Curved Air - Airconditioning (1970)

Debutní deska Airconditioning od sdružení "pokrouceného vzduchu", je spolu s albem Phantasmagoria druhým, které jsem si do své sbírky pořídil. Tentokrát se ovšem nadšení, provázející třetí výlisek, dostavuje v mnohem menší míře. Použitý mustr je přec kapku odlišnější. Najdeme zde více jazzu, složitější hudební schéma a dráždivou psychedelie, které je tu opravdu hodně. To vše jde na úkor melodiky, jež zůstala přikryta dekou přepjatosti a zvláštní schizofrenie. Těch delikatesních vyhrávek, které jsem na Phantasmagoria tolik obdivoval, je tu poskromnu. A právě proto je první deska Airconditioning (hrubě řečeno) určitým osobním zklamáním.

Vyloženě špatná, či slabá skladba zde není, i když Vivaldiho úpravy (tedy ta první) mohli mít kratší stopáž a více se otřít o původní autorovu melodii. Sonja Kristina je ovšem sex symbol jako hrom a snad i kvůli jejímu kouzelnému zevnějšku, pochopitelně rovněž famózní hlasové expresivitě, jsem si nahrávku zprvu nechal odloženou a postupem času se k ní navracel a nakonec i malinko zamiloval.
reagovat

Skupina Curved Air patří k zajímavým hudebním sdružením sedmdesátých let a potvrzuje žánrovou pestrost oněch časů, kdy hudební hledačství bylo prioritním záměrem těch skupin, které nechtěly znít stejně jako ostatní a usilovaly o odlišnost a ojedinělost….
Avantgardní skladatel Terry Riley jim „dodal“ název pro kapelu – odvozeně „Zakřivený vzduch“ ̶ ten termín už sám o sobě měl v sobě surreální přitažlivost. Kapela mě zaujala hned jejich prvotinou.
Evidentním frontmanem byl houslový virtuos Darryl Way, který vystudoval housle jako obor na univerzitě, ale protože měl zájem experimentovat s klasickým hudebním nástrojem a klasickým tématem, ale zároveň měl v sobě schopnost eklekticky propojovat hudbu s rockem a jazzem, zatoužil postavit regulérní kapelu a také se obklopil kreativními hudebníky ze skupiny Sisyphos a přizval ke spolupráci zajímavou zpěvačku a divadelní herečku Sonju Kristinu Linwood. To byla krásná ženská už na první pohled. Měla ženské charisma, ale nebyla to taková ta skleněná napudrována kráska (což mě velmi konvenovalo) z festivalových klání.
Curved Air jsem viděl i na vídeňském Beat-Clubu a jejich dobový klip It Happened Today se mě opravdu zalíbil, stejně jako jejich první album…

IT HAPPENED TODAY – výtečný nástup kytarového výjezdu Francise Monkmana a divokých klavírních partů Darryla Way a máme tu krásný ženský hlas Sonji Kristiny Linwood. V jejím hlase cítím erotickou podmanivost, ale žádné laciné „zajíčkování“. Její výšky mají zvláštní vibráto, které mě vzrušuje už od první skladby. Pochválit je třeba výtečné aranžmá. Kytara, baskytara a housle jedou ve výtečných unionech (jako to uměli v raných dobách pražští Etc…). Když se rockově dravé a zpívané téma dostane na vrchol, najednou ho střídá spíše klasicky pojaté harmonické cítění v melancholickém převleku pocitů a skladba je odváděna do úplně jiných hudebních hájemství… Vynikající nástup!

STRETCH – po harmonizování houslí, se nám zcela nečekaně nabídne boogie jako zvon po evropském způsobu. Monkman vyšívá hezké kytarové sólo v mezihře a výborný attack mají housle s baskytarou, které opakují výrazný akcent. Skladba správně dusá a šlape a Wayovy housle navzdory klasickému vzdělání hrají v úplně jiném uchopení a pojetí podporovány elektrickou kytarou. Pojednou se nám melodická linky na chvíli „rozpadne“ a hudba dostává psychedelický nátěr, aby se potom vrátila ke své důrazné přímočarosti. Sonja Kristina Linwood výtečně souzní z kapelou a nějak se v písní nápadně nesebeprosazuje, na rozdíl od Monkmanovy elektrické kytary… I další skladba, třebaže pochází z jiné kategorie má svoji podmanivost a kreativnost!

