Procol Harum - Broken Barricades (1971)

Broken Barricades není žádné zklamání! Rozhodně ne!
Původně jsem chtěl napsat obsáhlejší reakci, ale nakonec se to rozrostlo a tak to vylepím jako další recenzi:

Hned první skladba Simple Sister ukrývá mistrnou Trowerovu sotva postřehnutelnou vyhrávku, která se ještě jednou opakuje a taky perfektní klavírní Brookerovi běhy do závěru. Bomba.
Titulka je taková romanticky sladká šarmantnost a třetí Memorial Drive rezonuje divokým Trowerovým riffem v sousedství Brookerovi klaviatury. Luskus Delph vychází v majestátním šatu, ale nejraděj si pouštím dvojici Song For A Dreamer, Playmate Of The Mouth. Na poměry PH celkem unikátní a experimentální písně. To se musí slyšet.
Jasně, tohle album je jinačí než třeba A Salty Dog. Řekl bych, že je propracovanější a konstruktivnější. Nejde o lacinou jednohubku kterou jde spolknout na první zátah. Takovou hudbou je potřeba se postupně prodrat. Navíc byli PH celkem jedineční a nikomu se nepodařilo je nějakým způsobem napodobovat, nebo pokračovat v tom co dělali. Yes mají moře plagiátorů, ale Procol Harum...?
Byli to skvělí instrumentalisté, ale jako skladatelé byli špička. Ať s Trowerem, nebo bez něj. Což hned potvrdil následovník Grand Hotel v obměněné sestavě.
reagovat

pinkman @ 21.04.2018 16:45:19
Přátelé omlouvám se všem, tohle album jsem krutě podcenil. Nové poslechy odkryly nové taje. Dnes přinejmenším za čtyři a souhlas s kolegou ořem.

Každá kapela zažila své vrcholy a pády. Ani Procol Harum nejsou výjimka. Od konce šedesátých let začali chrlit jedno album za druhým. Každý rok jedna deska. Jenže tohle závratné tempo si začalo říká o pořádný kraťas. A taky k němu došlo. Vůdčí skladatel a kytarista se s přípravami pátého alba rozhodl dát kapele navždy sbohem. Jestli došlo k vzájemné domluvě už před návštěvou studia, snáz by se vysvětlil přímý dopad této informace na nahrávanou muziku. Jestli až poté, tušící dusná atmosféra a na Procol Harum až zarážející impotence v nápadech a silnějších melodiích předznamenávaly brzký pád této sestavy.

Chybí emoce, chybí šarm, chybí téměř vše, co do té doby Procol Harum charakterizovalo. Top skladbu hledat nebudu. Neznamená to, že by se materiál neměl čím pochlubit, ale pro mě byla tahle deska zklamáním.
reagovat

oř @ 04.03.2018 14:46:55
Dosti krutý úsudek o mých oblíbených Procol Harum, nemyslíš Pinkmane?
Tahle deska kvalitu rozhodně má, ne-li vyšší než jejich následující počiny. Tvůj zatvrzelý pohled by spíš slušel desce Something Magic.

pinkman @ 06.03.2018 16:15:48
Pro mě mají další tři desky podstatně vyšší úroveň něž tato. Těžko se to vysvětluje, cítím úbytek kreativity, ty skladby mě zkrátka nebaví.

Procol Harum je hudební legenda, která vznikla v polovině šedesátých let a prošla personálními proměnami, které tu více, tu méně poznamenávaly tvář a hudební styl kapely, v němž bylo možné spatřit psychedelické ozvěny, classicalrockové postupy, ale i nosný baladický přínos. Dominoval zde vždycky zvuk klavíru a hammondky Matthewa Fishera, které po jeho odchodu převzal baskytarista Chris Copping. Muzikantsky velmi silné sdružení, které se snažilo zachovat si uměleckou výlučnost, podobně jako v odlišných pojetích třeba Moody Blues. V jejich hudbě byla jistá majestátnost, silný emocionální prožitek a jejich sound byl na britské scéně hodně čitelný a respektovaný i mezi muzikantskou konkurencí. Pro Procol Harum byla příznačná i kvalita zpívaných textů, které psal zajímavý textař, moderní britských básník Keith Reid, který byl „neviditelným“ členem kapely podobně jako u raných King Crimson Peter Sinfield, nebo pro americké psychedeliky Grateful Dead básník Robert Hunter…. Respekt si získali i u lidí z jiného břehu, jako byl například kytarista Jimmy Page, který obdivoval Brookerův vokální projev i jeho autorský přínos.


