Di Meola, Al - Flesh On Flesh (2002)

Když se psal rok 2002, pracoval jsem jako barman ve vyhlášené pražské hospodě. Chodil k nám chlapík, který prodával z takové obrovské tašky fejkové cedéčka, říkali jsme mu bulhar a on to bulhar skutečně byl. No a tento bulhar mi prodal cd Flesh On Flesh a já objevil hudbu Al Di Meoly.

Tato deska je ryze instrumentální kytarové dílo. Al míchá ve svých skladbách různé stupnice, takže jeho písně jsou velmi rozmanité a bohaté na melodie. K tomu všemu na tomto albu Al pouští uzdu na špacír své fenomenální hře. Míchá akustic. a eletric. kytary dohromady jako o život a souputnicí této desky je flétna Alechandra Santose, což tomuto dílu přidává na jedinečnosti a originalitě. Album je skvěle proaranžované i po rytmické stránce, střídají se tady jemné niance bicích a perkusí s dravou technikou hry. Navíc já musím ocenit i ten fakt, že album má 55 minut, takže na mě je dlouhé tak akorát. Musím ještě vyzdvihnout dva songy, ten první je tango z pera mistra Piazzolly a ten druhý je od mistra Corey, song Senor Mouse. Když se S.Mouse nahrával poprvé u Return To Forever, kytaru vedl tenkrát Bill Connors. Al si tento song nejpíš moc oblíbil, protože už jednou ho nahrál na jeho album Casino a i zde na Flesh On Flesh. Na tomto albu je tento song zahraný hodně vzdáleně od původní verze.

Co dodat závěrem? Velké díky bulharovi a jeho fejkovému cd. Objevil jsem Al Di Meolu. Dnes mám jeho tvorbu komplet na original cd a dvd.

Toto dílo bude zajímat spíš kytarové fajnšmekry nebo milovníky fussion. Deska je mnou ceněná na 4 pěticípý. Je to výborné album, ale Al má i o něco lepší kousky.
reagovat

stargazer @ 02.12.2024 07:14:03
Album Flesh on Flesh obsadilo 25 místo v Billboard - Nejlepší současná jazzová alba roku 2002. Když jsem ještě neznal tvorbu Al Di Meoly a Johna McLaughlina, jako kytaristu jsem hodně posluchal a kompletoval Steva Howe. Jakmile ke mě dorazila hudba fusion, bylo jasno, kudy půjdu v dalším období.