Rush - Hold Your Fire (1987)

U desek které člověk dobře zná nastává ta výhoda, že si může jejich poslech dokonale užít a nemusí se za každou cenu soustředit na to, aby záměr skladatele pochopil, vstřebal a dokonale zažil, aby si desku prostě osvojil a pomalu přijal. U Rush, které poslouchám tak zhruba 15 let dokonce nastává moment, kdy si můžu určité části skladeb prospěvovat spolu s kapelou, to je pak teprve ta pravá nirvána.

Hold Your Fire byla jedna z prvních které jsem si od nich pořídila a stále patří mezi mé vůbec nejoblíbenější. Geddy Lee tu zpívá, pro mě, líbezným a mnohem víc, na rozdíl od sedmdesátkové produkce, příjemnějším vokálem. Mám také ráda alba z úsvitu jejich kariéry, ale Leeho zpěv, posazený ve vyšších polohách, jeho občasné skřehotání (vytí) mi tam moc nesedí. Kolem Permanent Waves dochází ke změně za kterou jsem moc ráda.

Začátek je parádní, vlastně nejen že tohle album je za jasných 5*, myslím že snad každá skladba je tu za jasných 5*, aspoň mě teda oslovuje komplet deska celá. Super začátek s Force Ten, kapela jede na 120%, všude plno kouzelných basových notiček, Lifeson na akustiku válí jako bůh a navíc tu hraje můj nejoblíbenější bicman, pan Neil Peart. Můžu si přát víc, asi jen stěží. Po hitové Time Stand Still se slavicí Aimee Mann, je tu velkolepá Open Secrets. Každá další píseň je velký originál, hlavně pak Lock and Key a jestli tu někdo nedávno zmínil inspiraci Rush v A. O. R., tak tady mu musím dát jasně za pravdu, i z tohoto stylu si pánové berou kousek, ovšem přetváří ho do svého progresivního záměru. Po pohádkové Mission, kde klávesy tvoří nedílnou součást písně a s osmdesátkovým zvukem nemají pranic společného (naštěstí), je tu závěrečná velice oblíbená trojice písní. Tempově progresivní klenot Turn the Page s nadpozemskou Leifesonovou akustikou. Východním budhistickým náboženstvím prostoupena Tai Shan a závěrečná, vzletná High Water.

Bez Rush by byl hudební svět o hodně chudší, o hodně. Mám je strašně ráda, kompletní diskografii, ale osmou dekádu stejně nejraděj.


reagovat

EasyRocker @ 04.08.2016 11:44:01
Jedno z mých nejoblíbenějších 80-vých alb od Rush. Deset skladeb, v podstatě deset hymen. Krásně melodicky klenuté Open Secrets nebo Mission nebo meditativní genialita Tai Shan. Krása...

alienshore @ 04.08.2016 15:37:13
Kamilka dnes si mi spravila fakt radosť :-), tento album doslova milujem, bolo to veľmi dávno keď otec priniesol túto vec domov a pustil to, skladby ako Prime Mover alebo Lock And Key, uff to sa ani nedá popísať ..., vtedy to bola jak jedna po papuli, a bolo jasné že Rush bude moja number one, v dnešnej prog-rockovej produkcii už nič podobné ako Hold Your Fire nevychádza, vytratila sa tá ľahkosť a zároveň naliehavosť, jemnosť a zároveň rockerská tvrdosť ...

Jarda P @ 05.08.2016 11:08:23
Pro mě Rush existují mezi alby Permanent Waves a Power Windows. Před - pro mě nesnesitelné mečení, po - nuda. Toť moje subjektivní hodnocení bez ohledu na jakoukoliv recenzi zde.

kamila @ 05.08.2016 11:13:54
Jarda P: nuda? nuda? tohle, to snad néé, u jiných interpretů bych možná přimhouřila oči, u oblíbenců Rush, nikdy!!! :-) v pohodě, beru každý názor, ať se mi líbí, či nikoli

Petr87 @ 05.08.2016 11:16:31
Skvělá recka!
Ovšem svého času né všechny reakce na tuto desku byly tak pozitivní...
Jedni kapele vyčítali, že už totálně spadla do bahna středního proudu, další že vyměkli a další že už se nemůžou dívat na to, jak se jedno z posledních silných power trií topí v syntezátorech a blablabla...
Podobná sorta nespokojenců a jakože "hudebních publicistů" nasazovala v 70. letech na skupinu, že hrají zastarale a podobné výplachy; a hlavně si někteří brali s chutí na paškál Geddyho, kdy jedni jeho hlasový projev přirovnávali ke kryse chycené ve ždímačce, druzí ke kočce s hořícím ocasem vybíhající splašeně ze dveří... áchich! Já výškaře rád a vůbec se za to nestydím!
Ale samozřejmě je mi jasné, že takových lidí by se našlo mnohem víc. Holt, né každý má na takovou hlasovou "žiletku" uši!

