Mišík, Vladimír & ETC... - Město z peřin (1996)

Město z peřin od mého oblíbence Vladimíra Mišíka a Etc… jsem zakoupil už v době, kdy právě vyšlo. Vzhledem k tomu, že jsem si nasbíral jeho veškerou hudební produkci na CD, tak mám z čeho vybírat a možnost srovnávat… Ten tentokrát se ale nepustím do nějaké „analýzy“ celého setu písní, ale pojednám všech 13 příspěvků na albu řekněme po globální stránce….
Zvolím možná divný příměr, ale napadá mě jako případný. Paul McCartney v r. 1976 se rozhodl natočit album Wings At The Speed Of The Sound. Na rozdíl od předešlých alb zde Paul potlačil svoje ego a „zatoužil“ udělat album kapelovým stylem, kde by byl součástí kapely a ne výrazný frontman. Prospělo to albu opravdu, nebo to byla snaha vybočit ze zavedených klišé z nejistým výsledkem?
Vrátím se k Vláďovi Mišíkovi a jeho albu Město z peřin, myslím, že v jiných souvislostech je zde podobná situace. Na albu se objevilo hodně autorů, hodně přítomných hostů a celkově to album poznamenává – pozitivně i negativně. Z hudby se už na předešlém albu začala vytrácet progresivní linie, která byla čitelná především na prvních dvou až třech
Albech. Vláďa vsadil na písničkovou formu, která se nebude zbytečně komplikovat nějakými rafinovanostmi a instrumentálními vstupy, kde by se dal větší prostor instrumentálním výkonem. Ne že by zde nebyly, ale jsou jaksi „pod kontrolou“, aby nevybočovaly z konceptu.
Blues, které Vláďa velmi cítí (což před delší časem se snažil Filozof zpochybnit) zde je zastoupeno v písničkové podobě a v náznacích, jinak zde máme poměrně jednoduché kompoziční pokusy, které vylepšují výtečná aranžmá a zvedají jejich úroveň na vyšší level.
Popravdě řečeno – nelíbí se mi bicí Tomáše Krčka. Myslím, že to nebyla vhodná volba. Předešlý Pavel Skala nebyl taky žádný zázračný instrumentalista, ale Krček hraje na můj vkus příliš přímočaře a jednoduše, což u Etc… nikdy nebylo – srovnám-li ho třeba s Ivanem Kadaňkou nebo s Janem Nohou.
Taky cítím z alba jakousi únavu. Nevím, jestli uměleckou, ale i když skladby mají v jistém slova smysl švih, ale v té vzájemné kooperaci necítím tolik vibrací, jako dříve.
Kromě toho mi tady viditelně chybí kreativní houslový démon Jan Hrubý, se kterým odešla instrumentální pestrost. Guma Kulhánek a Klásek Kubeš jsou zajisté výteční instrumentalisté, ale tady přece jenom podíl jejich kumštu nemá ty správné proporce, jak očekávám. Rovněž podíl Olina Nejezchleby zde není na očekávané úrovni.
Také je cítit, že Vláďa už tehdy zápasil se zdravotními překážkami a možná právě období, kdy album vznikalo a byly podepsané smlouvy ho nutilo za každou cenu zpívat. To jsou postřehy, které z alba vnímám.
Je zde samozřejmě hodně světlých míst – CO JSEM SI VZAL… Líbí se mi i odpíchnutý rock KONEC BÁSNÍKA z dílny Olina Nejezchleby. Nic nás tady sice neporazí, ale přitažlivá je ona bezprostřednost s jistou ironií a nadsázkou, která je pro albu důležitou transfúzí. Není to ale styl Etc.., je to prostě prosazení jiného názoru na albu významného reprezentanta domácí rockové scény a to je problém i jiných skladeb, které jsou sice příjemné na poslech a mají svou „hloubku“, ale na projekt Vládi Mišíka a Etc… jednoduše nepatří. Textová pestrost je jistě důležitá, ale také zde postrádám tu kainarovsko-gellnerovskou existenciální poezii, která byla v rámci Etc… absolutně nezastupitelným aspektem kvality a citlivosti. Líbí se mi i přímočarý bigbít ZA VODOU s vtipným epickým textem Marka Ebena. Zajímavé je, že na některých koncertech skladbu zpíval Vláďa sám, ale na albu ji nazpíval „nezpěvák“ Standa Kubeš. ČEKÁNÍ mě připadá jako dramaturgicky nevhodný příspěvek pro album a jako by vůbec nepatřil do Vláďova repertoáru, i když je pod písní podepsán (!?)
KDO DNES PŘIJDE je rytmický výrazná skladba s línou interpretací dobře frázujícího Standy Kubeše. Je to blues? Tady si nejsem jist. Kytarové sólo je špičkově vystavěné i zahrané, ale aranžmá skladby je jakési „oholené“. Epický text zbavený jakékoliv poetické noty je spíš tématem unavené střední generace, která řeší řadu vrstvících se problémů, někdy úsměvných jindy na pováženou. SLOVA jsou zajímavou písní. Bluesový pocit a vnitřní vykořeněnost jsou zde velmi evidentní. Skladba graduje a instrumentace zajímavě prolíná s výborným textem básníka Jiřího Dědečka, určitě patří na albu k těm vrcholným okamžikům. Guma Kulhánek jako „český Jaco Pastorius“ nám ukazuje, že je opravdový mistr. „Český Miles Davis“ Michal Gera je přesvědčivě citlivý jazzman a i Standa Kubeš zde pracuje s kytarovými party společně s Pavel Skálou v zajímavé kooperaci. Takových skladeb na albu postrádám víc…. Píseň SEDÍŠ VEDLE MĚ mě přijde také jako trochu nedovařená, ale Standa Kubeš zde zahraje vynikající sólo, v němž potvrdí, že je obdivovatel Alana Holdswortha (jak mi prozradil naživo ještě na Rádiu Hey 96,8 FM).
Poslední skladba LETNÍ ČAS jakoby vypadla z dílny J. J. Calea. Píseň má být poezií, zpívaná Oline Nejezchlebou, kterém spíš svědčí nadsázkové a pubrockové písně, než nějaké dumky. Kytarové sólo a baskytarové party jsou ovšem vynikající, třebaže ty Krčkovy bicí jsou už pro mě v závětu opravdu neposlouchatelné....

