Fates Warning - Inside Out (1994)

Tvorba fantastické zámořské pětice v devadesátkách kulminovala. Vůdčí tým Matheos/Zonder a pro mě jeden z největších hlasů vůbec - Ray Alder, se zdáli být neúnavní. Parallels, Inside Out, A Pleasant Shade Of Grey - nevšední opusy, jejichž lesk trvá dosud. Jak vzdáleno druhdy ironovské heavy úderce...

Outside Looking In bych dal na exkluzívní místo ve výkladní skříni, pokud by se někdo ptal, cože to ti FW hudebně vlastně kutí. Křehké i zpěvné Matheosovy riffové přehrady, Alderovy působivé deklamace navždy ovládnou naše smysly ...a Zonder? Kolosální, všestranný hráč, jehož odchod byl nenahraditelný. Osudová šleha Pale Fire - hlasový orkán proboří i zdi Jericha. Leader s kytarou se sice drží zpět, o to je přesvědčivější. Temnou stranu naproti tomu vyhřezne v pěti a půl minutách neurvale cválající The Strand. Shelter Me je bez debaty jednou z nejpůsobivějších FW pokladů . Božský dojem obstará celý kvintet unisono se zpěvem na trůnním stolci. Jsou využity akustiky a mořské samply. Pokud bych si měl odvézt něco na pustý ostrov, bude to křehká kráska Island in the Stream. Barvami hýřící rej akustik a zpěvných sól hlavního principála, vokální tryzna a Zonderovy úsporné, přec geniální úhozy. Down To The Wire s destrukční souhrou Matheos/Zonder a ječícím Alderem je oholena na samu dřeň. Face the Fear - to je strach, jemuž nelze čelit, důsledkem je watersovská izolace. Tomu sekunduje i řádící trojks Matheos/DiBiase/Zonder, zklidnění přijdou jen nakrátko. Inward Bound patří jen kytarové smutnohře - nuda je ovšem na míle vzdálena. Monument - napovědou jest měl už název... Okovaný marš postupně střídají lahůdky v podobě nažhavených španělek, zvukových koláží, Zonderových skvostných přechodů. Maximální požitek z FW-muziky se vleze i do šesti a půl minut. Za hlavním chodem králů je obvykle stylový zákusek. Nostalgická, dojemná mantra Afterglow se zvonivým příbojem kytar způsobí absolutní nasycenost. A tryskem tam, kde je ten nápis "play"... A repete.

I v kontextu FW mimořádné dílo, z mého pohledu jeden z nej- artových výtvorů vůbec. S Parallels u mě tvoří neprůstřelný tandem. Neméně skvostné jsou i temné existenciální náměty. Někdy je úzkost skvostně přirovnána k zaplavující vlně (The Strand). Těžko překonatelná nádhera bez špetky výplně - 6/5.
reagovat

horyna @ 23.03.2020 06:10:38
Recenze na mou milovanou desku je vždy vítána s otevřenou náručí. Mí první F. W. a dodnes jedni z trojice nejoblíbenějších.

EasyRocker @ 25.03.2020 06:21:10
Ahoj, souhlas, u mě taky mezi nejzásadnějšími deskami od FW. Je to hudba slzavá a smutná, ale nechybí tam nic. A zkrátka miluju Raye Aldera a Marka Zondera !

