Platypus - Ice Cycles (2000)

Pro desku Ice Cycles platí podobné přívlastky jako pro debutní fošnu Platypus. Kapela pokračuje v tom, co jí jde nejlíp - v jazz rocku explozivního střihu, v němž souhra čtyř osobností dokonalé technické vytříbenosti předvádí své nadání v lehce odlehčeném jazzovém stylu. Na jejich harmonicky modulovaném pojetí nejde nic kritizovat, virtuozní charakter a dobře poskládané refrény jim celkem žeru. A závěrečná Yoko, instrumentálka space jazzové turbulence, je úžasná. Tuhle kapelu doporučuji každému, kdo je utahaný současnou hudební produkcí ve, které se jedna banda podobá druhé, a zbustrovaný zvuk ho dokáže leda tak naštvat.
reagovat

Ice cycles pokračuje v rovnakom duchu a nálade ako predchádzajúci počin When pus comesto shove.A tiež samozrejme v rovnakom obsadení.Svieži melodický rock,vynikajúce inštrumentálne výkony skúsených muzikantov.Album začína povzdychom "Oh god",potom skonštatovaním "Better left unsaid" a rezkou "The tower".Skladbu "Cry" mám najradšej z celej platne.Nechýba jej taká primeraná rocková surovosť,ale zároveň z nej cítiť kúsok nostalgie.Inštrumentálka "25" sa nesie jednoznačne v štýle kanadských Rush.A záver je skutočne vydarený!Parodia "Partial to the bean/a tragic American qintogy/ rozhodne stojí za vypočutie a nenechá nikoho na pochybách,že Platypus bol vynikajúci projekt.A dobre si "vystrelili" z Yoko Ono...ved posúdˇte :Yoko Ono,Yoko Two-no,Yoko Three-no :-))).Po tomto albume sa porúčal Derek Sherinian,ktorý sa naplno začal venovať svojej jazz-rock fusion skupine Planet X.Zvyšní členovia pokračovali bez klávesáka pod názvom The Jelly Jam.Ale to je už iný príbeh...
reagovat