Collage - Baśnie (1990)

Debut Collage tu zatím nemá žádnou recenzi a jen jedno hodnocení. Album v těchto dnech vychází v reedici, a tak je příležitost si ho připomenout. K dostání je stejně jako u následujícího Moonshine CD i LP, jako aprílový žert kapela avizovala vydání nosiče pro kotoučový magnetofon. Obě starší alba jsou nyní dostupná také na streamovacích službách. 

Fanoušci obvykle řeší, zda je vrcholem tvorby polských progresivistů Moonshine nebo Safe, a prvotině je přikládána role jakéhosi pokusu na rozjezd. Možná - ale panečku, takový rozjezd si dám líbit. Proti snově zadumaným deskám z půli devadesátých let se Baśnie vyznačují energií horské bystřiny. Tahle hudba se melancholicky nevemlouvá, ale rozrazí okenice a pustí dovnitř čerstvý vzduch.

Kompozice působí přímočaře až jednoduše, zvlášť u prvních tří skladeb si záhy začínám pobrukovat a pozpěvovat, což je skutečně velký kontrast k Moonshine nebo Safe, kde si i po několikerém poslechu sotva dokážu vybavit konkrétní pasáž nebo melodii. Při bližším pohledu se ovšem ukáže, že tyhle solidní, bytelné hudební kusy jsou precizně propracované, jejich hladké tělo tvoří nespočet drobných linek a vlásečnic, velmi umně propletených.

Nejpozději u titulní skladby musí být každému jasné, že vynalézavosti se Collage naučili už ve svých počátcích. Měli se učit od koho, vliv artrockových a progresivních mistrů je tu patrný, přesto je jejich vlastní přínos neopominutelný. Kromě konkrétních hudebních postupů a nápadů tento přínos vidím právě v dychtivosti a lačnosti, s jakou se Collage po svých písních natahují. Ani stopa pózy či rutiny, jen čirá radost z hraní.

Do nálady alba dobře sedí i zpěv. Tomek Rozycki nemá tak bohatý výrazový rejstřík jako Robert Amirian, který jej záhy nahradí. Místy jako by se inspiroval spíš ve folklórních vodách, jde to ale velmi dobře dohromady s celkovou atmosférou nahrávky a také s texty, jejichž poetika se rovněž blíží lidové tvorbě. Vtipnou kombinaci nálady kouzelného lesa a divů moderního světa nabízí i poťouchlý obal desky. 

Pod ním se skrývá hudba, která i s odstupem tří dekád umí potěšit. Přetéká jiskřivými kytarami, bohatě vrstvenými kaskádami kláves, suverénně raženými krajkami bicích. Baśnie rozhodně nejsou albem jen do počtu a pro úplnost sbírky.
reagovat

Jarda P @ 26.07.2023 23:04:04
Collage mě na rozdíl od jejich pokračovatelů Believer a Satellite tak neoslovili. I proto od nich mám pouze Moonshine. Uznávám ale jejich kultovní postavení na polské progrockové scéně. Co bychom u nás za ně dali.

Judith @ 27.07.2023 12:52:39
Satellite mám taky ráda, hlavně první dvě alba. Believe mě zatím míjejí.

jiří schwarz @ 31.07.2023 00:42:13
Krásná recenze. Nechci psát recenzi recenze, tak jen tolik, že tvůj jazyk je obdivuhodnej. 
Ta recenze mě přiměla to poslechnout (Collage jsem neznal, na rozdíl od Believe - k těm mě tady přived, tuším, PaloM). Vše bylo na první dobrou tak, jak pravíš. Energie, a to velmi pozitivní) art rockový kapely (tim mě ondyno oslovili Yes, jen Andersonův vokál byl přece jen víc extatickej). A vyzdvihl bych toho bicáka, asi důležitá figura v tom uskupení) - je to radost ho slyšet, v tomhle žánru kromobyčejný.

Judith @ 31.07.2023 09:58:02
Bicák je tu naprosto zásadní figura, pokud zaujal, doporučuju zkusit i Satellite, což je jeho další dítko. Jsem ráda, že Baśnie potěšily, hned jsem si je taky musela pustit znova.