot bojových vozů a napětí, jehož příchod je zcela zřetelný jako u bouře. Blood on Ice se rozbíhá tak, jak to uměl jen tento předčasně zesnulý génius - zastřená, nádherná kytarová melodie, kovově cinkající, rázné plechové bicí a podmanivý hlavní mistrův hlas, doplněný v pozadí dalšími zpěvy a chóry, dotvářející atmosféru temného napětí. To stupňují ještě klidná zákoutí a na konci podprahově působící sólo. Akustická kytara propracovaná do posledního úhozu prstu a odevzdaný, syrový, smutný zpěv - nic jiného není třeba pro geniální podání a vyznění - to je moje věčná láska Man of Iron - ukázka, co lze udělat s pár akordy. Dech severu! Rychle se střídající motivy syrových kytar a pak až heavy metalové odpálení celé nástrojové hradby směrem jen kupředu za podpory klopotných bicích - melodie, schované pod ledovými krunýři kytar, jsou ale znovu nádherné - je tu One Eyed Old Man. Napětí udržují mezihry s mluveným slovem a akustikou, dotvářející atmosféru vyprávění z dávno zašlých časů severu, aby se znovu rozvířila sněhová bouře se vší silou a nebrala zajatce. Quorthon řve a ječí... Rytmicky těžké kytary a dusající bicí a pak už další temná melodie zakletá do šesti strun - The Sword přichází s temnější a méně rozjuchanou nótou. Riffy jsou hymnické, přesto tvrdé, Quorthonův zpěv umírněný, ale nenapodobitelný, i když v refrénu se odvazuje. The Stallion přichází s příbojem syrových kytar a tradiční plechový bicí přechod přivane zásadní melodický, krásně se pohupující motiv, jako vlny severského moře, kterému odvážně čelí drakkary. Rytmika drží parádně napětí na doraz, jinak zcela nesmrtelný vichřičný hymnus a podmanivým ledovým sólem, končící náhle. Krásně zvonivé akustiky, rychle přecházející v další famózní riff a Quorthonem, vydávajícím se z posledních sil - to je další nádhera The Woodwoman - není název, který by lépe vystihoval to, co zde mistr hudebně vytvořil. Napětí, zmar, nostalgie, zoufalství s kouzlícími podkresy akustik... rozostřený závěr. Atmosférický předěl, další jemné akustické vyšívání a pak už hradby ledově chladných kytar a nástup jedné z mých nejoblíbenějších kovových skladeb všech dob - The Lake. Spolu s předchozí je to opravdu nadpozemsky krásná dvojice, kde ledová atmosféra zmaru, smrti a apokalypsy se silovými chorály dosahuje vrcholu. Schopnost Mistra vykouzlit prakticky z ničeho tohle asi nebude nikým překonána. Gods of Thunder of Wind and of Rain - samply dusajících koní, kytarové tóny, pak se ale přiřítí kovová apokalypsa, která je jakousi severskou odpovědí na Manowar - s tím rozdílem, že u mě o level výše než tvorba již dávno vyčichlé US "legendy" metalu. Svižné melodické kytary, silově vedený hlas, dupající bicí, dokonalá atmosféra samého středu řinčící bitevní vřavy. Není co dodat... The Ravens je skvostnou minutovou akustickou miniaturou, tvořící oázu klidu a míru před závěrečným apokalyptickým Ragnarökem... Ten začíná plynulým navázáním na druhou skladbu - ledově chladné kytary s bicími a výrazným chorálem, střídaným rozervaným, bojovým řevem Quorthona - melodie se v ohni bitvy přelévají, vyplouvají tóny ohnivých sólových doteků. Dokonalé vykreslení zkázonosného závěrečného boje všech proti všem, je tu odhodlání, vztek, energie, ale i zmar a zoufalství, to vše vyčtete z neškoleného hlasu Mistrova, nesmrtelně tepajícího rytmu a přívalu strunné oceli. Po uklidnění se samplovanými zvuky a basovými syrovými přejezdy přichází závěrečný riffový příval, pal plynule unášející všechny Ódiny, Loki, Thory, Freye, valkýry, einherje a ledové obry vstříc konečnému zúčtování...

V rozsáhlém bookletu, který je připojen k verzi z roku 1996, se uvádí, že album vzniklo dokonce ještě před Hammerheart na přelomu let 1988-89. V té době bylo samozřejmě zvykem data vzniku některých alb antedatovat, aby se umocnila jejich kultovnost a význam. I kdyby tomu ale tak nebylo, tento temný severský bojový skvost je u mě zcela na stejné úrovni jako Hammerheart + Twilight..., ba dokonce mohu říci, že ho možná mám ještě o chlup raději. Ta dokonale zastřená, zašlá, nádherná atmosféra sněhu a mrazu, ledové i ohnivé dotyky tónů a melodií nelze ničím vyvážit. Škoda, že tu není šestka...
reagovat

horyna @ 04.05.2016 06:09:41
Krásná recenze EasyRocker, krásná, úplně to album slyším, přesto Hammerheart a hlavně Twilight... řadím ještě výše hlavně díky mocnější atmosféře. To byly časy v devadesátkách:-)

EasyRocker @ 04.05.2016 06:45:53
horyna: ano, tenhle triumvirát vikingských alb je u mě nezničitelný, přitom opravdu všechno je uděláno z nejskromnějších prostředků... v případě Hammerheart dokonce ještě v osmdesátkách :-)