Spooky Tooth - It's All About A Roundabout (1968)

Debutní album Spooky Tooth je ještě potaženo psychedelickým oparem a jeho repertoár působí trochu neustrojeně. Jeho "málo absolutistický ksicht" předpokládá jakousi koketérii s doznívajícími šedesátými léty. Oproti jasně vyprofilované nahrávce číslo dva nejsou skladby na jedničce tak silné ani dominantní. Ovšem do druholigových slátanin kapel, které zapadly v propadlišti hudebních dějin, mají zatraceně daleko.

Vše odstřelí cover Society´s Child. Wright a Harrison se pravidelně střídají u mikrofonu a spolu s varhanním soukolím vytváří jedinečné pnutí. Love Really Changed Me je už věc autorská a zároveň plná skvělých nápadů. Každá skladba je originální a má čím překvapit. Mně se líbí emocionálně prokomponovaná Sunshine Help Me, písničkovější titulka It's All About, dále osmá It Hurts You So- ze které cítím pozdější Strawbs a vůbec celý energický závěr desky.

Spolu s dvojkou to nejlepší od Spooky Tooth.
reagovat

john l @ 09.09.2018 11:48:03
Debut ST je tou nahrávkou, u které chybí známkování po půl bodech. Pět je moc, čtyři málo. Horyno sleduju, že už taky zkracuješ. Že by syndrom vyhoření? Takové tempo jaké předvádíš, nejde vydržet věčně:)

horyna @ 10.09.2018 05:59:29
Nezkracuješ-viz Rush:-)

První album britských Spooky Tooth – It´s All About jsem objevil až po seznámení s druhým albem Spooky Two a několika singly a tak se ucelený pohled na něj odvíjel jaksi neústrojně. Nicméně po letech jsem k němu pronikl a za nějaký čas jsem si ho i pořídil…
Myslím, že skupina Spooky Tooth od prvopočátku pracovala na svém osobitém stylu, třebaže si na úspěch musela nějaký čas počkat, přesto bylo od prvního alba jasné, že tahle kapela bude patřit k progresivnímu proudu rocku konce šedesátých let a jak naznačovaly určité aspekty, přítomnost dvou klávesových hráčů a zpěváků Mike Harrisona a Garyho Wrighta a mocný varhanní sound je výrazně odliší od takových Procol Harum nebo Moody Blues a tak se k albu zase vracím a nechávám ho na sebe působit, jako před léty…

SOCIETY ´S CHILD – jako bachovské preludium na chrámové varhany line se úvodní téma první skladby. Vahany zůstávají evidentně hlavním poznávacím znakem, sedí za nimi Američan Gary Wright, majitel pronikavého vysokého vokálu, doplňovaný druhým klavesovým hráčem Mike Harrisonem, který vládne syrovým timbrem podání a dodává soundu výrazný vokální podíl. Oba hlasy se výtečně prolínají. Pochválit musím i výtečně sejmuté basy Grega Ridleyho a kreativní bicí Michaela Kellieho. Skladba je ovšem původně od americké písničkářky Janis Ian. Cover se výborně podařilo zpracovat a to rovněž po zvukové stránce a patetickým závěrem.

LOVE REALLY CHANGED ME – další skladba je z dílny kapely s vlivem producenta Millera. Má výrazný rhythm and bluesový náboj, kdyby se od skladby „odpáraly“ varhany a vokální složka, mohla by být součástí repertoáru Rolling Stones koncem šedesátých let…. Skladba je ovšem precizně proaranžovaná a s důraznými rytmickými akcenty a dynamickým postupem. Melodická složka je stejně výrazná jako rytmická a tak zde máme další kvalitní model písňové produkce s emocionálními vokálními party a preferovanou rytmikou…

