Flower Kings, The - Paradox Hotel (2006)

Album Paradox Hotel představuje The Flower Kings na skladatelském vrcholu. Tvůrčí sepětí tu kulminuje do bodu, kterého už kapela v pozdějších letech není schopna znovu dosáhnout. Genialita jednotlivých hudebníků byla vždy na vysoké úrovni a takřka neoddiskutovatelná. Jenže něco jiného je dostát svého tvůrčího záměru a něco jiného podělit se o něj s přáteli a dát jim výrazný prostor pro diskuzi. Právě tento přesah ve způsobu zapojení co největšího počtu členů do závěrečných úprav jednotlivých skladeb, má v konečném důsledku pozitivní dopad na barvitost a neopakovatelnost kýžených aranžmá.

Typově rozměrný play list obsahuje několik temných nálad v Bavarian Skies a Selfconsuming Fire, sugestivní věci Jealousy, Mommy Leave the Light On, nebo Bodinovu ozdůbku Touch My Heaven, ale také Fröbergovo vitální Life Will Kill You a pochopitelně Stoltovi velké opusy End on a High Note, nebo Blue Planet plné barev a neobvyklých nálad. Deska je celá zasazena do zádumčivého oparu a její neagresivní podtón kooperuje s identitou těchto Švédů naprosto úžasně. Jeden bez druhého by mohl jen těžko existovat, je to podobné jako u dvojice komiků Stana Laurela a Olivera Hardyho.
reagovat

john l @ 16.04.2020 10:42:20
The Flower Kings vytváří těžko popsatelnou hudbu. Její poslech vás uvede do zvláštního astrálního transu. Zvuk a melodické obraty jako by ani nepatřili do našeho světa. Připadám si vedle nich jako nějaký vesmírný cestovatel. Nikdy nevím na co narazím, protože ta hudba má tolik vrstev, že je nemožný je všechny odhalit.

pinkman @ 16.04.2020 11:01:28
legolasi doporučil bych ti k poslechu starší přehlednější desky. Třeba Retropolis, nebo Rainmaker. Vyzkoušej.

EasyRocker @ 16.04.2020 12:34:35
Nádhera! Nejen obsah tohoto alba, ale i jméno nováčka s tématem mého zbožňovaného JRR! Vítej mezi námi. Každá podpora Květinových králů je dvojitě vítána!

Jarda P @ 17.04.2020 05:28:37
Tímto albem se na delší dobu FK vyčerpali z nápadů, následující Sun Of No Evil jsem už nestrávil.Každopádně za nejsilnější období považuju to do alba Unfold The Future. Současnou tvorbu FK už nesleduji.

legolas @ 17.04.2020 08:52:51
pinkman já mám od nich nejradši ty nejsložitější alba, takže mě s Retropolis neuspokojíš tak, jako se Stardust We Are, nebo Flower Power.

Album Paradox Hotel mělo posunout hudbu The Flower Kings jiným, písničkovým a malinko přístupnějším směrem. Jeho dopad na diváka je stejně monstrózní jako v předešlých případech a o ústupu z progresivní linie nemůže být řeč. Přesto se pár rozdílů najde.

Jazzovou hravost tu vystřídalo svévolné písničkaření. Kapela necpe do každé skladby milion not, ale svou vyzrálost a stav nad věcí, dokumentuje odlehčenějším přístupem. Z nahrávky sálá teplo domova a cítíme teplo plápolajícího ohně v roztopeném krbu. Přitom je toporný začátek s dlouhometrážní písní Monsters & Men, jedním z nejnudnějších natáhlých kusů z celého repertoáru F.K. Ovšem hned v následující písni Jealousy se změní podtón alba a jeho nálada vám připomene bezstarostnost a hravost dětských let. Album vám postupně otevírá oči, například v povedené instrumentálce Pioneers Of Aviation. Smutek na vás dýchne v Lucy Had a Dream a strachu se dotknete se slovy A. Hitlera v tajúplné skladbě Bavarian Skies. Flower Kings kouzlí s náladou ve velkém. Skladba Mommy Leave The Light On vás semele emočně a titulní Paradox Hotel je nejtvrdší rockárnou, kterou kdy tihle maníci napsali. Celá druhá strana je yesovatější naž samotní Yes, klidnější a rozvážnější. Pokud se na poslech důkladně nesoustředíte, můžete tuhle kapelu niky pochopit.
reagovat

horyna @ 17.09.2017 11:34:57
Paradox Hotel sice není na špici mé diskografie květinových králů, ale i tak mám desku velmi rád. Dlouho mi přišla hodně natahovaná a zbytečně dlouhá, dnes ji beru celou, jelikož už dávno jsem se jí pořádně prokousal. Hitlerův monolog na začátku Bavarian Skies je děsivý, stejně jako celá skladba a stejně jako samotné monstrum, z jehož úst tato slova vychází.

oř @ 17.09.2017 13:45:25
Pokud by Flower Kings vydávali 50-minutová alba, byli by dnes zřejmě populárnější. Ale právě to nejití s davem na nich oceňuju. Konzumní posluchač nechce s jejich dlouhými opusy ztrácet čas.

