Arena - The Cry (1997)

23.08.2019 horyna | #

Tohle zvláštní ep, nebo přesněji řečeno kompilaci seskládanou z instrumentálních částí/skladeb nalézajících se na dvojici předchůdců Song From the Lion Cage a Pride, jsem si do výbavy pořídil teprve nedávno. A to přesto, že britské Arena poslouchám už dobré dvě desetiletí. Kdysi dávno jsem jej sice slyšel, ale tehdá mi jeho nákup přišel jako naprostá zbytečnost.

Dnes už to vidím a hlavně slyším krapet jinak. Zřejmě pod tíhou malinko rozpačitých pocitů z obou posledních studiovek, které starší tvorbě Arena zkrátka konkurovat nedokáží, se stále častěji ohlížím i do minulosti tohoto souboru, právě k dvojici nahrávek, jež stáli na startovním roštu v polovině let devadesátých. Kapelu Arena jsem měl dlouhatánskou dobu zaškatulkovanou jako soubor tří výsostně nejvelkolepějších desek, jaké kdy prog sektor dostal. Alba z let 1998-2003 + Pepper´s Ghost navíc, si u mne stojí absolutně nejvýše, jak jen mohou. A vlastně těsně pod řadím i desku Seventh..., ale první dvě studiovky jsem dlouho opomíjel a podceňoval. Dnes je mám rád takřka stejně jako jejich následovníky, sic mají archaičtější zvuk, kompozičně nejsou tolik vyzrálé a kapela hraje v jiném složení, než jaké mám rád, ale co... Jde přece o skladby samotné, a ty se povedli.

Jsou propletené množstvím kratších meziher I-IV na debutu a V-VIII na Pride. Právě z nich je sestavena nahrávka Cry s jednou kompletně novou skladbou v závěru a upravenými fragmety oněch částí. Něco se překopalo, něco ponechalo v nezměněné podobě. Zvukově spadá deska mezi Pride a Vistitor, což znamená - zlatá nezkreselná léta devadesátá. Tento zvláštně poskládaný derivát sebe sama hraje především na atmosféru. Ta vyznívá velice sugestivně, podmanivě, působivě...zkrátka Arenovsky dokonale.

S hodnocením desky je to trochu složitější, jelikož nejde o nahrávku ucelenou, ani novou. Je to takový malý drahokámek pro sběratele a fajnšmekry Nolan-ovsko/Pointer-ovských Arena. A rovněž se zde poprvé (nejspíš jen v několika momentech) představuje nová, a pro hvězdnou budoucnost souboru nepostradatelná persona, kytarista John Mitchell.

reagovat

john l @ 23.08.2019 09:52:50
Zbytečné cd. Arenu mám moc rád, ale nechápu proč bych si měl pořizovat desku, která kopíruje už jednou nahrané skladby. Škoda že nepřidali víc nových věcí.

luk63 @ 23.08.2019 10:32:22
CD jsem v minulosti chvíli vlastnil, ale byla chyba že jsem podlehnul lákavé ceně a koupil jej. Nevím, kde skončilo...

steve @ 24.08.2019 04:45:39
Dvacet let na scéně, někteří z nich ještě víc, co jako čekáte? Že teď budou točit nejlepší desky. Ukažte mně takovou kapelu.

luk63 @ 24.08.2019 06:47:50
steve: ach jo, asi si nepostřehnul že je řeč o desce z roku 1997

steve @ 24.08.2019 10:16:41
Reagoval jsem na narážky zesměšňující jejich poslední nahrávky.

luk63 @ 24.08.2019 12:11:17
steve, jde ti o toto ´zesměšnění´: "...malinko rozpačitých pocitů z obou posledních studiovek, které starší tvorbě Arena zkrátka konkurovat nedokáží..."?

steve @ 24.08.2019 15:49:20
Ano. Znáš ty desky? Podle mě to žádná tragédie není.

vmagistr @ 24.08.2019 18:41:53
Napsat, že jedna deska nedokáže konkurovat jiné, přece není její zesměšnění.

steve @ 25.08.2019 10:55:59
Stačí si přečíst komentáře pod poslední deskou. Každý si myslí, že budou pořád točit stylotvorná alba.

vmagistr @ 25.08.2019 11:32:41
Pokud se někomu jakákoli deska nelíbí proto, že se mu nezdá stylotvorná, má právo tento svůj subjektivní pohled na ni korektní formou vyjádřit.

horyna @ 26.08.2019 07:01:56
Pro milovníky starých Arena zase tak zbytečné není:-)
A že je hlavně Unquiet Sky nepovedenec, za tím si stojím.