Emerson, Lake & Palmer - Black Moon (1992)

V době vydání Black Moon jsem o nějakých ELP neměl tušení a tak mi byl i ukradený jejich návrat na scénu. Ale myslím, že to byl docela povedený návrat, i když fanoušci asi ocenili spíš návrat na pódia s jejich největšími hity. Deska se samozřejmě nemůže srovnávat s jejich tvorbou z první půlky sedmdesátých let, ani neoplývá žádnou originalitou. Dojem z toho je prostě takový, jako když se kapela cpe do stylu, pro který se nehodí. Nicméně to nedopadlo úplně blbě a osobně se mi Black Moon líbí a v mojí sbírce CD není jenom sběratelskou položkou, která zabírá místo na polici. Z celé trojice mi tu, stejně jako na In The Hot Seat, nejlépe vychází Emerson (se skvělým zvukem hammondek). Palmerovy elektronicky znějící bicí mě moc neokouzlily a zruinovaný Lakeův hlas také ne, ten považuji za nejslabší článek, protože se do většiny skladeb moc nehodí a ani s tím nejde zpívat křehké balady.
Z desíti skladeb mi nejlíp vycházejí instrumentálky. Klavírní Close To Home je sice sólo Emerson, ale pěkná, ačkoliv smutná, skladba. Zato Changing States jsou ELP v plné síle a ani bych se nebál říct, že to je lepší než Fanfare For The Common Man, které se stylem docela podobá. Romeo And Juliet je krátký výlet do klasiky (Prokofjev), sice trochu těžkopádný, ale dobrý. Kupodivu dobře mi zní úvodní Black Moon, zároveň singl, který je známý z různých výběrových desek ELP. Přes přímočarost, strojový a neoriginální rytmus to je fajn skladba, jenom škoda, že se víc nepustili do atmosféry intra a instrumentální mezihry. Paper Blood, Better Days jsou trochu živější skladby, opět na vlně přímočarého poprocku, ale neurazí. Farewell To Arms a Burning Bridges by nebyla zas tak špatné, kdyby nebyla tak vlezlé a nekazil mi je ještě ten Lakeův zpěv. No a jeho balady Affairs Of The Heart (napsanou společně s Geoffem Downesem) a Footpints In The Snow bych klidně vyhodil. Úplně nejlepší by bylo místo nich přidat dvě tři lepší skladby z In The Hot Seat a byl by dojem z desky ještě lepší.
reagovat

Snake @ 20.03.2016 17:39:31
Souhlas. Je to takové upracované a těžkopádné, ELP tady jsou jen stínem kdysi úspěšné a vskutku progresivní kapely. Palmer hraje velmi úsporně, Lakeovi už to prostě nezpívá a tak to zachraňují až Emersonovy vyhrávky a kudrlinky. Třeba hned v první a zároveň titulní skladbě. Dobrá je i chytlavá Paper Blood, nebo předělávka Romeo and Juliet. A instrumentální palba Changing States je dokonce vynikající...

Pokud dostanu chuť pustit si něco z produkce Emerson Lake & Palmer, sáhnu po některém z prvních pěti studiových alb. Black Moon mám docela rád, ale už z úcty k oněm legendárním plackám z let sedmdesátých nemůžu dát víc, jak tři. Docela dobré, ale nikoliv zásadní.

Trochu zvýším pomyslný průměr, Black Moon je typické comebackové album kapely, která svá zásadní díla odehrála v 70. letech. Je tu návaznost, typický hřmotně popmézní zvuk, je tu ale i jistá usedlost a sázka na jistotu. Trošku chybí dravost, přece jen už jsou pánové trochu v letech. Takže prim hrají pečlivě vysoustružené rozvážné kompozice, nezřídka s chytlavými nápěvy - Paper Blood. Občas máte pocit, že ELP chtějí rozpůlit zeměkouli - Farewell To Arms - ale pak vás zas a znovu dojme upřímnost a čistota Affairs Of The Heart. Velmi silná deska. I když třeba ne zásadní, stále z ní cítím dotek něčeho vyššího. Nebo jinak - bůh existuje. A promlouvá k nám skrze hudbu Emerson, Lake and Palmer.
reagovat

Comebackový album ELP priniesol nový zvuk a skladby nemnoho podobné tým zo sedemdesiatych rokov. Ale určité kúzlo majú. Mnohé sú krásne melodické, priamočiare a chytľavé (Paper blood, Close to home), no nechýbajú ani staré dobré inštrumentáky, či už prevzaté (parádna Romeo and Juliet) alebo vlastné (Changing states, Close to home). Album vôbec neurazí, no nečakajte starých ELP. Príjemné skladby na odpočinok.
reagovat

Po trochu náhodném comebacku kapely ELP v roce 91 bylo vydáno o rok později album Black Moon. A nevyhnulo se klasickým znakům alb z devadesátých let, která vydávají kapely, které byly na vrcholu slávy v letech sedmdesátých (jako Pink Floyd, Deep Purple, Genesis a mnoho dalších)? vytrácí se energie tenkrát mladých muzikantů, chybějí dlouhé songy s experimentálními a progresivními prvky, všude plno ?smyčců?.
Black Moon obsahuje 10 více méně stejně dlouhých songů, které si jsou docela podobné. Za zmínku určitě stojí zajímavá předělávka Prokofjeva ?Romeo and Juliet? v zajímavém podání Emersona. Energie přímo tryská z vypalovačky ?Changing States?, kde slyšíme správný zvuk ELP, tak jak jej známe ze 70. let ? hudba se téměř strojově valí vpřed za doprovodu klávesových fanfár. Emerson dále předvede v sólovém ?Close to home? že by obstál i jako hráč klasiky. Další vypalovačka ?Better days? sice vůbec ELP nepřipomíná, ale zato skladba dynamicky šlape a dočkáme se v ní i několika zajímavých zvratů. Album končí baladou ?Footprints in the snow?, kde Lake zpívá za doprovodu akustické kytary.
I přes to, že to není klasické album ELP, jaké vydávali na počátku 70. let, v žádném případě se nejedná o slabé dílo. Jako samostatný celek se je to velmi vydařené album, které předčí většinu produkce ze své doby.
reagovat