Zappa, Frank - Studio Tan (1978)

Frank Zappa byl jednoznačně výborný umělec. A díky němu jsem si i do jisté míry oblíbil zvláštní hudební styl, zvaný avantgarda. A jak už to tak bývá, tak i v tomhle odvětví jsem objevil jak spoustu kvalitní hudby, tak i spoustu bizarních neposlouchatelných výplachů, vhodných tak k mučení zajatých teroristů..
Ale tohle album k těm výplachům rozhodně nepatří.

Jsem Frankův velký fanoušek, ale zase né nekritický, aby bylo jasno. Nejsem ten tip maniakálního příznivce, který je od něj ochoten zchroustat bez rozmyslu vše, jen proto, že to je Frank Zappa, to opravdu ne..
Jinak, tohle album je po mne jedno z mnoha Frankových děl, které považuji za velmi povedené.

Desce bezpochyby kraluje do puntíku propracovaná, výpravná suita s názvem The Adventures of Greggery
Peccary... Najdete zde snad vše. Koketování s klasickou hudbou, jazzem, všemožné experimenty atd. Ale všechno, jak už jsem si u Franka zvykl, drží dokonale pohromadě.. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na pořádné dávky ironie a sarkazmu, které cákají snad z každého tónu téhle kompozice. Skvělé.

Následuje oddechová, jazzová instrumentálka Revised Music For Guitar And Low-Budget Orchestra, která také rozhodně neurazí.. Tohle mě zkrátka baví..

A po ní se dočkáme lehce podivné, krátké fusion "pop" skladby, která se nazývá Lemme Take You To The Beach... Myslím, že bez tohohle se album mohlo i klidně obejít, ale co už.. K zasmání dobré.

No a po tomhle následuje výborný závěr v podobě skladby RDNZL... Já tyhle instrumentálky prostě žeru.. Hlavně ta kytara je zde výborná.. Pro mne zkrátka velmi slušné zakončení, velmi dobrého alba..

Dle mého názoru, čtyři hvězdy si tahle deska dozajista zaslouží.





reagovat

zdenek2512 @ 18.08.2014 16:50:03
Ahoj Petre, vitam Te do klubu pratel Franka Zappy na tomhle webu. :). Tuhle desku a jeste Sleep Dirt a Orchestral Favourits vydala gramofonova firma bez Frankova souhlasu. Sleep Dirt je vlastne treti dil Hot Rats, vytecne album, stoji za vyzkouseni.

Album hudebního reformátora Franky Zappy jsem poznal už v době vzniku, protože sem bylo úspěšně vpašováno na černý trh s vinyly a můj tehdejší velmi dobrý kamarád – skalní zappista – si dal nelehký úkol, jeho dosavadní hudební produkci nasbírat za cenu jakýchkoliv obětí. Pamatuji si, jak jsme tuhle novinku u něho mockrát poslouchali a vstřebávali její obsah. Album pak po řadě let doputovalo i do mojí sbírky a tak si zase připomínám hudbu, kterou tenhle hudební génius nahrál na album Studio Tan…

THE ADVENTURES OF GREGGERY PECCARY / REVISED MUSIC FOR GUITAR AND LOW-BUDGET ORCHESTRA / LEMME TAKE YOU TO THE BEACH / RNDZL –
Zappův hlas ceremoniáře ironicky glosuje americká televizní show s patetickým podtónem a a samozřejmě už slyším klávesového hráče George Duka a máme zde opět těžko zařaditelnou hudbu. Prvky soudobé vážné hudby se vymykají rockovým principům a instrumentace se ubírat zcela nečekaným směrem. Jak bývá u Zappy zvykem, nejsme na nic dokonale připravení a tak nás každou chvíli může zaskočit jakoukoliv inteligentní poťouchlostí, což je i příklad téhle více než dvacetiminutové náročné kompozice, kde se odehrává cokoliv než jasná melodická linka. Zappova skupina už dávno nenese název Mothers Of Invention, ale ponechává si stále onu uměleckou nadčasovost a díky Mistrově genialitě absolvujeme více či méně bláznivý výlet napříč hudebními styly. V kapele – vlastně už orchestru – působí řada elitních instrumentalistů – vedle brilantních bubeníků Chestera Thompsona a Ralpha Humpreyho, je to Ruth Underwoodová na marimbu a percussion, výtečný baskytarista Tom Fowler a jeho bratr trombonista Bruce Fowler (na percussion je zde i bubeník Grand Funk Rail Road – Don Brewer), zpěvák Davey Moire a také Eddie Jobson (vedle hry na klávesy zde také jódluje), kterého objevíme ve stejném roce v řadách U.K….. abych jmenoval alespoň ty nejvýznamnější. Kompozice vyžaduje velkou koncentraci a sledování všech nečekaných zvratů a proměn je vlastně divadelním show převedeným na album. Ať už inspirace občas přicházela od Igora Stravinského, Edgara Varèse, Pierra Bouleze nebo Aarona Coplanda, Zappa dokazuje, že mamutím krokem je napřed před řadou hudebních skladatelů a jeho vize jsou více než odvážné. Uvědomuji si, že jeho kytaru slyším až po více než třinácti minutách od začátku skladby (!). V poslední třetině se ovšem rozběhne něco jako rytmizovaná skladba s nečekanými harmonickými zvraty, ale i s jakousi melodií s pitvořícími se hlasy Duka a Moireho. Synthesizery nesou melodickou linku, ale dravou elektrickou kytaru zappovského formátu zde v klasickém slova smyslu moc neslyším. Zato klavírní a marimbové pasáže jsou dovedeny do mistrovského tvaru, které se přivádějí jazz i klasicistní hudbu. Až téměř před koncem Zappa sešlápne volume pedál, jeho elektrická kytara vystoupí z anonymity a její rozostřený tón je náhle všude. Na rozdíl od alb poloviny sedmdesátých let je zde více prostoru pro experiment a upustilo se zde o klasického model skladby, což „dobrodružství prasátka pekariho“ potvrzuje na celé čáře. Fantastické klavírní party George Duka vás určitě uchvátí. Jeho dokonalý úhoz a technicky brilantní hra jedinečným způsobem korespondují s bicími nástroji a zemitou baskytarou. Připojuje se synthesizer a divoké bubenické eskapády trhají skladbu na tisíc kousků…. Bezbřehost hudební koncepce nutí, abych svou recenzi pojednal v komplexnějším slova smyslu bez jednotlivých detailů…

