Spock's Beard - The Kindness of Strangers (1997)

Pro fanouška zasnoubeného s americkými Spock´s Beard je velice těžké vybrat jedno dílo, které by s přehledem povýšil nad ostatní produkci této kapely. A tím, že jsem si pro dnešek vybral jejich třetí album na přetřes, nehodlám nijak demonstrovat jeho nadvládu nad okolními kolegáčky. Nejen totiž v Morseově etapě jsou jejich desky velice nadstandardní a vyrovnané, osobně je mám rád všechny a jestli si dobře vzpomínám, deska The Kindness of Strangers byla posledním jejich přírůstkem do mé sbírky. Vlastním původní originální verzi a věřím, že oproti remasteru (alespoň při porovnání například alba následujícího), dýchá toto velkou autenticitou a archaičností zvuku, přesto že bylo vylísováno vcelku nedávno, roku 1997. Ale to mi nějak zvlášť nevadí, jsou desky, na kterých to rád vyhledávám.
Oproti například progresivnímu uragánu alba prvního, dýchá toto mnohem větším uvolněním a čerpá z nabitých zkušeností, tak i přehledu, který je uplatněn jak kompozičně, tak aranžérsky a díky němu si můžeme vychutnávat nespočet krásných nuancí v tvorbě kapely používaných.

Je to celá tónomalebná spleť, která spřádá a vlastně i uchovává svou krásu příštím generacím. Na hudbě S. B. oceňuji jak originálního kompozičního ducha, aranžérské mistrovství a důraz na detail, s kterým si pánové vyhrají jako malý, tak stejně hudební neokleštěnost a především příklon k fusion, který na tomto albu obzvláště doznává svého vzestupu.

Za velice povdenou považuji druhou In The Mouth Of Madness- pro neskutečnou kombinaci energických ploch kontra vzdušné a procítěné momenty, dále využití Morseova zpěvného talentu v smutné June a samozřejmě poslední dvě dlouhometrážní pecky. Harm's Way má talentu na rozdávání a její romantická poloha po třetí minutě s neskutečně citlivým kytarovým sólem z kategorie nezapomenutelných mě vždy dostane. A Flow, to je definice hudby a výrazu kapely v jedné z jejich vrcholných fází.

Hudba Spock´s Beard je krásně návyková, kdo se jednu upíše, zůstává věrný navěky, alespoň já to s nimi mám dané nějak takhle a věřím že v tom nejsem sám.


reagovat

Balů @ 22.12.2016 12:34:05
Z mého pohledu jejich kvalitativně nejvyrovnanější album.

Brano @ 22.12.2016 19:46:33
Dávno som už tento výborný album nepočúval...a je to myslím ideálny hudobný tip na dnešný večer.Takže idem to napraviť...

Martin H @ 23.12.2016 20:48:06
S tou návykovostí máš, horyno, asi pravdu. Abych si rozšířil obzory, tak jsem si pustil do oušek právě tuto nahrávku a jsem mile překvapen, jak je to dobré. Závěrečnou Flow si musím hned pustit ještě jednou.

horyna @ 24.12.2016 09:17:57
Martin H: jsem potěšen za rozšíření obzorů tímto, mým oblíneným směrem. V početném katalogu S. B. je stále co objevovat, přeji ti příjemné poznávací zážitky. Alespoň částečně splacený dluh, za tebou kdysi doporučeně Living Colour:-)

The Kindness of Strangers je ďaľší mílnik v tvorbe skupiny Spock's Beard. Album vyšiel iba rok po vydaní Beware of Darkness a v porovnaní s predchodcom je vzdušnejší, pohodovejší a priamočiarejší. Za mixážnym pultom sa prvýkrát predstavil zvukový technik Rich Mouser. Skupina absolvovala vôbec prvé európske turné v kariére a bubeník Nick D'Virgilio zaujal svojou hrou Tonyho Banksa a Mika Rutherforda až natoľko, že si ho zavolali ako hosťa na nahrávanie štúdiového albumu Genesis - Calling all Stations.

The Kindness of Strangers je album skutočne veľmi vyrovnaný, bez slabého miesta. Úvodná rezká desaťminútovka The God don't Last je inšpirovaná myšlienkami z knihy Richarda Bacha - Jeden spôsob ako opísať Boha. Absolútny vrchol albumu a najlepšia pieseň od Spock's Beard vôbec sa volá JUNE. Vec jednoduchá a geniálna zároveň. Skladba sa rozbieha iba za pomoci akustickej gitary a Nealovho spevu, postupne sa dej zhutňuje a mohutnie dokonale zladenými zborovými vokálmi a skutočná erupcia vypukne až nástupom ostatných nástrojov a ešte mohutnejších navrstvených zborových vokálov. Veľmi silný moment v celej kariére SB. Album končí štvťhodinovkou Flow, silne ovplyvnenou art rockom z rokov sedemdesiatych.

The Kindness of Strangers je svieže dielko a myslím, že urobí radosť každému fandovi súčastného progrocku. Opäť musím pochváliť vydavateľstvo InsideOut za výborný zvuk (remaster 2004). Album je rozhodne excelentným prírastkom do každej hudobnej zbierky.
reagovat

Mohyla @ 14.12.2012 16:50:30
Braňo, som rád, že si "podávaš" v recenziách mojich favoritov pekne chronologicky, od začiatku, ako im dosky vychádzali. Je dobré pripomenúť si tvorbu tejto progrockovej legendy. Ja ich počúvam priebežne, možno sa pamäť osvieži aj iným prog, art.... a iným rockerom. Vo väčšine hodnotení sa asi zhodneme, tak do toho a pokračuj, rád si tie recenzie prečítam!

Brano @ 14.12.2012 20:07:23
Mohyla,ďakujem za podporu.Spock´s Beard je výborná kapela,ktorá si rozhodne zaslúži našu pozornosť.