Snake @ 17.09.2017 15:43:32
Himbajs, tak to já budu taky ten oný, konzument :)

Adam6 @ 17.09.2017 17:35:28
No vidíte, u mňa napríklad Paradox Hotel patrí do top 3. od TFK. A z hodnotením Monsters And Men sa určite nezhodneme. Ale v hodnotení albumu áno :)

Pegas @ 17.09.2017 17:46:05
Délka alba nemá nic společného s konzumem. Mám rád desky kolem 45 minut. Paradox Hotel jsem nejdřív moc nebral, ale po koncertu se vše změnilo, víc jsem ho poslouchal a mám ho rád celé. Je sice dlouhé, ale snad všechny skladby jsou povedené. I když na jeden zátah je to náročné (časově), není to tak uměle natahované kdejakou blbostí jako na starých dvojalbech.

bullb @ 19.10.2018 13:57:16
Rozťahané a hlavne kopírujúce Yes. Uši nepustia.

horyna @ 20.10.2018 05:06:27
Skrze tuhle zmínku jsem dostal na desku takovou chuť, že si ji musím dnes přehrát.

Dámy a páni, vitajte v tajomnom hoteli Paradox. Po odpočítaní v Check in a poskakujúcej ping-pongovej loptičke album otvorí dlhominutážna, yesovsky veľkolepo vystavaná kompozícia s množstvom zaujímavých momentov a nápadov. Krehučká a rozprávková Jealousy je ako pohladenie. V nasledujúcej Hit me with a hit cítiť opäť výrazný vplyv skupiny Yes. Prvá inštrumentálna skladba na tomto cd-Pioneers or aviation je podobne precítená a emotívne poňatá ako Hairless heart od Genesis, iba s tým rozdielom, že pri jej počúvaní nemám ten zvláštny úzkostný pocit v žalúdku. Toto prvé cd sa nesie vo zvláštne smutnej, snivej atmosfére ako keď človek kráča zahmlenou krajinou. Hlavným dôkazom tohto môjho tvrdenia sú najmä skladby Lucy had a dream, Bavarian skies a clivo melancholická Mommy leave the light on. Hmlový opar smútku aspoň čiastočne rozoženie záverečná End on a high note. Do cd prehrávača vkladám cd č.2 a po smútku zrazu nezostane ani stopa. Minor giant steps totiž hýri optimistickými farbami dúhy. Znalému a skúsenému poslucháčovi samozrejme opäť nemôže ujsť odkiaľ páni z TFK čerpali inšpiráciu. Veď nadarmo ich nevolajú "Yes 21.storočia". Druhá skladba Touch my heaven sa náladovo a pocitovo vracia opäť k prvému cd. Kľudne by mohla byť použitá ako scénická hudba k niektorej z hier Bertolta Brechta. Až z toho naskakuje husia koža. A je tu prvá inštrumentálka na tomto cd v podobe The unorthodox dancinglesson. Podľa mňa King Crimson ako vyšití. Nasledujúca Man of the world prináša opäť zmenu. Je to pohodová skladba s chytľavým refrénom, ktorá prináša vytúžený oddych. V "Life will kill you" ma zaujala najmä Roineho takmer bluesová gitara. Veľmi zaujímavá vec. What if got is alone je typická popová "collinsovka" a hlavne úvod mi silno pripomína skladbu Find the way to my heart zo slávneho Collinsovho albumu But seriously (1989). Predposledná, titulná vec je typická chytľavá rádiohitovka, avšak naživo je veľmi pôsobivá. Album končí rozsiahlejšou kompozíciou Blue planet, ktorá načrtáva motívy, ktoré Roine Stolt plne rozvinul až na nasledujúcom albume The sum of no evil. Ale to je už iný príbeh.
reagovat

Lothian @ 02.03.2009 06:18:15
Na mne jsou ty jejich dvoudisky moc těžké na poslech. Od TFK jsem si nakonec nechal jen první 4 a Rainmaker. Ono by vlastně stačilo mít od nich dvě alba, jedno ze starší a jedno z novší doby,muzika je hodně podobná.

