Alan Parsons Project, The - Eye In The Sky (1982)

Když jsem toto album slyšela poprvé, tak se mi moc líbilo. Časem jsem se ale seznámila i s ostatními projektovskými alby, a tak dnes ho považuji za průměrné. Na tomhle albu se už začíná ukazovat určité vyčerpání formule, podle které Projekt vytvářel předchozí alba. A připadá mi, že tady už Projekt byl spíš továrnou na hity, než nějakým uměleckým souborem.
Sirius je hezký, já tyhle jejich krátké předehry mám ráda. U Eye in the sky mě v začátku upoutala ta kytara, která hodně připomíná styl Pink Floyd (jinak ta občasná podoba zvuku obou je pochopitelná, jejich spolupráce určitě ovlivnila obě strany, a myslím, že obě strany měly hodně podobný hudební vkus i představu o konečném zvuku – aspoň ve své době). To zajímavé v této skladbě je ale jen velmi krátké. Jinak je to taková hitovka, nijak zvláštní. Následující Childern of the moon mi připadá mnohem výraznější. Má to tak nějak plnější a pestřejší doprovod a i zpěvák David Paton má pro mé ucho příjemnější hlas než E. Woolfson. Píseň Eye is the sky je pro mě dnes už příliš šablonovitá, je to spíš řemeslo, v tomhle (CHotM) cítím mnohem víc invence. Text je na Projekt překvapivě angažovaný, ale naštěstí vše zůstalo jen v obecné rovině, tak to tolik nevadí: („…je příliš pozdě na naši záchranu, ale zkuste nám porozumět/ moře byla prázdná, v zemi byl hlad/ nechali jsme slepého muže kráčet v čele Cesty příliš dlouho/ je teď snadné vidět, že jsme došli špatně/ nic pro život/ nic pro smrt…“). Gemini je taková nejen hudební, ale i textová koláž. Zpěv tady je spíš jen jako další nástroj (Chris Rainbow se tady rozhodně nestrhal). Ale tím, jak je to v projektovské éře neobvyklé, je to právě zajímavé. Vím, že skladba Silence and I je mezi fanoušky Projektu ceněna vysoko, ale mě zas tak zázračná nepřijde. Hlavně zpívaná část mi připadá dost nudná. Ta mezihra v půlce je ale dobrá. You´re gonna get your fingers burned je na Projekt trochu nezvyklá, ale budiž (navíc mám pro Lennyho Z. slabost). Psychobabble mi ze začátku připadala naprosto příšerná, ale časem jsem to začala brát jako recesi a dnes se mi to líbí. Zpěvák Elmer Gantry to zpívá s takovou tou správnou dávkou přezíravosti, jak si to text žádá. Ono to má něco do sebe, ale nevyjeví se to hned na první poslech. Mammagamma je další instrumentálka, která se v rádiu hodně hrála, podobně jako Lucifer taky těsně před celou, aby nějak zaplácli mezeru. Slyšela jsem určitě i nějaké velmi okleštěné cover verze. Takže to spoustě lidí připadá známé, ale celé to ve skutečnosti zná jen málokdo. Já mám tuhle instrumentálku moc ráda. Step by step naopak není styl, co se běžně hraje v rádiu, ale trochu to vybočuje z toho, co Projekt obvykle v době vzniku alba hrál, navíc to zpívá Lenny... A Old and wise - tak tohle je to, co mám na mysli tím OBVYKLE. To je dnes pro mě už jen projektovská šablona. Je to hezké, je to melodické, ale to je tak nějak po hudební stránce všechno. Neuráží mě to, ale když mám čas na obsluhu přehrávače, tak to dneska většinou přeskočím. Tak nějak jsem se tohohle stylu za ty roky přejedla a vybírám si výraznější kousky.
reagovat

stargazer @ 26.11.2022 18:28:45
Eye in the Sky, parádní album bez jediné chyby. Trochu slabší Gemini, ale dá se to přežít celkem v pohodě. Tímto projektem Alan Parsons ukončuje naprosto úžasnou serii desek, co natočil od začátku své kariéry. Dále to už bude jen o jednotvárnosti a albech, co jako celek, už nikdy nedosáhnou kvalit toho dřívějšího. Já tuhle desku musím častovat na absolutní počet. Byla se mnou v osmdesátkách a je tady i teď a dělá mi stále radost.