Zappa, Frank - Sheik Yerbouti (1979)

Toto 2LP bylo mým prvním setkáním s Frankem Zappou a vstupní branou do jeho světa, který asi navždy bude tak trochu mimo mé chápaní. Tehdy v roce 1979 mi bylo 16 let a Šejkem jsem byl okamžitě zcela pohlcen. To napětí, ty kontrasty, ta radost, parodie a ironie, ty obskurní nápady a neustálé popichování posluchače ... vše velice mistrovky zkomponované a virtuózně přednesené. Ta fascinace u mě přetrvává podnes.

Hned úvodní pomalá I Have Been in You se Zappovým magicky sametovým hlubokým hlasem, mírně pitoreskními vokály a hromadou nápadů a nápadíčků posluchače vtáhne do potrhlé atmosféry alba (a mistrova díla celkově) aby se přelila do následující mnohem dravější Flakes, kde se jako zpěvák představí i kytarista Adrian Belew. Opět bez předchozího upozornění navazují riffová Broken Hearts Are for Assholes (zde další zpěváci Terry Bozio od bicích a Patrick O’Hearn od basovky doplňují Zappu), zběsilá I'm So Cute už mě svým A-ren-nen-nen-ah-ren-nen-nennda zvedá ze židle a tak to pokračuje... Rat Tomago - zdrcující pětiminutové kytarové sólo nad rytmikou, která by obstála i sama o sobě, hitově melodické a přesto inteligentní odlehčení (a asi v širších kruzích nejznámější Zappova píseň) Bobby Brown, experimentální slepenec Rubber Shirt (souhra basy a bicích, která se v reálu nikdy neuskutečnila - obě nástrojové stopy jsou vyjmuty od jinud a zde rafinovaně spojeny v jednu skladbu), kakofonicko industriální The Sheik Yerbouti Tango (jakési pokračování Rat Tomaga) a další krátký hit Baby Snakes. Ve svižné Tryin' to Grow a Chin exceluje za mikrofonem Terry Bozio, klávesáci Tommy Mars a Peter Wolf jsou k nezadržení - vlastně celá kapela se žene kupředu jako zběsilá. Až v City of Tiny Lights (zpěv Belew) si uvědomíme, že by mohlo jít o živé dvojalbum (reakce diváků), ale studiových úprav je na desce tolik, že jako live není uvedena. Mohutný kytarový akord zahájí tanečně rozjuchanou Dancin' Fool na niž perfektně navazuje příjemně melodická Jewish Princess. Wild Love prokazuje jistou úmyslnou roztříštěnost, která k Zappovi vždy patřila. Závěrečná dvanáctiminutová trochu rozvleklá Yo' Mama už postrádá vnitřní sílu zbytku alba, přesto ji mám rád, protože je pořád co poslouchat - takové uklidnění na závěr.
reagovat

Petr_70 @ 03.12.2011 00:19:43
Moje setkání s albem bylo velmi podobné a bylo mi také 16, byť se tak stalo o téměř 10 let později.
Dovolím si oponovat jen v jedné věci: Pro mne je závěrečná dvanáctiminutová Yo' Mama absolutním vrcholem dvojalba (přesně podle přísloví "to nejlepší nakonec"). Ta dokonalá souhra Zappovy kytary a kláves Tommyho Marse až po gradující strhující zavěr, pro mne představuje jeden z milníků v historii rockové hudby vůbec..

Když mi bylo 12, semtam jsem doma zaslechl z dnešního hlediska archaického kotoučáku Dinah Moe Humm, Fifty Fifty, Zomby Woof atp. I když jsem v té době byl poněkud jiného založení a za vrchol všeho jsem považoval skupinu Emerson Lake & Palmer s jejich tehdy čerstvým živým 3LP Welcome Back My Friends..., začal jsem se záhy pídit po autorovi výše uvedených písní. Trvalo to dalších několik let, tedy asi opravdu pět, než jsem si nechal "stočit" (už na kazeťák) album Sheik Yerbouti. Ač puberťák (nebo snad právě proto) a hudební laik, byl jsem naprosto uchvácen tím, jak je možné na jednom (i když dvojitém) albu zachytit tolik stylů a žánrů od Dylana až po punk...a to všechno naprosto precizně! No a tenkrát mě dostal strýc Franta natolik, že ho dodnes považuji za největšího muzikanta 20. století. Z tohoto důvodu považuji album Sheik Yerbouti subjektivně za přelomové a myslím, že i dnes má co říci. Škoda jen, že z "hitu" Bobby Brown se stala 100x omletá odrhovačka na ČRo....
reagovat

Juano Cedro Scaramanga @ 24.03.2011 09:24:26
O té 100x omleté odrhovačce na ČRo to je veselé. Kdyby si přeložili text, tak ji nepustí ani náhodou :)

Mirek Kostlivý @ 24.03.2011 17:41:29
Ano souhlasím, to by ji tam nepustili ani náhodou. Poslechnout si údajně doslovný překlad této písně může od skupiny >> odkaz
a přiznám se, že jsem rád, že tomu Zappovi nerozumím. Tohle opravdu nemusím ...

Zappovo komerčně nejúspešnější album, jen původního 2 LP se prodalo více jak 1,5 mil. kusů, což je jistě úctyhodné, vydáno v roce 1979. Obsahuje velký hit Bobby Brown goes down, dále na Grammy nominovanou skladbu Dancin´ Fool, legrační Jewish Princess, kde se mistr opravdu vyřádil v otázkách milostného života, Koncertní klasikou se staly skladby City of Tiny Lites a Broken Hearts for Assholes. Výborná je i skladba Baby Snakes. Opět nemohu jinak, než album doporučit každému milovníku dobré hudby.

reagovat