Captain Beefheart & His Magic Band - Lick My Decals Off, Baby (1970)

Po vydání Trout Mask Replica začalo mezi spolužáky dohadování, co kde kdo komu ukradl a použil na svých deskách. Don Van Vliet to vyřešil po svém - oprostil se od producentského dohledu Franka Zappy a přijal bývalého člena Mothers Of Invention Arta Trippa jako druhého hráče na percussion a marimbu. Jelikož všichni členové Magic Bandu měli přezdívky podle toho na co hráli, dostal Art Tripp přezdívku Ed Marimba a na celé desce je marimba hodně slyšet.

Co se hudby na desce týká, je to volné pokračování Trout Mask Replica, podle mě mírně vyklidněné a uhlazenější. Na desce se nachází romantické melodické instrumentálky v podobě písní s názvy Peon a One Red Rose That I Mean. V instrumentálce s názvem Japan in a Dishpan hraje Don fantasticky na dechové nástroje včetně harmoniky. Mně se asi nejvíce líbí freak-outy (odvazy) typu Bellerin Plain, Lick My Decals Off, Baby a Doctor Dark. Výborné je hospodské blues s názvem I Love You, You Big Dummy. Největší odvaz je ovšem závěrečná skladba Flash Gordon's Ape s téměř šílenou hrou leadera na různé dechové nástroje (radši nepíši, o jaké se jedná, nejsem schopen to přesně identifikovat). Opět dokonalá souhra dvojice kytar a snad nejlepší zpěv leadera.

Jedná se o výborné album, které snese srovnání se svým předchůdcem a v některých aspektech ho možná i předčí. Co se týká hodnocení, tak pro mě pět hvězd - jak jsem se dočetl níže sám autor považuje tuhle desku za svou nejlepší, takže tak.
reagovat

Lick my decals off, baby navazuje na Trout mask replica, jen už není tak překvapivé. Místy je to velice přehledné, odvážil bych se říci i přístupné.
Magic band opustil kytarista Antenae Jimmy Semens, ale za to přišel bývalý bubeník Franka Zappy Art Dyer Tripp III., překřtěný na Eda Marimbu. Tento nástroj zde používá často a nutno uznat, že umí. Oni vůbec členové Magic bandu museli být zdatní hudebníci - dueta kytary a basy (Peon, One rose that I mean), která jsou rytmicky i harmonicky dost složitá, jistě nebylo snadné sehrát.
Co se týče songů,tak jistě k tomu nejlepšímu patří Doctor dark, Space age couple, The big dig, Lick my decals off, baby nebo I love you big dummy. V The clouds are full of wine se zdá, že Beefheartův vokál je v nesprávné písni.
Texty jsou tradičně dvoj a více smyslné, Beefheart opět v podivných šifrách řeší mezilidské vztahy, vztah člověka k přírodě nebo si prostě jen pohrává se slovy.
Deska je avantgardní, nejen hudbou samotnou, ale i netradičním nástrojovým obsazením (2 bicí soupravy, marimba, kytara, basa, občas harmonika a ve dvou skladbách i zběsilé saxofony).
Beefheart ji považuje za svou nejlepší a něco na tom bude.
reagovat

Frantucek @ 27.03.2010 00:52:02
Skvělá recenze a až na ten výběr písniček souhlasim. Moje nejoblíbenější je Bellerin Plain a například zase nemusim moc písničku doktor dark.