Sigur Rós - Ágætis byrjun (1999)

Poslední dobou nejsem téměř schopen cokoliv kloudného napsat, ale konečně jsem se odhodlal a snad to bude dobré. První, co mě ovšem zarazilo byly názvy písní zde na progboardu, jelikož na obalu CD mám zcela jiné názvy, ale což nemělo by mě to zajímat.

Album samo o sobě je krásné a vypovídá hodně o zemi původu této kapely a o psychologii samotných členů skupiny. Jónsiho ukníkaný až plačící přednes je k pomilování a každý, kdo je jakkoliv ve stresu nebo naštván bude okamžitě tímto ukoléban do normálního pohodového stavu. U lidí s depresí se poněkud bojím, aby nepropadli v pláč, jelikož jsem živým příkladem tohoto jevu, hudba mě dojímala, klidnila a zároveň mě nutila mysle na samé smutné věci, které se mi přihodily, ovšem samozřejmě pouze, když jsem byl mírně v depresi.

Po hudební stránce lze vyzdvihnout kompoziční práci Jónsiho a hlavně Kjartana. Vzhledem k tomu, že se jedná o pomalou pomaličkou uklidňující hudbu, je jakýkoliv větší přechod patrnější a drtivější a Sigur Rós toho osahují hlavně gradací Jónsiho hlasu neo prostého zesílení nástrojů a následného ztlumení do původní polohy teď ovšem již s jinou melodii viz. v 6:09 v Svefn-G-Englar. Případně SR (heh Slovenská republika) použijí motiv, mimo hudbu třeba ve všemi dobře známé Staralfur.

Pro mě osobně vrcholem alba je Alfosskor Song (šestka u mě, říkám, že názvy neodpovídají reálu), který je nápadem, hudebností, zpěvem, přechody, kompozicí, krásou, podmanivostí (v kladném slova smyslu, nemyslím masově oblíbené popové písně, které jsou alespoň pro mne "podmanivé"), duší a úsilím vloženým do této skladby naprosto ojedinělým počinem.

Album je jako hora od úvodního intra až k Alfosskor Song stoupá, abychom dosáhli vrcholu a následně se přes tuto "horu" dostali na druhou stranu skalního masivu (omlouvám se za ty metafory, ale opravdu si nemohu pomoci). Takové album totiž je, monolitické jako skála, pevné jako diamant, průzračné jako čiré moře, krásné jako západ slunce a ty emoce, ach ty emoce! Pokud někdo vyznává emo, ok nehaním ho, ale tady jsou ty pravé emoce, ten pravý cit vložený do všech písní, dokážou vás rozesmát, aby vás následně rozdrtily přívalem smutku. Smutníte občas ani nevíte nad čím nebo nad kým a to pro mě znamená EMO - prostě hudba, která vás vtrhne do centra své duše a roztrhá vás.

Nechal jsem se poněkud unést, jenže když popisujete takto krásné album není pomoci. Je to krásný jarní kvítek, vyrostlý na zemi sopečného původu mez všemi těmito gejzíry a Sigur Rós jsou nejmohutnějším gejzírem ze všech na tomto ostrově nazvaném prostě Island. Gejzírem krásy, inspirace a prosté radosti, že se prostřednictvím hudby mohou o své zážitky, prožitky, pocity, utrpení, radost a prostě všechno s námi podělit prostřednictvím hudby.

Pro mě pravé emo, dokonalé alum po všech stránkách. Dokonalý hudební počin, který má konkurenci pouze v pár albech, z těch několika set tisíc a deska, která sice nechytne každého, ale te je podel mě potom (omlouvám se za ten výraz) bez srdce.

Naprosto dokonalých a jednoznačných pět hvězda, ať si říká každý co chce, ale toto album má svou KVALITU a DUŠI a klidně byach mu dal v pětibodovém systému klidně i 1000 hvězdy natolik si jej vážím a cením si toho, že něco takového vzniklo za mého života a celkem nedávno. Hodnocení je tedy z mých předchozích slov jasné - *****
reagovat

Zdeněk @ 20.02.2008 14:40:57
Líp se to ani napsat nedalo.Jen dodávám- nejlépe
poslouchat v zimním období,nebo přímo v islandské
přírodě - to znamená v absolutním klidu.

kubys @ 21.02.2008 01:51:59
Dík Zdeňku, na Island se chystám letos a Agaetis míří se mnou, tak uvidíme:)...Jinak oroduji stále za to,aby Sigur Rós přijeli na Colours of Ostrava, to by pro mě asi byl zážitek k nezaplacení.:)

Zdeněk @ 21.02.2008 11:13:17
Na Islandu jsem byl loni a doteď z toho "žiju".
Jak jsem již jinde napsal- CD Sigur Ros mají v každém
lepším knihkupectví svoje místo.Doporučuji!
Sám přemýšlím o ještě jedné návštěvě tohohle zajímavého ostrava.

Sebastian @ 31.03.2008 19:51:26
5 odstavec kubyse obsahuje přesně ty slova,kterými by se dala hudba SR popsat.Od samého začátku to začíná bublat...pomalu,pomalinku,jako když se vánek mění ve vitr,uprostřed je v tobě tolik vášní,pocitů a s tím vším ještě i klidu a souznění...na konci jsi nadračky se vším,cos cítil před tím,než jsi Sigury slyšel.
Ta hudba mění.Mění ty,co ji dokáží prožít,procítit.
Přesně to,co se stane,když navštívíš Island.
Úžasné na SR je,že nemusíš znát text,stejně by Ti "Hopelandic" nikdo nepřeložil :-)
Díky vesmíru za tuto hudbu...

Ágaetis Byrjun je malý hudební zázrak. Album do té doby neznámé islandské kapely nazpívané islandsky (z menší části i bezeslovnými vokály alias vymyšleným jazykem "hopelandštinou") se stalo nečekaným hitem. Nic pro vyznavače energické rockové hudby s říznými kytarami, ale zato perla pro toho, kdo snese trochu zvukového experimentování ve stylu Radiohead (a také podobně vysoko položený vokál) a má rád zadumanou severskou melancholii. Ágaetis Byrjun fantasticky vystihuje ducha Islandu, při poslechu mrazí a přesto určitým způsobem zahřívá duši. Pokud máte rádi severské kraje a jejich atmosféru, s tímhle albem se snad nemůžete splést. Dvěma slovy "zimní nádhera".
reagovat

Polletry @ 25.05.2009 09:00:51
Osobně nesouhlasím s většinovým názorem, že se jedná o nejlepší album Sigur rós, pro mě je nej bezkonkurenčně (). Ageatis byrnum je ale písňově nejpropracovanější, co do motivů a nálady neuvěřitelně rozmanitá nahrávka a určitě se z určitého úhlu asi jedná o jejich vrcholné dílo. Dávám ***** Škoda, že jsem neviděl naživo, příště už tu chybu neudělám (alespoň doufám, že nějaké příště bude, ale to asi nejsem sám...)