Uvědomuji si, že ortodoxní zappisté Mistra opět adorovali a nechtěli si připustit, že ne všechno, co se objevuje na albu bude stejně stravitelné, jako materiál na předešlých albech. Ale pro Franka Zappu platí jiné – metafyzické zákony a tak vnímat jeho kvality a vyhodnocovat je věcí nadmíru subjektivní a velmi nevděčnou. Mám obdiv k té kompoziční komplexnosti a nadstandardním hudebním útvarům a především k muzikantským výkonům všech přítomných. Zappa zde totiž zdaleka není jenom kytaristou a autorem, ale především aranžérem a dirigentem a tohle všechno dostat do souladu vyžadovalo velkou představivost a koncentrovanost. Uvědomil jsem si také, že tehdy začal jakýsi nenápadný odliv zappovských fanoušků, který se prohluboval zejména v pozdních osmdesátých let.
Snažím si představit nepředstavitelné – jak by asi vypadal hudební opus, kdyby Frank Zappa spojil svoje umělecké síly s takovým Johnem McLaughlinem a vzniklo by dílo, které by bylo kompromisem mezi Apocalypse a Studio Tan…. Bylo by ještě vůbec poslouchatelné a stravitelné, anebo bychom stáli na pokraji další hudební revoluce?
Byla to vlastně legrace, ve stejné době kralovalo na světě disco s Boney M a europop ABBY a do toho vstupoval Frank Zappa se svými alby….. a hudební vkus kazil punk, který odmítal jak Boney M, ABBU, tak i Zappu…..
Obecně vzato si myslím, že Mistr natočil srozumitelnější, ale také ještě méně srozumitelná alba a tak se odhodlám albu přidělit „jenom“ čtyři hvězdičky.


reagovat

Studio Tan je jedno ze tří alb (ještě Sleep Dirt a Orchestral Favorites), která vyšla u WB jaksi mimo mistrovu kontrolu v době vzájemných soudních tahanic jako splacení dluhu této vydavatelské firmě. Proto není divu, že obsahují starší materiál, toto LP konkrétně nahrávky z let 74-76. Zde jde o mistrnou směsici progresivních rockových nálad, moderní vážné hudby, promyšleného jazzu a často pitvořivého vokálu - to vše na sebe vrstveno zdánlivě bez ladu a skladu.

"The Adventures of Greggery Peccary" - bizarní epos o divokém nočním prasátku a jeho podivných dobrodružstvích napsaný už roku 1972, který se nápadně odvolává na 2LP 200 motelů (pasáže se smyčci a marimbou) i na Grand Wazoo (část s dechy). K tomu nabízí zajímavé hudební momenty (např. hru na psací stroj), rychle se míhající hudební nápady i jistou nesoudržnost (ale pořád mnohem poslouchatelnější než na Lumpy Gravy). Pitvořivé vokály a hlasy patří k Zappově tvorbě všeobecně. I přes svou stopáž téměř nepřipouští okamžiky nudy.

"Revised Music for Guitar and Low-Budget Orchestra" - instrumentálka, která v mnohém navazuje na předchozí věc. I podle sestavy (viz obsazení) lze soudit, že obě tyto nahrávky vznikly ve stejné době a jsou na albu zřejmě nejstarší. Smyčcové i dechové pasáže jsou zde nápadité, místy velice melodické a určitě zaujmou i vyznavače soudobé klasiky.

"Lemme Take You to the Beach" - zpěvná (sólový falzetový zpěv obstaral zvukař Davey Moire), rytmická a svižná ´hitovka´ je naopak nejmladší ze čtveřice skladeb tohoto alba. Dají se zde vystopovat prvky, které Zappa plně rozvinul v některých méně komplikovaných písních na Sheikovi i později.

"RNDZL" - na úvod mají hodně prostoru vynikající klávesy George Duka. Pak z nich vyklíčí dlouhé kytarové prima sólo. Závěr skladby je ve znamení svižně jazzujícího klavíru.

Přestože Studio Tan nepatří k těm nejzásadnějším Zappovým dílům a vyšlo za nepříliš šťastných okolností, je to výborná ukázka Frankovy nápaditosti, komediálnosti, poťouchlosti a hudební i hráčské geniality. Výkony všech muzikantů jsou až nepochopitelné (a neuchopitelné). Trochu zamrzí pomsta firmy na obalu k LP (nevím jak to je dnes u CD verzí), na němž se nevkusně šklebí brejlatý ksicht a chybí jakékoliv vysvětlující podrobnosti (zřejmě i včetně obsazení), bez kterých posluchačům zůstávají úmysly autora skryty. Pro mě za 4,5 a protože podivnosti všeho druhu mě lákají a některé mám dokonce hodně rád (třeba tuto), zaokrouhlím na plný počet.

reagovat

kedul adnavs @ 23.05.2012 18:54:50
Studio Tan patří k nejpodceňovanějším mistrovým dílům, nicméně já osobně mám k této desce vcelku kladný vztah. O skvělé hudební nápady zde rozhodně nouze není a jména spoluhráčů hovoří sama za sebe.