Časopisu Spark archaické doby vděčím za mnohá hudební procitnutí a spoustu skvělých nahrávek, jež jsem si s dokladovanými recenzemi (články) opatřil. Píše se rok 1994 a na béžové hlavní stránce se nachází američtí Obituari (jestli si to tedy vybavuji správně) a mezi recenzemi se v pravém dolním rohu, nebo to byl levý horní (těžko po více jak 20 letech říci) :-) krčí recenze (jinde i rozhovor) na zrovna aktuální desku amerických progresivistů Fates Warning a mne po jejím přečtení přepadá ona náhlá touha, tento obelisk slyšet a snad i vlastnit. Sny postupně přecházejí ve skutečnost a cd se už nějakou dobu vyhřívá v mém přehrávači. Tato dnes už historická událost, má zasluhu na objevení oné kapely a její zařazení na přední příčky v tomto hudebním sektoru.
Dnes s nadhledem můžu tento monolit bez skrupulí zařadit za nesmrtelného předchůdce Parallels, jež na něj navazuje, ale nemá patřičné atributy ho zkolit. Někdo může říci, že pánové pouze recyklují nápady použité v minulosti, osobně bych to takhle neviděl, snaží se rozvíjet progresivní myšlenky, jdou na to trochu oklikou a jinými prostředky, přeci jen uplynuly tři dlouhé roky a hudební svět té doby utíkal mílovými kroky a tak i F. W. opatřili tuto nahrávku více syrovým a chladivým krunýřem, oproti Parallels více nepřístupným a mám za to, že Bill Metoyer nebyl úplně tou nejsprávnější volbou za producentským stolem. Terry Brown by myslím z kapely vymáčkl více entuziasmu, ale to už je vedlejší, ono se něco působivějšího přihodí přec pod jeho taktovkou o další tři roky později.

Musím se přiznat, že desku znám za těch více jak 20 let skoro nazpaměť a poslouchal jsem ji ze všech děl F. W. nejspíš i nejčastěji, při první Outside Looking In- se teprve rozehřívám exponovaný Alder ve výškám mne tu až tolik neuchvacuje, za to Markova hra naprosto.
V pravdě progresivně hitová je Pale Fire- skutečný skvost tvorby kapely s překrásnou akustikou i sóly Jima Matheose, sametovým hlasem Raye a specificky znělým, zapamatovatelným refrénem.
The Strand- zpomalí a její hloubavý charakter položený na basovém podkladu se v přicházejícím chorusu kvalitně rozepne do patřičné šíře.
Shelter Me- patří díky "podmořským" akustikaám k mým oblíbeným, její ezotericky malebná nálada, tolik jiná od předešlé kolekce kapely prezentuje zcela svébytný svět hudbní náplně těchto američanů.
Balada Island In The Stream- tvořena překrývajícími se španělkami a akustikou, pevně řídí Adlerův hebký vokál, krátká klavírní vložka a dynamicky parádně členěná Zonderova bicí technika dotváří jedinečnou náladu písně, která především v chorusu přidává další emocionální aspekty. Krásné.
Do druhé půle přiváží kaskády melodických riffů a bicí přechodové linie rytmicky dravější píseň Down To The Wire, jež dá lehce vzpomenout na první, už artové dílo Perfect Symmetry.
I skladba Face The Fear- využívá spektrum hudebních barev a nuancí v ráznějším a rychlejším sledu, Mark dávkuje tempa s patřičnou přesností a dynamikou, vše je dotaženo k dokonalosti, Matheosova kytarová hra prostě baví.
Inward Bound- přichází oděna do očistného kabátce s překrásně vyhotovenou paletou barev a uklidňuje naši mysl.
Devátá Monument- plně slouží svému názvu, platí za stěžejní položku alba, v níž pánové naprosto uchvacují uchopením daných témat i dokonalou aranžerskou prací, sólové pasáže s exoticky stavěnou španělkovou parádou v druhé části nemá chybu.
Poslední Afterglow- doslova zbožňuji, je to virtuozní, noblesně procítěná parádnice s intenzivní pochmurnou částí.

Neexistuje nic, co bych albu vytkl, nepříváží sice mnoho nového do stylu, či tvorby F. W., ale to vůbec nevadí, pozorný poslech přesto rád odhalí prostředky, které skupina prozatím nepoužívala, ale pro budování atmosféry sloužící této desce jsou nepostradatelné.

reagovat

john l @ 27.09.2016 13:07:47
copak Spark, kdysi to býval jediný zdroj informací o tvrdší rockové a metalové hudbě u nás, vděčím mu za hodně. Za hodně céd:)

Fates Warning zažili svoje vrcholné obdobie na albume Parallels, ktorý už patrí medzi klasiku progresívneho rocku. Na tejto doske sa podarilo dotiahnuť takmer všetko do dokonalosti od samotných skladieb až po produkciu. Nasledujúci Inside Out nadväzuje na svojho predchodcu a je opäť viac pesničkovo orientovaný. Nie sú to však hocijaké skladby, prekračujú totižto bežný rámec progresívneho rocku a to už nehovoriac o konkurenčných skupinách, ktoré sa občas tu a tam snažia kopírovať ich štýl. Bill Metoyer stvoril chladnú, no pritom precíznu produkciu ktorá verne vystihuje povahu Fates Warning. Všetku hudbu napísal Jim Matheos, s textami vypomáhali Frank Aresti a Ray Alder. Jednoduchú prednú obálku stvoril známy Hugh Syme, ktorý sa preslávil svojou prácou pre kapelu Rush a mnoho iných.