SIMPLE SISTER – výrazný rockový nástup zkreslené elektrické kytary provází úderný klavír za kterým sedí osobitý zpěvák Gary Brooker, jeden z představitelů britského modelu blue-eyed-soulu. Unisono kytary a baskytary má drsný základ, do kterého se vkliňuje úderné a kreativní bicí nástroje. Kytarovým šamanem je Robin Trower, který zde výrazným způsobem vystupuje z „anonymity“. Jsem nadšen z jejich výtečné souhry a skvěle vyprecizovaného soundu. Klávesové tremolo zní majestátně a celá skladba vás uvádí na pořádně zemitou a přesto říznou rockovou platformu. Hudební téma mocně graduje v proaranžované orchestraci, kde nechybějí ani řízné dechy a smyčce, které jsou utopeny v mocném soundu hammondek…

BROKEN BARRICADES – další skladba stojí na klávesovém soundu. Vedle hammondek se zde prosazuje v té době ještě ne úplně zavedený Moog synthesizer, který obsluhuje producent alba Chris Thomas

MEMORIAL DRIVE – třetí skladba má zase naopak výrazný rockový idiom. Robin Trower zde aplikoval výrazný rockový riff, který prorezonovává celou skladbu. Je to ale ovšem i frontman kapely Gary Brooker, který se blýskne krátkým, ale účinným klavírním vstupem. Melodický základ skladby je nezpochybnitelný, ale jeho aranžmá vykazuje známky cíleného hardrocku, se schematicky se opakujícím riffem. Pochvalu zaslouží ale i výtečný Coppingova baskytara a Wilsonovy bicí nástroje….

LUSKUS DELPH – Brooker prezentuje skladbu, která má specifický klavírní baladický sound, třebaže výrazné basové postupy zdůrazňují základní kostru v rockovém hávu. Jsou tu ale majestátní smyčce a Moog synthesizer, kteří určují melodickou poněkud rozevlátou linku. Celkový sound je rozředěn a nejsem si jist, jestli v tématu slyším vůbec kytarovou přítomnost Trowera. Je to vznešená krása, ale poněkud chladná a interpretačně méně průrazná, jak by se čekalo….

POWER FAILURE – jsme opět na rockové půdě. Výrazný rytmus a důsledné basy to potvrzují, stejně jako úderné klavírní běhy. Zajímavá mezihra přináší perkusivní zvuky úderných bicích nástrojů s baskytarovými modulacemi a celkové uchopení má dokonce názvuk nějaké nespecifikovatelné world music, kde se rytmizovaném tématu popřává poměrně výrazný prostor…. Do skladby nečekaně vstupuje povykování publika, pískuní a tleskot a zemitá údernost kapely dále opakuje úvodní téma, vokální linka je podporována tremolem hammondek, na které hraje Chris Copping…

SONG FOR A DREAMER – velice zvláštní skladba, která hudebně nijak nekoresponduje s předešlým hudebním materiálem. Psychedelický odér je zde velmi čitelný a Robin Trower nejenže kouzlí se zvukovými modulacemi jeho elektrické kytary, ale dokonce si ve skladbě i zazpívá. Jeho kytara má drásavý elektrický tón, s přezníváním a vibrátem a jako ve vlnách se do písně dostávají zvláštní zvuky, které přivolávají tajemné ozvěny orientální hudby. Trower zde výtečně pracuje se zvukem a dokáže navodit mimořádnou atmosféru, která se přibližuje experimentům fenomenálního Jimiho Hendrixe. Rytmické základy jsou dány stručnými obrazci a celkový sound se propadá do nekonečných hlubin vesmírného prostoru. Místy jsem nabyl dojmu, že se zde částečně pracuje s principem indických rág, ale téma je poté brzy ukončeno. Velmi osobitá skladba!