HERE I LIVED SO WELL – také další věc je autorským přínosem kapely. Pracuje se zde s pomalejším tempem a instrumentace přichází jako mořský příliv v pozvolných vlnách a Harrisonův hlas má procítěný výraz a klene se prostorem. Trochu mě napadá, že pražští George And Beatovens ve sborových hlasech hledali inspiraci možná nevědomky právě zde a Petr Novák, třebaže nemá tak mocný hlas jakoby vibruje v jakési ozvěně. Psychedelické pojetí zpomaleného soundů a tříštivých vokálních sborů je ovšem výtečné. Grosvenorovu kytaru nějak stále výrazněji postrádám, zato Ridleyho basy jsou velmi důrazné a závěr patří mocnému varhannímu dozvuku a kulometným bicím…

TOO MUCH OF NOTHING – americký písničkář Dylan posloužil další písní. Zpracovali ji rovněž angličtí Fotheringay s přítomností Sandy Denny…. Grosvenor se konečně výrazněji přihlásil s kytarou. Střídá doprovody a kytarové riffy, ale skladbě vévodí kooperace Wrightova a Harrisonova hlasu. Také se posouvá více k soulovému projevu a ortelný sound skladbě přidává na okázalosti. Rockové zabarvení je konečně správně propilováno dobře nastaveným tónem Grosvenorovy kytary. Myslím, že Dylan se musel hodně podivovat nad tím co začínající britští rockoví progresivisté udělali s jeho melodií. Zdařilá záležitost!

SUNSHINE HELP ME – kombinace cembala, klavíru a percussion se mi jeví jako velmi životná. Výtečně pojednané pojetí. Hammondky se linou svým ortelným rozvibrovaným soundem, vokální sbory znějí andělsky a kovový zvuk cembala klasicistně. Tohle je další příklad výtečné kolektivní práce, ve které nechybějí řízné rockové akcenty elektrické kytary a baskytary s hutnými bicími. Také gradace hudebního výkonu dokáže posluchače strhnout stejně jako emocionální nápřah při interpretaci…

IT´S ALL ABOUT A ROUNDABOUT – výtečná melodická skladba posouvající se více k obecné písni. Aranžmá je výborně seřízené, ale sází se zde na melodičnost a možná zde byl záměr vytvořit hit. I když instrumentální mezihra na klavír tomu nenasvědčuje a odstřelované kytarové tóny a vstupy cembala brání nějaké programové komercionalizaci, i když Spooky Tooth mají na albu i přesvědčivější věci, není zde důvod k nějakých chmurám.

TOBACCO ROAD – famózní od začátku. Harrison v jedinečném pěveckém výkonu. Úžasný feeling! Wright pokračuje se svým pronikavým forsírovaným hlasem do výšek a hudební doprovod sází hutné a plněné akcenty. Tohle je syrové rhythm and blues jako zvon. Grosvenor se přihlásí řeřavými kytarovými party a prolínání hammondek a klavíru je jedinečné. Tuhle skladbu znám od Nashville Teens, ale tako z podáí Petera Lipy a Blues Bandu Luboše Andršta…… tohle je ovšem nedostižné podání a činí ze skladby jednu z nejsilnějších věcí na albu. Vložit sem soul, gospel a emocionální razanci se zdařilo hned v prvním plánu. Musel být neopakovatelný zážitek slyšet skladbu naživo.

IT HURTS YOU SO – klavírní téma v úvodu zní smířlivě a konejšivě. Skoro jako ranní Genesis (slyším zde rovněž i mellotron). Krásně podmanivá melodie se sborovým zpěvem a důraznými basy. Wright se do skladby pokládá v širokém vyznění, ale sborové doprovody mají estetickou čistotu. Dynamika se zvolna prolíná proměnami klavírních, bubenických a basových partů. Myslím, že se jedná o vtečnou skladbu, ale možná si ji měl Wright ponechat pro svoje sólové aktivity mimo kapelu (Wonderwheel). Nezdá si mi jako ta úplně nejvhodnější pro Spooky Tooth.

FORGET IT I GOT IT – další skladba by mohla být součástí repertoáru takového Joe Cockera nebo i Leona Russella….Rocková důraznost se zde prolíná se soulem a činí ze skladby zajímavý model hudby. Postrádám opět výraznější podíl Grosvenorových kytar. Jsou přítomny, ale jenom do dokreslování. Snaha dostat do hudby Spooky Tooth soulové prvky v interpretaci se daří ve velkém stylu. Varhany jsou správně prokrvené a rytmika posílená percussion odvádí výtečnou práci. Grosvenor mě vyslyšel a v závěru skladby se prodral do popředí a docela zajímavě zde sází svoje ostré tóny. Kvalitní záležitost….

