Synkopy - Xantipa (1974)

Tohle byl můj první vinyl téhle kapely, který jsem si pořídil jako „frekventant“ základní školy v roce 1974 v prodejně Supraphonu ve Vsetíně (prodávala tam tehdy Jarmila Šuláková) na popud spolužáka „jsou na něm dvě pecky od Uriášů“. Na muzice jsem už tehdy těžce ujížděl, a tak si pamatuju i kolik deska stála : s ohledem na formát LPM (middle) a menší „průměr“ vinylu byla zařazena do kategorie za 28,-Kčs. Standardní LP stály 36,- (většinou jazz a jazzrock) a 44,- (pop a rock).
Nebudu zde rozebírat, proč zrovna tento formát, to už patří historii, nicméně zrovna vinyly této kapely z let 72-75 jsou přesvědčivým důkazem, že blbost (a možná že i určitá škodolibost) lidí z nahrávací branže (které ovšem muzika samotná prokazatelně vůbec nezajímala) byla opravdu bez hranic. Čo bolo, to bolo ...
Graficky příjemně vyvedený obal, tak trochu ve stylu flower-power sice nekorespondoval s mou představou mániček v džiskách (když už hrajou ty Uriáše), ale důležitější byla přece jen muzika. A ta mě dostala, přestože jinak, než jsem původně očekával. V mezích tehdejších možností (nástrojové vybavení, studiová technika, atmosféra v lokálním studiu nepříliš nakloněna tomuto druhu hudby) vzniklo něco dosti odlišného od „oficiálního bigbítu“, který reprezentovala v tom roce třeba „čtyřka“ Olympiku. Žádný chladný kalkul z Práglu, (Flamengo nepočítám, ale to už bylo tou dobou „out“), ale nic nepředstírající melodický rock s již etablovanými progresivními prvky a inspirací v podobném stylu v zahraničí, vyjádřenou dvěma zdařilými covery. Moje původně ne zcela naplněné očekávání z „nátěru“ ala „Look at Wizards“ se postupem času přetavilo v obdiv ke kapele, která za daných podmínek a možností uměla zahrát originální melodický bigbít s –u nás zcela bezkonkurenčními- vokálními harmoniemi, plně srovnatelnými se zahraničními vzory. A to v tehdejším „bezčasí“ opravdu nebylo málo.
XANTIPA – subtilní varhanní úvod přejde v rytmus tak trochu inspirovaný Easy Livin‘. Slušná jízda, ale vnímám ji toliko jako předzvěst následujících věcí ... Nicméně to Smějovo kvákadlo v pozadí refrénu „klapky si na uši dám“ je stále svěží vychytávka...
ZELENÝ LUČIŠTNÍK – tady už kapela nastupuje s těžkým kalibrem! Pro mě první vrchol alba díky jednoznačně „artrockové“ stavbě skladby Oldy Veselého s promyšlenou instrumentací a opět skvělými vokály, tentokrát už jednoznačně „uriášovského“ stylu. Tato „albová“ verze je o dost lepší té, která se objevila na Best of Vol.1.
BROUK – odlehčení se zvonivými španělkami, nicméně zahuštěné klávesami, Smějovou typickou kytarou a perkusemi ve střední části skladby. Michal Polák ve své typické poloze, charakteristické čisté vícehlasy, radost poslouchat! I když stavbou zcela jiný, působí na mě snímek podobně jako CIRCUS z alba Sweet Freedom.
BÍLÝ VRÁNY někdy se v černý promění ... Pavel Pokorný jako Hensley a Byron v jednom Brňákovi. Podle některých skladba lepší než originál ... no, asi ne, ale když si uvědomíme ten propastný rozdíl v technických možnostech, tak to zahráli moc dobře. A u coverů by se měl hodnotit i interpretační vklad, což tady Pavlovi vyšlo bezezbytku.
BALÓN – druhá strana vinylu. Grandiózní úvod, propletenec kytary s flétnou, stoptime s basou a už se rozjíždí varhany s leslie ... Pavel Pokorný začíná plnit vaky pískem... vícehlasy „uriášovštější“ než jejich inspirace ... tak tohle je artrock jako řemen ... a stoupá výš a výš, i s flétnou ... Pavel přidává svoje výšky i do vícehlasů .. tohle bude asi vrchol alba, vystoupal ještě výš než Lučištník! ... škoda že tak rychle skončil ...
PTAČÍ SONÁTA – další Oldova věc, tentokrát stavbou trochu kantiléna bez rytmických zvratů a bohaté instrumentace předchozího kousku, zato se sláčiky ... No, není to můj šálek čaje, ale díky Oldově vlastní interpretaci a klávesám si ji vždy rád poslechnu. Trocha inspirace u Moody Blues, které mám taky rád ...
HREJ SE MNOU FAIR – závěrečný rytmický nářez v kopii slavné předlohy, klávesy zůstávají hodně dlužny, ale Rybář s Čarvašem jedou jako o život a Pokorný mi svým naléhavým zpěvem místy sedí dokonce víc než Byron! Smějova standardní kytara trochu (dost) v závěsu za Boxovým wah-wah, konec trochu ošizený, ale OSIBISA tenkrát nebyla v Brně k dispozici ... Tady se s originálem srovnávat dost dobře nedá (takoví GRIM SKUNK z Kanady tenhle flák zahráli opravdu s větším drivem, ale taky o dvacet let později ...) Ale Synkopy tady rozhodně ostudu (hlavně díky Pokornému) neudělali ... je to dvojka, DVOJKA, pane Plha.
Ještě druhá poznámka k obalu : zadní strana vinylu, možná díky poslední skladbě, dost inspirovaná zadní stranou obalu alba LOOK AT YOURSELF ve verzi UK/Germany.
Co dodat- prvotní rozpaky z „nedostatečné tvrdosti“, pociťované v době pořízení vinylu dávno překonány postupným objevováním dalších dimenzí a barev ... Oba covery jako původní důvod pořízení vinylu dnes shledávány toliko zajímavými „bonusy“ bez větší návaznosti na ostatní snímky. Zelený lučištník a Balón hudebně zcela srovnatelné s nejlepšími fláky UH, při kvalitnější instrumentaci potenciální zdroj nervozity Mr. Hensleyho.
Dnešní resumé – malá VELKÁ deska, za čtyři, tedy DOSTATEČNÝ důvod mít ji ve sbírce.
Pozn. : kdyby místo těch dvou coverů vytlačili ještě něco ve stylu Lučištníka a Balónu, je to pětka jak vyšitá !


reagovat

Petr Gratias @ 06.02.2012 18:22:28
Zdravím Catchere.... moc hezká recenze!
Atmosféru této doby si velmi dobře pamatuji.
Na domácí scéně rocková hudba (téměř) vymizela, zato bylo všude hodně Plavců, Zelenáčů... country byla proletářská hudba a nad ní soudruzi přimhuřovali oči-
XANTIPA rozhodně povýšila v kvalitativních měřítcích a následné album FORMULE 1 šlo ještě dál...
Jsem rád i já, že si na Synkopy 61 ještě dnes někdo vzpomene!
Díky