SCREW – třetí skladba má výrazné umělecké ambice. Její kompoziční postupy svědší o tom, že Way je opravdu hudebníkem, který studoval skladbu a Sonja Kristina Linwood do skladby dává zase jistou divadelní dramatiku. Prokreslování hudebního schématu houslemi, varhanním soundem, elektrickou kytarou a údernými, třebaže nijak nekomplikovanými bubenickými breaky slaví svůj úspěch.

BLIND MAN – psychedelické kouzlení perkusivních úderů do strun v kombinaci s houslemi a posmutnělým zpěvem Sonji Kristiny Linwood má velmi zvláštní atmosféru. Opírá se, jak už říká samotný název o závažné téma a tak střídání nálad je zde zcela legitimně namístě. Svou dravou úderností překvapí akustická kytara, zatímco housle v pozadí dotvářejí barevné obrazy impresivních vizí a bicí nástroje hrají ve zvláštních, třebaže relativně jednoduchých obrazcích. Zdráhám se nějakým způsobem pojmenovat hudební útvar

VIVALDI – Way napsal vynikající skladbu jako parafrázi na slavného italského barokního skladatele Antonia Vivaldiho. Jeho suverénní vedení smyčce a harmonické obrazy, včetně suverénního výrazu jsou na opravdu virtuozní úrovni. Docela by mě zajímalo, co by slavný autor Le quattro stagioni na jeho adresu poznamenal. Dostat v moderním uchopení barokní téma do podobného typu hudby jakou prezentovali Curved Air chtělo hodně odvahy a umělecké kázně. Tady se obojí velmi zdařile propojilo. Až do okamžiku, kdy Way použije agresivnější způsob interpretace houslí, jejichž zvuk amplifikoval do destruktivní podoby. Hodně progresivní přístup k hudební formě na rok 1970, jen co je pravda! Ale aby se Mistr Vivaldi moc nerozzlobil, tak se Way vrací zpět k původní formě, ale vzápětí je doprovázen hřmotícími bicími nástroji a činely Floriana Pilkingtona-Mixy a původně čistý zvuk získá na větší robustnosti a zkreslení! Milovníci progresivního rocku budou spokojeni….

HIDE AND SEEK – bicí nástroje otevírají další skladbu, hřmící elektrická kytary a křišťálové tóny klavíru vstupují do hry ve střednědobém tempu a odvíjejí další hudební tma v zajiomavém aranžmá. Perkusivní zvuky a ostré akordy elektrické kytary už uvolňují prostor pro Sonju Kristinu Linwood. Její hlas má v sobě dramatické vyznění a její ohýbáníi tónů se skvěle popojuje s divokými bicími nástroji a Monkmanovou elektrickou kytarou. Ta zde ovládne prostor zkresleným soundem. Playbackované ženské hlasy jsou ústrojně tvůrčím způsobem vkomponovány do děje. Rytmické přechody a akcentování zrychlované a zpomalované hudby vás udržují ve stálém napětí a pozornosti. Monkmanova kytara je preparovaná wah wah pedálem, ale chvílemi ustupuje do pozadí a vystavěná melodická linka prokazuje spolehlivou nosnost této hudební konstrukce….

PROPOSITIONS – opakující se hudební riff, který propojuje kytaru, baskytaru, housle a bicí nástroje se odvíjí v přesném metrickém složení. Jednotlivá playbackovaná kytarová témata mají harmonicky odolnou strukturu a představují instrumentálně precizní materiál. Do kytarové tématu zezadu vstupuje elektrické piano a také Sonja Kristina Linwood stupňuje napětí skladby nejen vlastní interpretací, ale i expresivními výkřiky

ROB ONE – klavírní téma nastolí pomalejší skladbu, spíše mírně rozjímavého charakteru, což potvrzují i houslové party, které dovytvářejí klasicizující kompozici, jejíž strukturu „narušují“ hutné bicí nástroje s asistencí baskytary. Way vedle houslí ovládá výtečným způsobem i klasický klavír a my se máme možnost přesvědčit o jeho výtečným úhozu a tónových proměnách…