BUBBLES – psychedelické kouzlení je v poslední skladbě zcela nejzjevnější. Něco málo Small Faces, Rolling Stones, The Who…. Ale ten celkový dojem je velmi dobrý. Cembalo zvoní a basy duní a zpívané sbory andělsky dují. Důrazná rytmika je preparovaná bublavými zvuky vody a tajemného dunění… Jsme v závěru a dojem?

Velmi zajímavý debutový albový počin. Pravda, některé věci si ještě musely tzv. sednout a bylo také třeba se vyrovnat s tím, zda kapela bude napříště vytvářet repertoár ryze z vlastních zdrojů, anebo se stanou covery součástí jejich hudební produkce, oblečené do jiného kabátu. Také si uvědomuji, že na prvním albu hrál zdaleka ne nepodstatnou roli producent Jimmy Miller, který se vměstnal i do autorské sféry ovlivnil tak repertoárovou skladbu alba. Ještě se zde nedosáhlo na vrcholné pozice, ale čtyři hvězdičky (a půl) se mi zdají určitě namístě!

P.S. Jenom přemýšlím, jak je to vlastně s názvem alba. Skladba má sice název:
It´s All About A Roundabout, ale

na hřbetě alba je název IT´S ALL ABOUT !!
Stejný název je i v historickém Pop Music Expressu z r. 1969, kde jsem se s touhle kapelou seznámil poprvé a totéž tvrdí i Wikipedia.

Bonusový materiál záměrně vynechávám, protože bych tím neúměrně rozšiřoval pro někoho i tak už dlouhou recenzi. Jsou zde zajímavé skladby, ale na původní albové vydání nepatří....



reagovat

Rok 1968 je prvým rokom, ktorý ma v mojej zbierke významnejšie zastúpenie, občasné presahy do skorších období sú spôsobené iba výnimočnosťou skupín, ktoré predbehli svoju dobu. To hovorím z pozície nepolepšiteľného rockera, nemám v úmysle negovať staršiu hudbu. Debut Spooky Tooth patrí k tomu lepšiemu, čo tento rok ponúkol.

Už od úvodných tónov je jasné, že pôjde o klávesovú, vcelku ráznu, dvojvokálnym prejavom opradenú dosku presahujúcu rámec slaďučkých popíkov takzvaných sweet sixteen. Vo všeobecnosti ide o mix ľahkej psychedélie (naozaj skôr tušenej, než explicitne vyjadrenej), rázneho rocku, bluesu a vokálnych harmónií. Najlepšie skladby sú Sunshine help me s parádnym gradujúcim koncom a, samozrejme,
Tobacco Road, pravdepodobne najlepšia verzia, akú som mal možnosť počuť (Eric Burdon odpustí...).

Svojho času som túto dosku považoval za najlepšiu z celej tvorby Spooky Tooth a v podstate sa to moc nezmenilo, hoci uznávam kvality dvojky.
reagovat

Filozof @ 28.08.2007 11:04:59
"...presahujúcu rámec slaďučkých popíkov takzvaných sweet sixteen..."

Měl bys něco proti, kdybych Ti doporučil několik desítek desek z sixties, které se ani vzdáleně nepodobají "slaďoučkému popu"?

hejkal @ 28.08.2007 11:26:06
Vôbec nie. A sixteen je vek tínedžerský, hoci aj tie roky šesťdesiate sa na slaďučký popík hodia :)

Antony @ 28.08.2007 12:24:29
hejkal:
Z toho si nic nedělej, to si jen Filozof popletl sixteen a sixties...

Filozof @ 29.08.2007 09:17:10
Hejkal

Sorry - opravdu jsem se přehlédl a četl sixties. Bylo mi to divné, proto jsem reagoval... Omluva.

hejkal @ 29.08.2007 18:09:49
Nič sa nedeje. :)