Return To Forever - Live - The Complete Concert (1978)

Rozloučení se sedmdesátými léty skopina RtF pojala grandiózně. Vydává komlpetní záznam koncertu, konaném v Palladium Theatre v New Yorku. Nejdříve vyšla na lp zkrácená verze tohoto koncertu, ale pak se rozhodlo, že se vydá celý záznam. Koncert je rozdělen na dvě části. Ta první část - cd 1 je celá o albu Musicmagic. Pro mnoho příznivců skupiny byla poslední studiová deska Musicmagic zklamáním, pro mě je to to nejlepší, co vydali. Musicmagic je bigbandový jazz, a každý track je nazpívaný, což z tohoto alba dělá úplně něco nového, co předtím skupina ani náznakem nehrála. Tam, kde od roku 1973 až po rok 1976 hrály geniální kytary Al Di Meoly a Billa Connorse střídají dechové sekce. I struktura skladeb se změnila, někam se vytratily prvky rocku, funky a latino. Ale vniklo něco bravůrního. Musicmagic Live - tak jsem pojmenoval cd 1. Jsou zde skoro všechny tracky ze studio alba, ovšem musím dodat, nejsou po zvukové stránce nijak ošizeny nebo vylepšeny. Atmosféra je jako na studio albu, akorát v případě live, dvě skladby mají dvacet minut a víc. Právě zde skupina zvolila improvizační sólování a představení svých hráčských zručností jako celek. Hodnocení je jasné *****z*****

Cd 2 je truchu jiná záležitost. Hudba na druhém disku s tvorbou RtF nemá nic společného, krom muzikantů samotných. Druhý disk otvírá převzatá skladba Come Rain or Come Shine. Následná Serenade je skladbou od Chicka Corey. Na pódiu zůstává kvartet v podání sax, piano, bass, drums. Zbytek bigbandu si odskočil do zázemí na "cigárko a kávičku". Dechová sekce se vrací na scénu a hlásí se o krátké slovo v intro ke kompozici The Moorish Warrior and Spanish Princess, kterou Clarke hraje jako svůj sólový medajlón na kontrabas. Clarke zůstává na pódiu sám, ostatní šli za jeviště mastit karty. Času mají dost, Clarkeho exhibice je dost dlouhá. Přiznávám se, že album vlastním řadu let, ale při psaní této recenze je to podruhé, co jsem tuto skladbu vyslechl celou. Jindy ji vždy přeskakuju. To neplatí pro studio verzi, která se nachází na Clarkeho bezejmeném albu z roku 1974. Následuje Stanleyho konverzace s publikem o oznámení závěrečné skladby Spanish Fantasy. SF je 25 minut dalouhá skladba, kterou Chick otvírá piáno sólem dlouhým přes deset minut, takže ostatní můžou být ještě v klidu. Cigára kouřej, karty hrajou a kafe teče. Kolem 14 minuty se rozsvítí v zázemí červené světlo - alarm - všichni na plac, Celý bigband se shromáždil k neuvěřitelně hudebně působivé závěrečné jízdě. Z toho, co mi v závěru vystoupení předvedli mi běhá mráz po zádech i dnes. Corea v závěrečném sólu na syntezátor hraje něco, co v moderních dějinách hudby nemá obdoby. Bez geniální podpory rytmické sekce by byl úspěch tohoto závěrečného vystoupení poloviční. Album uzavírá klasický jazzový standard On Green Dolphin Street v duetu Clarke kontrabas a Corea piáno. Hodnocení cd 2 : krom pár momentů mi endorfíny jako na cd 1 nestříkaj do krve tak často, ale závěr Spanish Fantasy mě donutil přehodnotit, tak dávám ***1/2z***** To znamená že v průměru jsem na ****1/5z***** Opravdu lepší čtyri pěticýpý.


reagovat

stargazer @ 23.04.2023 13:23:42
Zapoměl jsem doplnit : začátek i konec kariéry Returnů má jeden společný znak - bez kytar...