Wakeman, Rick - Criminal Record (1977)

Sedím v robote pred PC s mizernými plastovými reproskrinkami, z 15 GB hudobných dát na hardisku (čo sme s kolegom za roky nazbierali)som vylovil a po stráášne dlhej dobe som do winampu pustil kriminálne záznamy. To by som v minulosti pokladal za bohapusté kacírstvo, veď Rick si zaslúži audioCD
na HI-Fi aparatúre. Všetko je to mimo, lebo takýto emocionálny zážitok som z HUDBY veľmi dlho nemal.
A to sa v poslednom čase dosť kŕmim symfonickým metalom, čo je pre mňa hlavne o citoch
(vokálny duel á la kráska a zvíře).
Hudba plynie, zmocňuje sa ma dojatie, všetky tie krásne klávesové farby, tóny vzbudzujú úžasný pocit krásna. Čo na tom, že krásu cítim vo všeličom inom, len nie v krimi záznamoch.
Nemám slov, takto ma už dlho žiadny hudobný mág nezasiahol, nemá tu zmysel analyzovať jednotlivé skladby.
reagovat

Tohle nebude recenze, pouze reakce na dnešní opětovný poslech..
Plivání špíny na tvorbu a schopnosti Ricka Wakemana se stalo módou již v sedmdesátých létech. Může si za to z devadesáti procent sám. Je to huba nevymáchaná, středně těžký narcis, neuváženě hovořící na jakékoliv téma. Chtělo by se říci šoumen. A tak jej lidé neoprávněně vnímají. A to je jeho prokletí.
Chci hovořit ze svého srdce, chci poukázat na svůj pocit, chci říci, že bohužel k mé osobní nelibosti, neznám lepší klávesový artrockový počin. Zapomeňte na ženy osmičkového Jindry, zapomeňte na verneovský příběh, kulatý stůl, Kláru Víkovou, Yes. Možná, že nekontakt se Zemí je paralela neomezeného. Tohle je všudypřítomná životní symfonie, dramatická óda na radost plná temných panoptikálních polotónů, pohlazení drsnou rukou, jemné předivo, mnohovrstevné a monumentální, od prvního možného lidského melodizování až po všeobjímající klasický vrchol. To je má představa o naplnění životního poslání muzikanta.
Kdo neslyšel, ten se z hudby nepodělal.
Tohle mi musí hrát na pohřbu. Celé.
O co jde ? Sežeňte si to (už je to celkem bez problému k mání i v Evropě) a nebudete litovat. Poslouchejte to přes pětadvacet let, klidně s ročními přestávkami (jako já) a za pár dní se budete nedočkavě ohlížet, kdy rok končí.
A prosím vás, pomalu s reakcemi. Prvotní je hudba a radost z ní.

reagovat

PaloM @ 16.09.2008 07:27:51
Pekne si to napísal, vyznanie "artrockera". Poznám to ešte z čias LP, patrí medzi 7 albumov sólo Wakemana, ktoré počúvam a ostatné mne dostupné ma vôbec nezaujali (asi úbytok kvality pri nadprodukcii). A poradie pri obľúbených platniach proste nezostavujem, každá sa mi páči pre iné kvality, predovšetkým pre "Prvotní je hudba a radost z ní". Úplne rovnocenne vnímam Rickovo pozitívne účinkovanie v Yes.

Gattolino @ 06.07.2015 09:05:24
Právě teď to poslouchám a je to fakt nádhera. Už se těším na Rickův pražský koncert 12.října 2015.

Gattolino @ 06.07.2015 09:06:02
Pardon - 20. října ....

PaloM @ 07.07.2015 05:10:57
Aby si nebol sklamaný, Rick v poslednom čase hrá prevažne iba sólo akustický klavír. Skús nájsť podrobnosti o koncerte.

Gattolino @ 07.07.2015 16:56:49
Akustický klavír bude taky pohoda. Nicméně doufám, že se bude držet loňského setlistu z Plzně, kde jsem sice nebyl, ale kde prý hrál úvod z Artuše, nějaké skladby z Pěti žen, Journey, Life and Mars od Bowieho, pak zavzpomínal na Yes, apod. Špatné to být myslím nemůže.