Nedávno jsem si tady v reakcích i sestavoval takový svůj žebříček nejoblíbenějších desek od RUSH... a který bych dnes nejspíše zase nepatrně obměnil. :)
V každém případě, toto famózní dílo patří stále zatím k mým nejoblíbenějším zářezům od těchto bravurních kanaďanů, co nahráli v osmdesátkách! ;)

Jarda P @ 05.08.2016 11:16:56
Kamilo, bohužel, pro mě je to spíš pop než rock. Nemůžu si pomoci:-( Nechci se tím dotknout těch, kterým se to líbí.

Petr87 @ 05.08.2016 11:27:00
...a ještě bych rád zmínil, že RUSH je pro mne jedna z těch mála, nejen prog rockových úderek, která se bravurně a s přehledem poprala s načančaným a ňuňavým zvukem let osmdesátých!

Kubišta @ 05.08.2016 12:11:18
Hm, tohle už je takový progresívno rockový čajíček za dvě hvězdičky.To nejlepší měla kapela dávno-dávno za sebou.

Rush ve vrcholné formě 80. let. Deska je sice obalena klasickým osmdesátkovým, "synth" hávem, ale to vůbec neubírá na kvalitě skladeb. Každá skladba je ve své podstatě hitem a album tak volně navazuje na mistrovského předchůdce Power Windows. A. Mann v Time Stand Still bych zase nedramatizoval, myslím, že její vystoupení je epizodní a i kdyby její part byl nekvalitní (což si myslím, že není), nemá šanci na kvalitě desky cokoli změnit. Trojice si mistrovsky pohrává s emocemi, Leeův zpěv je neuvěřitelně uvolněný, jeho baskytara poskakuje a dráždí... Hitům určitě vévodí rádiová Mission, pozadu ale nezůstávají ani Force Ten, Lock and Key nebo Turn the Page. Tai Shan či Second Nature reprezentují komornější část desky. A při doznění High Water mám neodolatelnou chuť stisknout znovu "play". Takhle podle mě vypadá pětihvězdičkové album.
reagovat

Trosku to trva, kym sa vam akykolvek album rush dostane pod kozu.Inak to mu nebolo ani s tymto pocinom.Asi na treti pokus som odhalil jeho na prvy pohlad ukryte a krasy a odvtedy som uz prepadol zavislosti na tomto klenote.Osobne nepoznam kapelu z ktorej by vychdzalo tolko atmosfery ako prave z rush: krasna vec na rozmyslanie, snivanie,na prijemne chvile s blizkym clovekom.Neviem co kazdemu vadi na druhej skladbe.Podla mna je jedna z najlepsich na albume(kolko ludi tolko chuti, co uz).Nebudem to uz dlhsie natahovat a davam plnyyyyyyyyyyy kotol!!!!
reagovat

První úpadkové album RUSH; výborné, ovšem zpět se ohlížející.
Když si snažím z hlavy vybavit nějaký motiv z Force Ten, vzpomenu si jen na to úvodní. Ta skladba je výrazná jen když ji člověk poslouchá, poté vyšumí.
Time Stands Still mi jako "duet" připomenul něco podobného s Rodem Stewartem a, tuším, Tinou Turner, nebo se pletu(?),- nešlo rozeznat jednoho od druhého. Zde se vyskytl jiný problém: Snad aby dodali RUSH skladbě ještě silnější make-up, více sladké polevy, pípá tam za Geddym nesmělý hlásek; dokáži si tento úkaz vyvětlit jen jako zvýraznění formy nad obsahem; stále se však jedná o nadprůměrnou skladbu (bohužel je nadprůměr u RUSH zatraceně málo.)
Skladba třetí mi není dvakrát po chuti, ale nebudu ji hanit, kvůli své osobní nelibosti.
Velice jemná Second Nature mi uhranula hudební i lyrickou složkou - též předznamenává textovou orientaci příštího alba.
Prime Mover mě na první poslech s naprostým nadhledem dostal. Pořád jsem si to přetáčel zpět, hledal, jestli nemám poškrábané CD, a samozřejmě kdybych si, blbec, nechal dohrát skladbu celou, pochopil bych. To bylo potřetí, kdy mne RUSH zcela konsternovali.
Další tři písně jsou z těch, jež si poslechnu rád, ovšem jen při poslechu celého alba; snad jen úvod Lock And Key mě navnadí, abych si jej zbůhdarma pustil.
Závěrečné dva songy oplývají zvláštní, relaxační aurou. nikam se neženou, plynou, přitom si člověk stále může dopřát intenzivní hudební zážitek.
Nemůžu v tomto albu najít tu sílu, jež prýští z předchozích dvou alb proudem, proto...
reagovat

Tanmut @ 24.10.2006 00:00:00
Dodatek ke skladbě třetí: Znenadání mi zachutnala a to tak, že si ji pouštím 2x denně.

