Jazz Q - Elegie (1976)

Třetí řadové studiové album Elegie jsem poměrně netrpělivě vyhlížel. Vznikalo sice v době, kdy jsem byl na vojně, ale totálně bez informací jsem nebyl a tak jsem zjistil, že bylo dokončeno počátkem r. 1976, ale vydání se zpozdilo.
Klávesový hráč a skladatel Martin Kratochvíl mezitím zvítězil jako autor v mezinárodní soutěži jazzových skladeb ve Francii (což bylo vítězstvím i pro tehdejší československou hudební scénu) a získal stipendium na roční pobyt v Bostonu na renomované Berklee Art School Music a tuším že na sklonku léta roku 1976 mu bylo umožněno odcestovat do USA a tím se Jazz Q rozpadli…
Když se za rok vrátil, tak zhruba v té době vyšlo album Elegie, ale on plný dojmů, entuziasmu, nápadů a odhodlanosti začal hned stavět nové Jazz Q a my jsme všichni horečnatě čekali, s čím nás překvapí. Muselo pro něho jako skladatele a hudebníka být hodně nepříjemné, když chystal nový hudební materiál a novou skupinu a do toho měl propagovat album, na kterém pracoval více než před rokem a publikum si mělo na albu zvykat na hudbu, kterou už v dané době vlastně nehrál a dělal nový projekt….
Typická absurdita doby. Ani pro tak elitního muzikanta vývozního charakteru, který nás čestně reprezentoval v zahraničí (nejen v USA, ale i ve Skandinávii, Francii, Španělsku, Švýcarsku…) nedokázal bolševický moloch připravit podmínky…..
Album Elegie mělo skutečně výrazně odlišný koncept od předešlých dvou výtečných alb a bylo to zjevné už od první skladby…

SLUNOVRAT – úvodní vstup na elektrické piano a hned nato do hry vstoupí další klávesové instrumenty – novátorský Moog synthesizer, ale i varhany a důrazné bicí nástroje rockového hráče Libora Launa a baskytara Přemysla Fauknera, jímž sekunduje elektrická kytara Františka Francla. Skladba má řádnou porci lichých rytmů a tak vnímáme vzájemné rytmické koloběhy s bzučivým zvukem analogového Moog synthesizeru. Kratochvíl si s novým elektronickým nástrojem opravdu hraje a ohýbá jeho tón a kompozice, která možná pro nepřipraveného posluchače působí poněkud chaoticky, má svůj vnitřní rytmický a harmonický řád a napětí a dokáže strhnout svými proměnami. Francl vsadí do skladby kytarové sólo a dlouhý sborový tón přechází do další skladby…

NADĚJE – elektrické housle Jana Hrubého a congo Jiřího Tomka navodí úplně jinou atmosféru, předení elektrického piana a mollové sekané akordy elektrické kytary přeruší varhanní clona. Podmanivý basový tón kráčí rozvážně po virtuálním základu a už vnímáme amplifikovanou trubku Michala Gery, která nám navodí davisovskou atmosféru, preparovanou navíc wah wah pedálem. Moog synthesizer nabídne zádumčivý dlouhý tón. Pracuje se zde se zajímavými náladotvornými prostředky, která vás pohltí v melancholických vizích do samotného nitra impresivních představ. Kratochvíl dokázal do skladby vložit svůj osobitý autorský vklad a za citlivého aranžmá tak vznikla velmi sugestivní skladba, do které Cerha a Kantor nazpívali svoje podmanivé hlasy.

CITADELA – výtečný nástup ve stylu Mahavishnu Orchestra. Stupňování harmonie a Libor Laun drtí svými breaky a přechody prostor v cobhamovských obrazech, které tehdy hodně inspirovaly řadu bubeníků. Ve hře jsou také percussion Tomáše Procházky. Další část skladby postěné prostor zádumčivé Fauknerově baskytaře a úderný klavír a varhanní clona z pozadí v sobě mají jakési úzkostné tajemno, které graduje do okamžiku, kdy přijde totální zlom a Francl vstoupí do skladby akustickou kytarou, kterou Kratochvíl doplní klavírními akordy… Jedinečný hudební počin!

TANEC – rytmicky vyprecizovaný nástup bicích nástrojů a baskytary. Také Francl se svou elektrickou kytarou s níž právě kouzlí v prostoru opouští svoji tradiční bluesovou podobu a ve stylu Johna McLaughlina vsadí rychlé tónové výměny, ale to už je následovan elektrickým pianem a dalším rytmickým prokreslováním percussion Jiřího Tomka. Tak tohle je fusion music po česku ve velkém stylu. Fascinují mě zde ty úžasné rytmické proměny velmi přesně spočítané doby a hrané s neuvěřitelnou přesností a přesto s razancí a s dynamickými odstíny. Žádná nuda, ale opravdové čarokresby v soundu, který byl v té doby alespoň mezi mě spřízněnými dušemi vyhledáván a jímž jsme byli hodně ovlivňováni…

LÉTAVICE – jestliže jsem si předtím „posteskl“, že neslyším hrát Francla na elektrickou kytaru blues, tak jakoby mě vyslyšel a přichází se svou kytarou a modifikovanými akordy vložit do pomalé, až dumavé skladby bluesovou náladu a daří se mu to velmi dobře. Sekunduje mu k tomu na elektrické piano Kratochvíl, který z pozadí vkládá do skladby zvláštní harmonické snižování a Fauknerova baskytara zásadním tón tvrdí muziku, ale je tu i Ondřej Konrád na foukací harmoniku, který to blues deklaruje, stejně jako Lenka Filipová, v dané době ještě neznámý pojem na české hudební scéně, připojuje posmutněle znějící vokál…..