Brano @ 02.03.2009 07:37:08
Lothian:Áno,máš pravdu.Aj pre mňa bol tento dvojalbum spočiatku ťažko stráviteľný a musel som ho nechať nejaký čas "odležať".Chce to trpezlivosť pretože táto hudba sa nedá hodnotiť po prvom posluchu.

Mohyla @ 11.03.2011 17:28:32
Braňo sa zase pochlapil, v peknej recenzii myslím celkom presne opísal, čo na albume je a ako je to zahrané. Takúto hudbu mám rád aj ja. Chcel by som upozorniť na Roine Stolta . Je autorom väčšiny skladieb na tomto 2CD. Jeho skladateľská plodnosť vynikne, keď zoberieme do úvahy, že rok pred týmto albumom (2005) vydal na 2CD výborný sólo projekt Wal Street Voodoo! Klobúk dolu!

martin69 @ 11.03.2011 17:30:31
Recenze je to nádherná.Jako vždy.Na mě je to příliš komplikovaná hudba :-(.

Brano @ 11.03.2011 18:21:22
Chlapci,som rád,že sa vám moje recenzie páčia.Ďakujem vám,je to pre mňa pocta.

Když na internetu začaly prosakovat první ukázky z připravovaného alba a posléze jsem získal od šťastnějších majitelů část materiálu kompletního, můj dojem byl ten, že méně mohlo být více a že maestro Stolt opět trpí nadprodukcí. Jaký obrovský to byl omyl jsem pochopil, až když jsem si album zakoupil a poslechnul vcelku. Chce to ale mít tu správnou náladu a hlavně dostatek klidu a času nechat se zatáhnout do kouzelného světa TFK. Dnes mi na celém dvojalbu nepřipadá zbytečná snad jediná nota a velmi pozitivně hodnotím i autorský přínos Hanse Froberga ("Life Will Kill You" a ano, není to chyba, kupodivu v bookletu je uváděno jeho jméno v této podobě) a nemohu nezmínit strhující Reingoldovu "What If God Is Alone", která se v mírně pozměněné podobě dostala i na letošní speciální kompilaci The Road Back Home. A závěrem varování - pokud rozumíte anglicky, nepouštějte si ve slabých chvílích "Mommy Leave The Light On". Anebo možná ano - poznáte, že mohou nastat mnohem horší chvíle, než je váš momentální světabol. I o tom je tohle skvělé dvojalbum. Bravo.
reagovat

Květinoví králové přišli s velikou porcí muziky, která sice je pro poslech na jeden zátah docela tvrdým soustem, ale je poskládána z opravdu výborných kousků, mezi kterými bych si nedovolil označit vysloveně slabé místo. V kontextu tvorby skupiny je Paradox Hotel poměrně přístupným a přímočarým albem, najdou se tu ale i klasické dlouhé progové kousky (např. Monsters & Men) stejně tak jako balady (Jealousy) nebo ostřejší rockové písničky (Life Will Kill You). Nejraději mám krásnou působivou a skvěle vygradovanou What if god is alone.
Suma sumárum: žádný přelom v dějinách hudby, ale kvalitní a velmi dobře poslouchatelná muzika. Z desek TFK patří k těm, ke kterým se vracím nejčastěji.
reagovat

merhaut @ 02.09.2007 14:02:16
Výborně, já už si pomalu myslel, že vyznavači neoprogů vymřeli, či co :-)

Kupil som si toto Cd aj ked som cital recenzie v amazone.de a inych progres.strankach.Musim potvrdit ze sa nemylili.Posledna deska Adam end Eve bola zaujimava ale stale mi tam chybalo nieco nove a neobohrate.Tymto dvojalbumom ma F.K. velmi prekvapil.Stale ju pocuvam dookola a stale objavujem nieco nove, alebo stare.Paci sa mi najme preto lebo je to hudba,tak povediac s kazdeho rozka trozka. Ja osobne tam spoznavam najme Genesis, King Krimson a najma prvotny YES, samozrejme ze je to stale v duchu rezie Stolca.Jeho gitarovy grif je neodskriepitelny. Cely dvojalbum je postaveny na skladbach, ktore hudobne nadvazuju na seba, ale kazda je ina.Su tu krasne jemne vokali a tvrde gitari aj jazz ale vsetko v malych davkach ale vyborne vyvazene.Mam vsetky desky od F.K. ale tato je fakt dobra.Upozornejem ze si ju treba vypocut aspon 3 krat az potom sa zacina otvarat a vnimat koncert F.K krasnej hudby.Velmi ma prekvapil aj do detailov vypracovany buklet s textami a kresbami umelcou.Vrelo doporucujem.
reagovat