Procol Harum - A Salty Dog (1969)

K desce A Salty Dog se vyjádřím pouze krátce. Určitě jde o jedno z nejúžasnějších alb Procol Harum a konce šedesátých let též. Pokud hledáte nevšední hudební zážitek s muzikou barevnou jako sklíčka mozaiky, muziku příjemnou a lehkou jako ranní vánek, muziku která se lehce neoposlouchá a která snadno nezevšední, jste na té nejlepší stopě. Je velice snadné se do mořského proudu tohoto alba ponořit a vykoupat se v něm. Hlavu z něj nebudete chtít vynořit a jeho příjemný šum vám bude v uších rezonovat ještě dlouho.

Titulní skladba je skvostem tvorby P. H. Příjemňoučká romanťárna to umí skvostně rozehrát na city a svým emotivním nábojem si vás okamžitě podmaní. Já znal dříve velice povedený cover od Transatlantic, který kupodivu nazpíval Mike Portoy, ovšem originál je originál. Neméně povedená je i po blues a country pokukujicí dvojka The Milk of Human Kindness, kterou se proplétá překrásná a decentní kytarová linka. Balady a Procol Harum - kapitola sama o sobě. Too Much Between Us dokáže vykouzlit úsměv i pláč, má prchavou atmosféru a její kouzlo se v určitých situacích mnohonásobně zesiluje. The Devil Came from Kansas a Juicy John Pink patří mezi dřevní bluesovky, které tlačí kupředu jejich syrové prvky.

Samozřejmě že i další písně jsou výborné a jelikož jsem na začátku zmiňoval, že to tentokrát zkrátím (což se mi úplně nepovedlo), žádné další pitvání už nebude. I když takové All This and More nebo pohádková Pilgrims Progress by si rozbor zasloužily. Ale nač vlastně - Procol Harum nám prostřednictvím A Salty Dog zanechali jedinečný artefakt doby a vzájemné skladatelské kretivity. Šedesátý devátý = dobrý to ročník, na kvalitní muziku určitě.
reagovat

pinkman @ 30.07.2018 06:28:51
Úvodní čtyři desky jsou nejlepší. Tuhle mám hodně rád. Každá skladba je snadno identifikovatelná a má silnou myšlenku. Procol byli nedoceněná špička jednoho hitu. Kdo zná jejich desky ví, že je to blbost.

PaloM @ 30.07.2018 07:28:43
U mňa je to úvodních 9 desek :-)

john l @ 30.07.2018 07:35:46
Ke konci už trochu padá kvalita, i PH se časem vyčerpali. Končím v pěta-sedmdesátém. Tohle je ovšem první liga.

Mohyla @ 30.07.2018 11:51:14
Chlapci, ja som bol veľmi príjemne prekvapený CD z roku 2003 - The Well’s On Fire. Skúste, napíšte! Albumu vládne nádherná inštrumentálka Weisselklenzenacht (The Signature)!
>> odkaz

horyna @ 30.07.2018 14:57:30
Nikdy jsem se s nimi přes práh 70-tek nedostal. Až nebude co kupovat, vyzkouším.

Petr_70 @ 31.07.2018 07:06:54
Mohyla:
Moc pěkné. PH jsou jedni z těch mála dinosaurů, kteří zapoměli vyhynout... :)

A Salty Dog je mnoha fanoušky považováno za nejlepší album Procol Harum. Je to na dlouhou dobu poslední projekt, na kterém se podílel Matt Fisher, jeden ze spolutvůrců originálního soundu kapely.

Je to zvláštní album, zahrnující v sobě širokou škálu hudebních stylů, od folkového Too Much Between Us, přes klasické blues v Juicy John Pink až třeba po baladu Pilgrim's Progress, hodně se podobající Whiter Shade Of Pale...

Hudební různorodost A Salty Dog je ještě doplěna tím, že na zpěvu se podílejí hned tři členové kapely. Matthew Fisher si zazpíval ve třech písničkách: v Boredom, Wreck of the Hesperus a Pilgrim's Progress, v Crucifiction Lane pak můžeme slyšet Robina Trowera.

Opět to na pět hvězdiček není, snad pro tu stylovou roztříštěnost. Ale rozhodně můžu A Salty Dog opět vřele doporučit všem fanouškům dobré rockové muziky. A na to, že je stará už skoro čtyřicet let, vůbec nekoukejte!






reagovat