Chicken Shack - 100 Ton Chicken (1969)

Třetí řadové album britských Chicken Shack jsem si vlastně nepořídil s cíleným záměrem album vlastnit, ale bylo to vlastně kompromisem. Objednal jsem si u překupníka jedno z nejlepších alb Groundhogs – Split a shodou okolností jsem včas nějak nedal dohromady dost peněz a tak mě někdo jednoduše předběhl. Mrzelo mě to, ale překupník mě chtěl „odškodnit“ něčím, co by zhruba odpovídalo duchu hudby, kterou jsem si objednal a tak mi nabídl album 100 Ton Chicken. Od téhle kapely jsem měl anebo znal jiná alba, ale tohle album mi nic neříkalo. Nakonec touha po hudbě byla taková, že jsem na tenhle neplánovaný obchod kývnul a po poslechu zůstalo album už v mé sbírce….
100 Ton Chicken zaznamenalo změnu v obsazení kapely. Odešla podmanivá klavíristka a varhanice, ale především zpěvačka Christine Perfect do Fleetwood Mac za svým manželem baskytaristou Johnem McVie… Chicken Shack tak ztratili zajímavý vokální projev, který teď stál výlučně na kytaristovi Stanu Webbovi. Půvabnou Angličanku nahradil na varhany a klavír Paul Raymond…. Obal alba je stylizován do nějakého historického výjevu, který celkem logicky přitáhne pozornost těch, kterým jméno kapely Chicken Shack dnes už moc neříká….

THE ROAD OF LOVE – první převzatá skladba nám předvádí klasický model britského rhythm and blues. Bicí Dave Bidwella a baskytara Andyho Silvestra hrají v obligátních hudebních strukturách, tak jak bylo tehdy zvykem a tak jak se očekávalo, že se i bude hrát. Před mikrofonem stojí kytarista Stan Webb – má zastřený a dobře frázující hlas, který se s tématem dobře vyrovnává, také jako kytarová mezihra má správně zaostřený tón v razantním nástupu s rozvibrovaným tónem, který se tříští prostorem, zatímco Paul Raymond zde hraje běžné varhanní doprovody. Klasický model a klasické zpracování…..

LOOK MA, I´M CRYIN´ – další převzatá záležitost má důraznější rytmickou strukturu bicích a standardních basů a Raymond usedá za klavír a jako správný hráč ve stylovém uchopení hraje téma s velkým nasazením a nad ním se vznáší Webbův zastřený hlas s občasnými kytarovými vstupy. Klasický model, jak se bělošská skupina vyrovnává s černošským originálem. Pochopitelně mě nemůže nenapadnout, jak by se vyrovnala s touto skladbu Christine Perfect…. Přiznám se, že její interpretační poloha by byla přesvědčivější pro její stylové směřování a tak mi nezbývá než zalitovat, že už v řadách Cbhicken Shack není…

EVELYN – muzikantsky zajímavější téma přináší skladba z Webbova pera. Raymond za hammondkami hraje v podobné stylu jako Gregg Rolie od Santany a vzhledem k tomu, že Dave Bidwell vedle klasické baterie nahrál i party percussion, zejména conga a timbales, ta asociace na Santanu se mi jeví jako docela namístě. Webb sice nevládne takovým kytarovým potenciálem jako Carlos Santana a jeho škrcené kytarové výjezdy spíš dokreslují téma, než že by zde vystavěly nějakou kytarovou architekturu. Nicméně skladba se dobře poslouchá. Má spád, švih a pořádný odpich, kdy se britská kapela orientující se na bluesový derivát pouští do něčeho zcela jiného a dokazuje, že to umí. Raymond se jeví jako velmi slušný varhaník. Tahle skladba má opravdu šťávu…

RECONSIDER BABY – Lowell Fulson, legendární bluesový interpret posloužil Chicken Shack svou skladbou. Tohle je zase ten standardní model britského rhytthm and blues, trochu zde cítím mírnou příbuznost s ranými Fleetwood Mac, třebaže v terénu vyčnívají Raymondovy hammondky. Stan Webb moduluje kytarové tóny s mírným zkreslením, ale s vypilovanou vibrací. Hraje úsporně, nehraje žádné dlouhé chorusy a neomračuje nějakou závratnou technikou. Jeho role kytaristy a zpěváka má přísně duální charakter a při té příležitosti mě napadá, že Chicken Shack měli přijmout opravdového zpěváka- sólistu….

WEEKEND LOVE – další coververze se drží již zmiňovaného modelu britského rhythm and blues. Je to stylové, je to ryzí a plné citu, ale chybí mi zde větší prvek vynalézavosti a osobitosti. Místy se mi rovněž zdá, že Webb příliš jako zpěvák tlačí na pilu a v intonaci je místy na hranici… Zcela nečekaně v závěru skladby vstoupí krátkým rozdivočeným klavírním hraním do tématu Raymond a stejně nečekaně přichází i konec skladby….

MIDNIGHT HOUR – možná je chyba, že Chicken Shack nedokázali na albu připravit playlist s více vlastních skladeb, i tohle je převzatý model. Stan Webb se v kytarových vstupech snaží hrát jako legendární Elmore James, ale jeho hlas už mi v daném okamžiku připadá obroušený a mohu předpokládat, že už mi nic nového nebo zajímavého nepřinese. Zpívajících kytaristů nejen v Británii bylo hodně a ne vždy se záměr spojit obě disciplíny ukázal jako zdařilý. Dobře zahráno, ale ne natolik osobitě, aby skladba nápadně vystoupila z průměru…

TEARS IN THE WIND – tahle skladba patří mezi nejzajímavější kousky na albu. Napsal si ji sám Webb a kapela s ní také pronikla do britského žebříčku a jako singl si nevedla špatně v mohutné konkurenci. Také tohle je model rhythm and blues, ale přece jenom zde cítím více osobitosti, po které jsem volal v předešlých skladbách. „Slzy ve větru“ je krásný poetický název a tak i píseň samotná má docela příjemný melancholický charakter, který ostatní blues vždycky provází….