TOLEDO – řekl bych, že nejsilnější skladba na albu. Alespoň to tak cítím. Vynikající kytarové intro Františka Francla ve španělském stylu, což už název historického města na Iberském ostrově přímo evokuje. Francl hraje čistě přesně, nejsou zde nějaké samoúčelné exhibice. Má svůj styl a sound a dá se mezi našimi kytaristy velmi dobře rozpoznat. Kratochvíl zahrál do skladby výtečné sólo na Moog synthesizer a Launovy přesně krystalizující bicí nástroje se ideálně propojují s Fauknerovou baskytarou, která sází velmi citlivé tóny. Uprostřed skladby dochází ke zklidnění. Francl sází zajímavé kytarové ornamenty za asistence Kratochvílova Fender-Rhodes piana a už zvolna přichází rozjezd a skladba opět získává zvolna novou transfúzi energetického potenciálu. Francl zde opravdu ukazuje že je mistrem svého nástroje a pohrává si s danými tóny s neuvěřitelnou lehkostí za doprovodu ostatních instrumentů. Jedna radost poslouchat, jak se hudebníci vzájemně inspirují a ovlivňují. Úvodní téma se nám zase vrací a španělské postupy jsou velmi čitelně sázeny do struktury skladby. Famózní záležitost!

ŽRAVÁ DÁMA – liché rytmy Launových bicích nástrojů ve spojení s modulovanými Fauknerovými basy vytvářejí páteř celé skladby a Kratochvílovo elektrické piano se místy spojuje v unisonu s Franclovou elektrickou kytarou a dotvářejí celkovou atmosféru. Posléze skladba získá charakter world music ve stylu Herbieho Hancocka. Nádherně podmanivé a členité. Percussion Jiří Tomka a Tomáše Procházky se výtečně spojují a my absolvujeme výlet do tajemných oblastí afrických kultur. Perkusivní sound pohlcuje, ale v poslední části skladby se vrátí zpět úvodní téma s odérem funku. Emocionálně podaná skladba, která vás zasáhne až do nitra….

VĚŠTBA – závěrečná skladba nemá nic společného ani s rockem, ani s jazzem, ani s world music, ale působí spíše dojmem articifiálního uměleckého vyjádření. Lenka Filipová zahraje téma na koncertní kytaru, stejně jako dominující Martin Kratochvíl na klavír, ale jsou tu i housle (tentokrát bez zkreslujícího elektrického tónu), stejně jako hostující violoncella Františka Lhotky a Zdeňka Prouzy… (přesto cítím závan mahavishnovského vánku v jejich akustických skladbách). Hudební výlet je u konce a člověk se vzpamatovává s dojmů, které na něho cestou zapůsobily….

Jestliže Pozorovatelna a Symbiosis spojovaly rock a jazz, velmi citelně na těchto albech byl hmatatelný vliv blues, na albu Elegie se česká fusion music pojmenovaná jazzrock jednoznačně etablovala a Martin Kratochvíl se stal jedním z věrozvěstů daného žánrů u nás, který v počátku nelehkých sedmdesátých let dokázal proklestit cestu fúzi a dokázal si k tomu vybrat velmi kvalitní spoluhráče. Vliv Mahavishnu Orchestra, Billyho Cobhama, Herbieho Hancocka je zde čitelný, ale vstřebat tento typ hudby už samo o sobě bylo velkým dobrodružstvím a svědčilo to o výrazném muzikantském potenciálu zúčastněných.
Elegie je křižovatka, do které Kratochvíl vjel, ale zelená mu svítí dál a on už cíleně vstoupil do širokého prostoru svého sebevyjádření s jasnou představou a odhodláním….
Proto albu dávám plný počet hvězdiček!

reagovat

Deska plná převzatých nápadů a zabalené do klasického kratochvílovkého obchodního hávu. Je zde cítit Corea, Mc Laughin , Cobham atd. Nicméně po letech ač na vinylu říkám děkuji za takovou muziku. Klidně bych si ji dal i na CD pokud by však byla, snad bude. Jo a poslechněte si jedny z posledních sol vynikajícího Francla, škoda takového muzikanta, který měl obrovský cit od blues až po fusion. Doporučuji !!
reagovat

PaloM @ 18.03.2008 14:15:47
Ivo, práve je v ponuke na netových e-shopoch 8CD Jazz Q za smiešnu cenu, keď na slovenských, určite i u Vás. Veľmi uvažujem kúpiť, mám len Elegie a Zvěsti, vlastnoručne skonvertované z LP na CD-R.
Tak neváhaj a kúp!

Mohyla @ 30.11.2010 18:28:39
Súhlas s Ivom. Ai porokoch je to parádne počúvanie. Dúfam, že sa Ivovi podarilo kúpiť 8 CD box zo Supraphonu.