SITUATIONS – Sonja Kristina Linwood zpívá konejšivým hlasem. Její jasná výslovnost a výrazová přesvědčivost jsou velmi přesvědčujícími argumenty. Baskytarové modulace pod melodickou linkou znějí velmi zajímavě a to už Florian Pilkington-Miksa rozehrává svoji bicí baterii, ale i psychedelické percussion, do kterých náhle vstoupí pronikavě ostrý a přesto syrový sound Monkmanovy elektrické kytary, který dokresluje mellotron. Sólo zní velice zajímavě a spíše vytváří zajímavou atmosféru, než by šokovalo nějakými závratnými eskapádami. Sonja Kristina Linwood v několika taktech do písně vkládá šansonovou tanečnost, ale vzápětí se zde opět ponoříme do úvodního tématu. Dramatický náboj má velkou přesvědčivost, ale zároveň vedle daných aranžmá vzniká prostor i pro jakýsi derivát alternativy…. Velmi přesvědčivý příspěvek!

VIVALDI (With Cannons) – V závěrečné skladba se nám vrácí elektrická „vivaldiana“ s excelujícím Wayem na amplifikované housle, ale i se zvukovými strašidelně vyznívajícími efekty a bubenickými nálety, které doprovázejí kostelní varhany a zvony (tubular bells) a definitivní konec deklarují destruktivní zvuky exploze za pomocí svištění a hvízdání… Myslím, že na festivalu Pražské jaro by milovníci klasické hudby spadli ze židlí a upadli do mdlob. Víc se k tomu dodat ani nedá! Opravdu hodně progresivní rockový start s psychedelickým oparem….

Kapela měla za sebou výtečný nástup a i další dvě studiová alba byla zajímavá, i když byla o poznání pod nastavenou laťkou. Také Curved Air procházeli personálními třesky, ať už za tím byly osobní nebo umělecké důvody a tak vypilovat jejich hudbu k téměř absolutní hudební dokonalosti jí nebylo dopřáno.
Jméno Francise Monkmana jsem zaregistroval v kapely Sky, nedoceněném hudebním sdružení výtečných instrumentalistů, k němuž se hudební historie zachovala poněkud macešsky a zapomnělo se na ni, ale také na projektu kytaristy Phila Manzanery Quiet Sun, kde jako multinstrumentalista hraje vedle Eddieho Jobsona….
Curved Air patří k výtečným kapelám své doby. Jejich odkaz je rámován sedmdesátými lety. Osobně si nedovedu představit, jak by se tato hudba vyjímala vedle heavy metalu a new wave osmdesátých let, ale vůbec mě to netrápí. Hudba na albu Airconditioning je hodna respektu a obdivu, i když ne masovému. Vedle jiných třeba grandióznějších projektů své doby nevrhá tak dlouhý stín, ale přesto si svoje místo na slunci uhájí a protože miluji osobitost a muzikantské, aranžérské a pěvecké výkony mě přesvědčují….
Dávám pět hvězdiček!






reagovat

jiří schwarz @ 18.12.2016 04:12:16
Opět není co dodat k recenzi, 100% souhlas. Taky to vidím za 5 hvězdiček.

Výborný debut dobrej skupiny. Silno psychedelický, mohutne klasikou prešpikovaný, ale zároveň dravý a energický.

Hneď úvodná skladba evokuje klasiku svojou husľovou medzihrou, vôbec husle maju na celom albume výraznú rolu. Zaujímavé je husľové boogie Stretch, klasické až rozprávkové Screw a predovšetkým absolútny vrchol dosky - Vivaldi - parádna variácia hraná husľami, hoci s strede sa mihne sólo pre Hendrixovskú gitarovú kvílivú vsuvku. Druhá polovica dosky sa nesie vo viac psychedelickom duchu, aj keď Hide and seek je výborná vypaľovačka. Záverečná haluz ukončuje túto pseudoklasickú dosku.

Odporúčam každému, minimálne skladba Vivaldi by sa mala páčiť každému, kto je hudobne pozitívny.

reagovat

Olaf @ 17.10.2009 15:03:00
Moc dobrá deska. I ostatní nejsou k zahození, 1.ani 2.liga ale nejsou.