Album Město z peřin má ale vynikající koncept obalu. Jeden z nejlepších, co jsem u nás viděl a který mohu spojit s hudbou. Také pozoruji, že koncepce, že hrát v každé skladbě nemusejí hrát všichni, se zde už zahnízdila a tak zdaleka ne všichni se stejným podílem podílejí na výsledku. Na koncertech to samozřejmě neplatí a hrají většinou všichni, ale tady je řada hostů, kteří měli osvěžit a rozšířit a ozvláštnit album, ale na koncertech se ani Milan Cimfe, Michal Gera, Michal Sibera, Pavel Karlík nikdy neobjevili a tak podíl klavíru a varhan je zde jakýmsi apendixem. Koncertní zpracování skladeb mi přišlo žhavější a údernější, tady si to nemyslím.
Zklamaný jsem byl ze Čtverky, tady stejný pocit nemám, (album je zhruba na stejné úrovni jako předešlé Jen se směj, ale s výrazně zajímavějším obalem, což schválně zdůrazňuji, )ale těším se, že přijdou lepší časy. Album Nůž na hrdle to potvrdilo a to mě hodně potěšilo….
Při vší úctě k Vláďovi a jeho respektu k jeho personě dám tentokrát jenom tři hvězdičky!

reagovat

Po 3 rokoch od "Jen se směj", v polovici 90. rokov prichádza Míšik a ETC...Band s CD, ktoré by som nazval slovom (ktoré inak nemám rád) pohodové.
Pohodové, čiže pokojné, bez veľkých vzruchov (i nápadov), na vylepšenie nálady. A to má klady i zápory. Človek musí porovnávať s tými najlepšími vecami speváka a kapely. Je fakt, že Mesto z perín si púšťam najmenej z ich diskografie. Kvalitný zvuk, pekný booklet (okrem prednej strany), kapela šlape. Vďaka Jiří Dedečkovi ma oslovujú aspoň "Když někoho mám rád", "Letní čas" a celomišíkova "Co jsem si vzal". No pri druhej komplet Vláďovej "Sedíš vedle mne" mi blikajú výstražné kontrolky, ba spúšťa sa siréna: stav ohrozenia (pop á la roky 70.-te). Nezatracujem toto CD, našťastie ešte vznikli Nôž a Stroje (čo umlkli - takmer doslova).
U mňa za 2,5 a z úcty k osobnosti 3 (vzhľadom na lepšie zajtrajšky.
reagovat