HORSE AND CART – Webb si tuhle další skladbu napsal sám. Je hraná s větším drivem s klasickým model šlapavých basů a úderné bicí baterie. Nad tím vším hraje svoje klavírní téma Raymond a Webb kouzlí docela zajímavé kytarové téma, které se nijak nevymyká daným modelům, asi tak jak hraje Peter Green a řada dalších kytaristů. Instrumentální pojetí je dobře zaranžováno, ale přesto i tu chybí větší pestrost – střídání hammondek, elektrického piana a klasického klavíru, ale po formální stránce se skladbě nedá nic vytknout……

THE WAY IT IS – táhlé varhanní téma drží harmonickou strukturu, do které pleskají Bidwellovy bicí a mručivě se rozlévají Silvesterovy legátově hrané basy. Škoda, že Stan Webb nevolí během hry jiné techniky (hra s bottleneckem), steel-kytara, nebo použití ewah wah pedálu a drží se až přespříliš standardu. Rázné akcenty sice působí ve skladbě nečekaně a docela zajímavě a syrově zkratkovitě vypilované kytartové tóny znějí velmi nezvykle… pořád se nemohu zbavit toho volání po větší pestrosti. Tahle skladba sice neopatří k nějakému průměru, ale dosáhnout nějaké důsledné osobitosti se zde bohužel přece jenom nepodařilo….

STILL WORRIEED ABOUT MY WOMAN – větší razance a údernost charakterizuje další skladbu. Je pravda, že Bidwell a Silvester „šlapou zelí“ podobně jako John McVie a Mick Fleetwood, ale rytmické cítění jim nikdo nevnutil a tak hraje podle nejlepšího přesvědčení. Tady se ovšem musím před Webbem sklonit… Vypálil do skladby možná nejlepší kytarové sólo na albu vůbec. Jeho hlas je sice odřený na živé maso, ale tady tu živočišnou agresivitu nelze neslyšet a za tu jim skláním úctu. Tohle má pořádné základy a myslím, že skladba bude nejsilnějším okamžikem na albu vedle Evelyn….

ANJI – no vida. Stan Webb bere do rukou akustickou kytaru a opravdu na ní umí! Jeho prstová technika pravé ruky a správně rozlamované akordické proměny jsou doprovázeny melancholickým zvukem hammondek a utlumenými, ale dunivými basy a mírně swingujícími bicími. Moc příjemně se tenhle model skladby poslouchá a zalituji, že netrvá ani dvě minuty. Škoda, že tahle skladba nebyla delší, opravdu hodně podmanivá hudební poloha…..

Britský boom skupin šedesátých let, které měly blues jako hlavní poznávací znak bylo hodně. Některé se prosadily, jiné jen částečně, některé skončily v klubech a jiné se rozplynuly ve víru doby, která mnohé z nich nemilosrdně semlela. Řekl bych, že Chicken Shack na britské scéně znamenají jistou kvalitu, třebaže celosvětový úspěch se jim nezdařil a expandovali z Británie do kontinentální Evropy. Dnes se mi jeví jejich albová produkce mírně nevyvážená, poznamenaná častými personálními proměnami kapely….
Chtěl jsem dát albu 100 Ton Chicken tři hvězdičky, ale je pravda, že jsem našel na albu tři až čtyři zajímavé skladbové počiny, které moje rozhodnutí zvrátily a tak s mírně odřenýma ušima tenhle projekt na čtyři hvězdičky dosáhne….





reagovat

hejkal @ 12.04.2012 09:42:28
Chicken Shack je presne ten typ kapely, ktorá mi stačí vo výbere, konkrétne ide o dvadsaťskladbovú výberovku The very best of Chicken Shack, ktorá obsahuje veľkú porciu skladieb z prvých dvoch albumov a primeranú porciu z albumov 100 ton chicken a Accept (plus singel I rather go blind). Pár skladieb je neskutočných, inak je to dobový štandard. Keďže personálne prepojenia s inou dobovou kapelou Savoy Brown sú všeobecne známe, nemožno ju prehliadnuť, ale závislosť som si k nej nevypracoval.

Petr Gratias @ 12.04.2012 13:37:19
Zdravím, Hejkale...
povšiml jsem si, že album O.K., Ken? vyšlo z totálně jiným obalem. Na původním totiž sedí na lavičce černošský hoch a vedle něj lidská kostra! Tenhle obal se nedá zapomenout....
V dalších letech po odeznívání blues na britské scéně se také Chicken Shack orientovali na hardrock, jako třeba Groundhogs, ale byli méně úspěšní, třebaže Imagination Lady (1972) se hodně hrála na rockových diskotékách, ale chyběla tam silnější autorská základna a Stan Webb nebyl takový kytarista, jako třeba Alvin Lee, aby to dokázal celé nějak zaštítit...
Zdravím!

hejkal @ 12.04.2012 13:43:07
Nevyšlo, to s tou kostrou a černoškom bolo na americkom vydaní, tento obal je na britskom, ktorý je smerodajný, keďže ide o britskú skupinu. Ale je zaujímavejší ten americký variant, uznávam.