Di Meola, Al - Tirami Su (1987)

Al Di Meola je umělec, který v druhé půli sedmdesátých let produkoval jedno lepší album, jak druhé. Tento trend ukončila koncertní deska z roku 1982 Tour De Force a tímto počinem uzavřel jednu hudební kapitolu jeho života. Pak v jeho tvorbě nastala doba, kdy se tak trochu hledal. Experimentoval /což je velmi dobře/ s kytarovými technickými novinkami osmdesátých let. Doba všeobecně přála synthy nástrojům a Al se tomuto trendu musel jako většina přizpůsobit.

Album Tirami Su volně navazuje na jeho předcházející desku Soaring Trough A Dream. U alba Ti Su nechci rozvíjet detailně jednotlivé písně, spíš se zaměřím na komlexní hodnocení. Rytmicky tento počin se nese spíš ve středním tempu.
Tohle album je z části zpívané. Al si vybral jako zpěváka brazilce Jose Renata, majitele jednoho z nejkrásnějšího vokálu v dané zemi./Té doby/
Okolo virtuozity a feelingu Alovy hry nemá opět cenu nic řešit. Jako vždy perfektní výkon. Jen dodám, Di Meola hraje na synclavieru, akustických a elektrických kytarách, v určitých momentech přichází na scénu i kytarové krabičky. Čistý zvuk Gibsona střídájí právě tyto vychytávky.
Al si vypujčil na tuto desku "Song To The Pharaoh Kinds" od jeho mateřské kapely Return To Forever /Chick Corea/ a oproti originálu si to přearanžoval po svém. Zkrátil track na půlku času /originál 14 minut, Alova verze 8 min a nějeké drobné/. Co je hlavní, tato skladba je vedena kytarovým stylem a vůbec to není na škodu. Má to grády!
Alova tvorba si zakladá taky na perkusích a etnických rytmických nástrojích. I tady si bedlivý posluchač příjde na své. Mnoho zvukových zákoutí.

Celkem vzato a závěrem dodávám: Tohle album si užije jen ten, kdo má tvorbu Al Di Meoly rád, proto Di Meoláři, oprašte, vyndejte ze sklepů nebo skříní tohle album a pustě si ho do srdce. Není vůbec špatné. Ostatním ho vůbec nedoporučuji.

Hodnocení. Deska je super, není to sice žádná revoluce v hudbě, potěší hlavně fan club. "Čím starší, tím lepší" Dávám TŘI A PŮL.
Kdysi jsem tohle album nemohl ani vystát.



reagovat

stargazer @ 15.08.2024 17:10:17
Na toto studiové album se váže skutečně kvalitní koncertní záznam "One Night in Montreal /2/7/1988/ Denis Theatre." A je to právě ten disc, který je v kategorii oficiální-neoficiální. Každopádně album Tirami-Su je svým způsobem klenot. Myslím si, že v době vydání nemělo album tolik šancí na úspěch jako třeba věci z konce sedmdesátek /i kbyž Ti Su obsadilo krásné 14té místo Billboard - Současná jazzová alba roku 1987/. Jeho síla se projevila áž po letech.
Jako příklad ... podobně na tom byla i deska Drama /1980/ od Yes. Když vyšla, tak nic moc, ale po letech byla označema fanoušky jako docela dobré album.