PLAYMATE OF THE MOUTH – preparované klavírní intro následuje krátké kvílivé téma na elektrickou kytaru. Brookerův hlas ve skladbě moc nepoznávám, má výraznější ostří, ale také jiné zabarvení. Trowerovy kytarové spojnice mají bluesový základ, ale sekundují mu dlouhé zkreslené tóny dechové sekce s mírným nádech amerického Chicaga. Žádná rafinovaná melodická linka, skladba stojí na výrazových prostředcích a prokreslování jednotlivých opakujících se motivů. Výrazně odlišné hudební téma, které nebylo možné v daných proporcích vnímat na předešlých albech Procol Harum. Trower zde dostává výrazný prostor pro seberealizaci a hudba kapely má dravý sound, jak žádaly dobové trendy… přesto je závěr ponechán ve režii zkreslených dechů a klavírních tónů….

POOR MOHAMMED – závěrečná skladba nepřináší žádný závan arabského orientu, jak by se dalo soudit podle názvu, ale pořádně syrový rock s řeřavým tónem elektrické kytary, nahrané v playbacích s výtečnými odstíny. Trower sice nemá hlas jako Brooker, ale v daném typu skladby, která spojuje elektrické blues – možná spíš bluesrock, se zde odehrávají řízné tónové výměny, které dostatečně prezentují Trowerovu kytarovou osobnost a kupodivu zde celkový styl kapely výrazně odbočuje od propojování klavíru a hammondek do jiných sfér, což pravověrné milovníky Procol Harum z šedesátých let jistě poněkud zaskočilo….

Album Broken Barricades bylo pro Procol Harum zlomovým okamžikem. Třebaže na něm dostal nečekaně nebývalý prostor k seberealizaci Robin Trower, po tomto albu z kapely odchází na sólovou dráhu a jak prokázala budoucnost, jeho osobně ambice se potkaly s poměrně velkým úspěchem a uznáním a vedle jeho autorské práce se prosadil i jako výtečný bluesrockový kytarista s hardrockovým timbrem v podání….
Jsou na něm poměrně potlačeny klávesové plochy, alespoň v těch proporcích, jak jsme byli dříve zvyklí a hammondkovský sound se uvolnil jiným hudebním aspektům.
Myslím, že album patří mezi to nejlepší co Procol Harum natočili. Osobně se přikláním ke čtyřem hvězdičkám, i když i k pěti na něm není daleko… snad jenom krůček.





reagovat

Broken Barricades, poslední album s Robinem Trowerem, kterému už asi začala ta souhra piána s hammondkama vadit... Dalo se čekat, že u PH dlouho nevydrží, lákala ho sólová kariéra.

Je třeba říci, že je na Barikádách Robin hodně slyšet, v Song For A Dreamer je skoro hendrixovatější než Hendrix. Ale bez jeho zpěvu v Poor Mohammed bych se asi obešel.

Nejlepší písničky podle mě: Simple Sister, titulní Broken Barricades a Luskus Delph, která později vyšla jako bonus na CD verzi Live In Concert With The Edmonton Symphony Orchestra. Mimochodem, Luskus je taková zajímavá slovní hříčka, kterou vymyslel Keith Reid.

Jo, Keithovy texty zase stojí za to, tenokrát jsou dokonce mírně obscénní. Určitě si je prostudujte, možná pochytíte i něco nového :-)

Na Broken Barricades má převahu ta hardrockovější stránka PH, ale už na příštím živém albu s edmontonskými symfoniky to pan Brooker napraví, nebojte se! Barikádám dávám 4 hvězdičky, ve skutečnosti ale tak 3,75.
reagovat

pito63 @ 07.10.2012 16:46:46
"Broken Barricades" je zatiaľ jediný album, ktorý som mal možnosť počuť. Pekná hudba, budem pátrať ďalej.
Óin, vďaka za recenziu!