Strawbs - Dragonfly (1970)
1. The Weary Song (Cousins)
2. Dragonfly (Cousins)
3. I Turned My Face Into The Wind (Cousins)
4. Josephine, For Better Or For Worse (Cousins)
5. Another Day (Cousins)
6. 'Till The Sun Comes Shining Through (Cousins)
7. Young Again (Hooper)
8. The Vision Of The Lady Of The Lake (Cousins)
9. Close Your Eyes (Cousins/Hooper)
Total Time- 36:16
Obsazení:
Dave Cousins - vocals, guitars, piano, dulcimer, chinese piano, percussion
Tony Hooper - vocals, ac/el.guitars, percussion
Ron Chesterman - bass, doublebass
Claire Deniz - cello
Hosté:
Tony Visconti - recorder
Bjarne Rostvold - drums
Rick Wakeman - piano
Paul Brett - lead guitar
Druhé album Strawbs s překrásnou fotografií nějakého druhu vážky vznešeně poletuje nad čistě folkovými vodami a na nějaký výrazný rockový příspěvek, či dravější hudební téma tu budeme čekat marně. Dragonfly je výrazně jiné než jeho nástupci. Náladou, charakterem, silným příklonem k písňové formě i použitým nástrojovým parkem. Působí trochu lacině, někdo by řekl že naivně. Hodně se zde zpívá, v osmé The Vision Of The Lady Of The Lake až příliš a těžko tak člověk dokáže zachytit muzikální téma skladby, které pak vyznívá odtažitě a chladně. Strawbs vyšli z folku a své kořeny první dvojice alb obrušuje dokonale. Syrový způsob navíc zdůrazní jímavá hra na violončelo, která činí z této nahrávky zajímavý dobový artefakt a mnoho skladeb díky tomuto nástoroji získává na kráse a poutavosti. V písních I Turned My Face Into The Wind, nebo Another Day je to právě violončelo, jež drží melodické téma nad klasickým schématem a propůjčuje písni nadpozemskou vznešenost.
Bonusová We'll Meet Again Some Time má blízko k čistě folkovým Fairport Convention a druhý bonus Forever oplývá muzikálovým pojetím a čarokrásnou atmosférou. Jde u určitý mezistupeň k následujícímu monster opusu From the Witchwood.
Hudba Strawbs mě svou barevností a variabilitou chytila okamžitě. Každá jejich ranná nahrávka je jiná, někde převažuje folk, jinde cítit historizující příklon k renesenční hudbě a vrcholné nahrávky prostupuje duchařská aura tajemna a silného mysticismu. Pokud bych měl tuto kapelu doporučit, tak ať sáhnete po kterémkoliv z prvních dvanácti alb, je hodně pravděpodobné, že vytáhnete silnou kartu. 3,5
reagovat
PaloM @ 02.01.2018 09:40:40
Ja by som ten tebou písaný počet 12 albumov redukoval na 8 radových štúdioviek 1969-75 a ešte niekoľko CD z 21.storočia.
Prekvapuje ma, že ťa Dragonfly až tak nezaujal, pre mňa jeden z top albumov Strawbs.
Ostatné mi sedí, je to super grupa.
horyna @ 02.01.2018 09:53:02
Ahoj Palo: dnes si s chutí poslechnu i poslední z prvního období Strawbs, desku Deadline. Na její moderní tvary a koketérii s popovější hudbou jsem si nakonec zvykl, takže proto dvanáctka. Dragonfly je opravdu hodně folk a tka se mi zadírá pod kůži jaksi ztuha.
Jarda P @ 03.01.2018 05:49:26
Strawbs jsou jednou z kapel, od které jsem si po získání výběru Halcyon Days pořídil kompletní diskografii. Nejlepší je samozřejmě období 1971-75, ale žádná jejich deska není vyloženě špatná. Po roce 2000 chytli druhý dech a všechna alba až doteď jsou výborná. Dragonfly patří mezi ty, které od nich poslouchám nejméně.
Druhé album je jakoby zákonitým pokračováním prvního, ale je zde patrné odražení se od folkových jistot do vod experimentu, a to už v nástrojích, jejichž složení je bohatší. To krásné z jedničky je zde položeno do trochu tajuplnější, zastřenější polohy. Dragonfly také nekráčí vstříc rockovému pojetí, možná ještě méně než jednička, ale jako předzvěst je zde dlouhé melodrama na staré mytologické téma, Vision Of The lady Of The Lake, která je zvláště v živé verzi na pozdějších bonusech následného CD Just a Collection strhujícím odvazem s Rickem Wakemanem u piana. Všechny skladby jsou stejnou mírou vynikající a citlivě zaranžované a zazpívané. Podobná nálada obou prvních alb s jejich zasmušilou "keltskou" magií, vynášející z dávna zapomenuté pocity, je nenapodobitelná. Obě desky také existují v LP podobě US vydání jako dvojalbum, dnes už raritní unikát.
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x