Incredible String Band - The Hangman´s Beautiful Daughter (1968)

Prvý krát som sa s touto skupinou stretol v lete roku 1969 vo Woodstocku.. (škoda že iba z nahrávky) bola to vynikajúca a doteraz najlepšia kompilácia akú som kedy počul 40 Years On: Back To Yasgur's Farm ak dobre viem vydala to spoločnosť Rhino records v roku 2009. Táto skupina mala na druhom disku 2 skladby ktoré ma dosť zaujali (akustický psychedelický folk). Folk s konca 60 rokov mám rád , ale priznám sa veľmi si vyberám hoci akého hudobníka si nepustím(Roy Harper,Bob Dylan).

Koeeoaddi There hneď v prvej skladbe je tá atmosféra ktorá ma zaujala aj vo Woodstocku. Niečo podobné ako pri Royovi Harperovi. Strašne sa mi tu páči sitara.
The Minotaur's Song takmer chorálová skladba, také nemusím , avšak tuto mi to nevadí.
Witches Hat výborná balada. Atmosféra sa tu dá krájať. Pridaná flauta už len skrášľuje.
A Very Cellular Song prvý krát počuť aj nástroj elektrický, a to je orgán. pri celom albumu sa v pohode dá oddychovať relaxovať, meditovať.
Mercy I Cry City vtipná skladba s pridanou ústnou harmonikou ktorá fúka taký ten Country style fúka do obidvoch radov dier nie iba do jednej ako to robia bluesmani.
Waltz of the New Moon jednoduchá akustická vec (skoro ako každá druhá na albumu)
The Water Song príjemná balada kde vám normálne hučí prietok vody až sa vám chce ísť na WC :-)
Three Is a Green Crown pri tejto piesni sa dá fantasticky meditovať ( ja to síce nerobím , ale viem si to živo predstaviť)Má to nádych indickej kultúry. fanúšikovia Beatles vedia na čo myslím.
Swift as the Wind skladba je dosť podobná ostatným je to trocha jednoliate čo je podľa mňa škoda.
Nightfall je jemná vec pekný koniec s pridanou sitarou.

The Hangman´s Beautiful Daughter nie je album kde by som si rozdrvil krčné stavce. Je to kľudná hudba na oddych doplnenie síl meditovanie (poniektorý si možno popri tom zdriemnu) ale netvrdím hneď že je to backround music. častí výskyt sitár ma príjemne prekvapil. takže ako hovorím v pohode.




reagovat

hejkal @ 11.07.2012 16:39:56
Mne sa ako decku páčila skladba Everything's is fine right now z Beatclubu, čo mal otec na VHS-ke:
>> odkaz
Toľko pozitívnych emócií a radosti z hry sa len tak nevidelo a nevidí, čo je kumšt, pozitívne a bujaré nálady rýchlo skĺznu do gýčovej trápnosti, ale tu to nehrozilo. Zaujímavé je, že ďalšie veci ma už až tak nezaujali, ale celú tvorbu nepoznám ani omylom a tento album som nepočul. Rozmýšľam, od koho by som si ho požičal... Vďaka za pripomenutie.

Fascinující převratné dílo, jaké se rodí málokdy: Šest měsíců po "Spiritech" dobývá 5. místo britské hitparády toto album, paradoxně legendární a u nás trochu pozapomenuté. Kapela prý v té době podle některých kritiků vytvořila to, o co se Beatles pokoušeli na Sgt.Pepperovi. Každopádně se stali čtvrtou nejlépe prodávanou kapelou po Beatles, Cream a Stones a album HBD nadchlo a ovlivnilo řadu hudebníků od Johna Lennona po Roberta Planta (dle Plantových slov prý inspirovalo stylovou změnu Led Zeppelin na jejich třetím albu).
Věrné názvu kapely, album je neuvěřitelné, šokuje na první poslech svou mysticko-pohádkovou bizarností, přetváří množství všemožných hudebních, hlavně folkových vlivů do nové originální podoby, pročež se stalo i klíčovým albem své doby pro hippies a lidi, snažící se "odpoutat" svou mysl do nových dimenzí. Spontaneita, nebojící se občasného falešného souzvuku, je podepřena virtuozním ovládáním celé přehlídky nástrojů, včetně různých starých nebo exotických instrumentů. I textově se album nese v mytologickém hávu pohanských rituálních zpěvů a obřadů, z nichž nejkrásnějším může být The Water Song, hraný ostatně v nové nynější sestavě jako zlatý hřeb a zpívané krásnou multiinstrumentalistkou Fluff. Do zvuků tekoucích vod a dialogu fléten (nově s houslemi) se odvíjí vzývání vodních božstev, nakrátko prostřídané domorodými bubny z hloubi pralesa. Neuvěřitelně vizuální, živá, ničím uměle nepřikašírovaná, v tom nejlepším slova smyslu "primitivní" průzračná hudba. Vícehlasá halekačka Swift as a Wind mohla snad znít někde na horských pastvách, ale rozhodně ne pozemských, neboť je naprosto ničemu nepodobná. Minotaurova píseň by mohla pocházet ze staré Kréty, kdyby nebyla tak moderně rozpustilá, neučesaná a až provokativně veselá. Tajuplná nálada Witches Hat nebo Nightfall předvádí druhou, možná trochu keltskou stranu mince (Robin je snad více Keltem než Mike, viz jeho pozdější sólová tvorba). A třídílná Very Cellular Song se svou střední částí a sborovým Good Night rozhodně není uspávací, spíše pozvánkou k bezuzdným satyrským slavnostem v ověnčených hájích, kdyby to prý nebylo zpíváno ... o amébě! Jestli při tvorbě této desky vykouřili bednu jointů, pak je to jeden z nejkrásnějších a nejpozitivnějších plodů marjánkového opojení, jaký kdy parta okostýmovaných a odvázaných hudebních géniů vysmažila na hudební záznam.
ISB udělali soustu písní, výborných i slabších, ujetějších k hranici poslouchatelnosti i civilnějších a učesanějších, později i dost rockových kousků, ale tato kolekce je nejspíše jejich absolutní vrchol. Tady opravdu škála hvězdiček citelně nestačí!

reagovat