Fan @ 07.07.2015 18:52:02
Jenže to všechno kromě dvou věcí věci hrál na akustický klavír.

Souhlasím s hodnocením, mám tuto desku na vinylu, trochu sice lupe, ale je to OK. Marně jsem tuto desku hledal v různých prodejních firmách, mají tam snad vše mimo Criminalu. Pokud by někdo věděl o CD, budu rád. Z jiných alb není taky špatný WHITE ROCK, senzační je DVD u POPRONu, za 199 Kč, jsou tam krásné kousky včetně klasických klavírních skladeb.
reagovat

Martin Souček @ 12.04.2007 00:00:00
Ani nevíš, jak ti rozumím. Album znám již 25 let. Kdysi jsem jej sehnal od kamaráda na vinylu k nahrání. S érou CD jsem jej začal shánět, ale marně. Na netu jsem zjistil, že vyšlo pouze v Japonsku, tuzemští distributoři se k němu nikdy nedostali. Snad bych tam (tedy do Japonska) i jel, kdyby mi někdo zaručil, že si album přivezu. Minimálně patnácti letům shánění (tedy zase nikterak usilovného) napomohla nakonec neskutečná náhoda. Jednoho dne (cca. před třemi lety) jsem jen tak pro ukrácení chvíle zadal do vyhledávače Seznam příslušné parametry a jeden z naprosto nenápadných odkazů sděloval, že přišel čas. Jeden z českých noname prodejních bazarů nabízel dvě alba (CD), Criminal Rekord a druhé, z legrace říkám jako „bonus“, super pecku rovněž ze sedmdesátých let No Earthly Connection. Úplně ve mně hrklo, rozbušilo se mi srdce. Tlak mi šel nahoru, když jsem zjistil, že inzerce byla již cca. rok a půl stará. Říkal jsem si, perla mi proklouzla mezi prsty. Neváhal jsem ani minutu a okamžitě odepsal. Bleskurychle přišla odpověď a za tři dny jsem obě alba zařadil do své sbírky, a to podotýkám za pouhých 560 Kč (za oba kousky). Znáš-li poměry, tak určitě víš, že japonské edice jsou nesmírně drahé, 2.000 Kč za CD je běžná taxa. Tak že, mám ten poklad doma, nikdy bych ho neprodal, nikdy nevydal z ruky, ani nezkopíroval, mám jej v držení s pocitem, že vlastním jediný originál (jako u obrazů). Směšné ? Bláznivé ? Může být. Vím, že mám něco nesmírně cenného a již jsem dostal různé nabídky, jak na albu vydělat. Nikdy, tak skvostné věci nemohou být předmětem kšeftu, to by byla urážka a degradace tohoto unikátního díla.

mikepis @ 24.07.2008 11:06:31
Ciriminal nikdy nevyjde, Wakeman na nu nevlastni autorske prava.

ano, je to skvost - velmi podobne stylom a ponatim Going for the one, ktore vzniklo asi paralelne. Judas Iscariot a Awaken v sebe nezapru rovnake hudobne myslenie.

Óin @ 28.07.2008 16:32:29
Při googlování jsem narazil na tenhle odkaz, vypadá to, že remasterované CD vyšlo v roce 2006: >> odkaz

Naprosto skvělé album! Určitě jedno z nejlepších o W., a přesto velice málo známé. Já sám jsem jej objevil při prohrabávání starých páskových kotoučů po otci asi před 5ti lety. To, že jde o W. vím však asi 2 roky, kotouč neměl popisku. Mám pocit, že kompozičně je dílo lépe zvládlé než "manželky". I zde se však W. stylově rozšoupnul. Na albu najdeme jak výtečné pozitivní art-rockové skladby, tak i temné apokaliptické hrůzopísně (Judas Iscariot). Nechybí zde ani W. patlaniny připomínající klávesovou dechovku nebo úvodní znělku z dětského seriálu Tajuplný svět Alex Mackové. Prostě Wakeman. :-) Ještě zajímavost na závět: Za bicímy sedí A. White a baskytaru tam drandí Ch. Squire!!! Album bylo totiž nahráno hned po dokončení Going for the One, ve stejném studiu (Montreaux, Swiss). *** Tak doufám, že jsem to příliš nezjednodušil.
reagovat