Elektronické zvuky štartujú Outside Looking In. Song má premyslenú stavbu, kde hlavne bubeník Mark Zonder predvádza rôzne zaujímavé rytmické ťahy. Melódia so spevom Raya Aldera je intenzívna a silne pocitová tak ako vždy. Melodická Pale Fire má krásny refrén, ktorý sa okamžite vryje do mysle. Hudba je veľmi distingvovaná a má jemnejší odtieň, za zmienku stojí určite aj nádherné gitarové sólo. Tvrdším smerom zachádza The Strand a táto skladba už charakterizuje ich pochmúrny a zádumčivý štýl. Gitarové plochy sú trochu drsnejšie, ale majú myšlienku a kvalitný hráčsky prednes. Nádhera s názvom Shelter Me môže vyjsť asi len z pera Jima Matheosa. Melodické linky sú ťažké na pocity, no zároveň idú priamo do duše. Dynamické bicie spolu s vybrnkávacími gitarami vytvárajú majstrovský hudobný podklad. Island In The Stream s akustickou gitarou a ťaživou atmosférou je ďalšou perlou na tomto albume. Ostrejšie gitarové zvuky prinútia aj Aldera, aby zvýšil intenzitu svojho hlasu. Ray sa však neskutočne vie vcítiť do textov a vyplavuje zo seba čisté emócie. Šiesta v poradí Down To The Wire má skvelý rytmus gitár s razantnou melódiou, kde pán spevák vyťahuje nádherné čisté tóny. Mark Zonder predvádza svoje umenie vo Face The Fear priam bravúrne. Nie nadarmo patrí medzi bubenícku elitu a tento song je mimoriadne kvalitný z hľadiska štruktúry a intenzity. Dvojminútová jemná inštrumentálka Inward Bound patrí gitarám a hlavné sólo rozhodne stojí za vypočutie. Vrcholom je tu jednoznačne Monument s vymakanými tvorivými nápadmi. Okrem výborných melódií zaujmú aj gitary a v jednej časti zaznie aj španielske akustické sólo. Ray Alder zachádza do ťaživých pocitových sfér s prispením bombastických progresívnych erupcií, koniec skladby je celkom prekvapivý s vtipnou klavírnou vychytávkou. Posledná Afterglow je smutným a jednoduchším zakončením. Na celej ploche tejto nahrávky je cítiť bolesť, žiaľ, trápenie v neuveriteľne nádhernej atmosfére.

Nie je zvykom aby Fates Warning prišli s podobne ladeným albumom ako bol predošlý. Nie je to však žiadne sklamanie, je to proste ďalší výborný zápis do ich diskografie. Inside Out skôr rozvíja myšlienku Parallels bez nejakého očividného recyklovania hudobných tém, tento jav sa u takej kapely ako je Fates Warning nevyskytuje. Musím sa zmieniť ešte o bubeníkovi Markovi Zonderovi, tento talentovaný muzikant mi pripomína svojou dynamickou hrou geniálneho Neila Pearta z kanadských Rush. Hlavný kapelník Jim Matheos je básnikom nielen v textoch, ale ešte aj pri písaní hudby. Je dobré že od albumu Parallels prebral na svoje plecia skladateľské bremeno, pretože Fates Warning s ním dosiahli progresívny Olymp. Mám mimoriadne rád prog-rockové obdobie zastúpené doskami Parallels a Inside Out hlavne kvôli tým skvostným melódiám. Pre tých čo neinklinujú veľmi k progresívnemu metalu sú tieto albumy istou alternatívou a môžu nimi nadviazať na tvorbu tejto výnimočnej skupiny. Inside Out hodnotím na 4,5 hviezdičiek.
reagovat