Inu, radikální názor. mně "Time..."rozhodně nevadí a právě kvůli této skladbě jsem si tohle album pořídil (dokonce na CD i LP). Nemám s tím hlasem paní kňukalky problém. Nic jiného mě od ní nezajímá-jde jen o to, že s Geddym jí to ladí. Třeba si ji RUSH pozvali právě proto :-))) Doporučuji 2, 3, 4...a samozřejmě "Mission". To jsou pecky. Vysoce inteligentní pop prog rock!!! Miluji tohle album!!
P.S.: kvikule Brightman je opravdu ohavná....nejenom hlasově :-)
reagovat

mct @ 11.11.2004 00:00:00
Na rozdíl od Krustyho se nedomnívám, že by se hlasy Geddyho Leea a Aimee Mann k sobě hodily, na to jsem už slyšela příliš mnoho dobrých dvojhlasů. Přitom ta písnička je dobrá – pěkná melodie, skvělý doprovod, i ten dvojhlas je zajímavě napsaný (žádné tercky jako Zvonky štěstí). Rozjíždí se to slibně, ale po 50 vteřinách najednou dojde k zlomu, ta paní začne tak nesměle, že ji skoro není slyšet, a tak se i G. Lee přidá jen na půl plynu a celé to na mě v tom okamžiku působí jako hudba k filmům, kterým se eufemisticky říká romantické – navíc jako by to zpívala hlavní hrdinka, pokud možno nějaká modelka. Tak bezkrevný zpěv v rockové písni, to se teda jen tak neslyší! Paradoxně ta skladba zní nejlíp v momentech, kdy se GL zpívá sám a nebo ke konci, kdy se GL tak nějak „zapomene“ a začne zpívat naplno, ale to už zase není slyšet AM... Pak je tu ale otázka: Proč duet? Znám spoustu skvělých duetů, ale ty jsou skvělé proto, že ty dvojice zpívají jak o život, ale tahle paní tady zpívá jak po životě. Vždycky, když to slyším, tak si říkám, že to je zmařená příležitost všech zúčastněných stran. Škoda, škoda, škoda...
Nebýt této skladby, dala bych albu 5 b., líbí se mi možná o trochu víc než Presto, ale tohle č.2 na mě působí moc rušivě.

Album je tak trochu uprostřed mezi Power windows a Presto, tak je možná tak trochu mimo zájem fanoušků.

!!! Předem důrazně varuji před největší kuriozitou tohoto alba, ne-li v celé diskografii Rush - skladba - č. 2 Time and Still je totiž duet!!! Geddy Lee zde přibral jakousi Aimee Mann. Nemám tušení, jakou hudbu tato paní provozuje, a její projev tady mě nepřesvědčil, že bych to měla zjišťovat. Zpívá tady jak Sarah Brightman, brr... když jsem to poprvé slyšela, úplně jsem se lekla a málem jsem se osypala. Ale už jsem si trochu zvykla a nelekám se (Pokud někdo tuší, jak se tady ta s...příšernost vzala, dejte mi vědět. Moc by mě to zajímalo).

Doporučuju, pokud budete s tímto albem začínat, tak č. 2 přeskočte, aby vás nepřešla chuť na ten zbytek, což by byla škoda, nic podobného se tam už neopakuje a hned následující Open Secrets je naopak nádherná skladba, Rush přesně v takové formě, jak je mám ráda. Podobně Second Nature, pokud se vám líbilo předchozí album Power windows, bude se vám to také líbit nejspíš i Lock and Key, možná i Mision. Pokud dáváte přednost albům Presto a Test for Echo, tak doporučuju spíše Prime Mover, Turn the page (i když zrovna tahle je možná tak někde mezi PW a P) a Force Ten.
reagovat

mct @ 25.01.2005 00:00:00
Ve čtvrtek jsem se dívala na film Magnolia a mimo jiné mě zaujala i hudba. Dávala jsem si pozor, kdo že nám to tam zpíval, a hleďme, ona to byla Aimee Mann! Takže ta paní umí zpívat. A dobře. Dokonce má docela zajímavý hlas. Tak proč nám to v TIME AND STILL zatajila?!

szarotka @ 09.05.2006 00:00:00
Tak to s tebou nesouhlasim na 100%. Time Stand Still je pro me jeden z nejazasadovejsich songu. Radeji dal ani nereaguji nez se rozcilim:-)

mct @ 10.05.2006 00:00:00
A co že vás to rozčílilo? Že jsem si dovolila mít jiný názor než vy?

szarotka @ 11.05.2006 00:00:00
ale kdepak:-) zapomnel jsem na uvozovky. Beru nazor kazdeho, proste nesouhlasim.