Curved Air - Air Cut (1973)

Po fantastické třetí desce Phantasmogoria a slibném debutu Airconditioning, jsem se v případě č. 3 dalšího nákupu od Curved Air nechal inspirovat hejkalovou recenzí a pořídil si desku Air Cut. Jeho slova - menej psychedelický – jemiž tento výtvor označil, na desku přesně sedí a jelikož jsem s některými "šílenějšími" věcmi na předchůdcích občas bojoval, takto "přímější" nahrávku jsem rozhodně uvítal.

Sonja Kristina má jeden z vůbec nejcharismatičtějších/nejhezčích hlasů rockové historie. Jeho sexy barva, způsob frázování, teplota, akcent a technika mě zkrátka sedí a vůbec celý klasicko-rockový styl Curved Air (pokud se tedy do té klasiky kapela nehrne až příliš) mi také imponuje. Přesně pasuje do tvůrčího rockového kvasu sedmdesátých let, a v každé notě je slyšet kreativní zápal, který v jejím středu tenkrát bujel.

Nejlepší skladby? Rozhodně druhá Elfin Boy, kde Sonjin zpěv vykvétá do krásy a její konejšivá nálada má tendenci držet posluchače za ruku a vést ho po imaginárním mostě do krajin jiného světa. Dále monstrózní, deset minut trvající a klasikou nadupaná perla Metamorphosis – jakási top skladba Curved Air. Výborná je i westernová drobnůstka World, s vynikající houslovou stopou a rozhodně nesmím opomenout vzpurnou Easy.

Na Air Cut brojí Curved Air těmi nejsilnějšími zbraněmi. Rozhodně jde o hodně originální a kreativní nahrávku, vlastně kapelu. 4,5

reagovat

Keď sa v zostave vymenia takmer všetci hudobníci a z pôvodného zloženia ostane prakticky jediný člen (speváčka), neveští to nič dobré. A presne to sa stalo Curved Air. Gro inštrumentálnej roboty padlo na plecia dvoch mladíkov. Eddie Jobson je asi progrockovým fanúšikom známy, ale tu mal sotva osemnásť a viac ako na husle sa orientoval na klávesy. Kirby Gregory zasa neskôr gitarovo exceloval v kapele Stretch. Nečudo, že od albumu sa dalo očakávať všeličo.

V podstate hardrockový kúsok The purple speed queen však zaháňa všetky pochyby. Elfin boy je klasická folková balada, v podstate je to iba speve. Klavírne klepkanie á la „som macher“ otvára progresívnu perlu Metamorphosis. Gitarista z toho robí hard rock, ale štruktúra tejto desať a pol minútovej perly jednoducho osciluje medzi vrcholovými métami takzvaného art rocku. Jobson bol sakra talentovaný chalan, takže v strede skladby spustí čistú klavírnu exhibíciu, zvyšok kapely cudne mlčí. Pripojí sa až ku gitarovému sólu, ktoré je správne roztiahnuté, žiadne rýchloprsté nezmysly, skôr genesisovsky stavané nálady. Mierne humorne ladená záležitosť World odľahčí atmosféru, aby sa skladba Armin mohla vyžívať v klasicistických meteliciach. Jobson takmer usmaží husle a rytmika s gitarou si evidentne predsavzali konkurovať hardrockovým velikánom tej doby (azda nemusím menovať). A metalickému rocku nie je koniec. Nástup U. H. F. je žeravý tak, znamenie osudu z toho vychádza ako trapárňa. Kirby to mastí ako pandúr holotu kdesi na dereši, ale skladba v podstate odznie do ticha, aby sa ozval krehký klavír, jemný spev, pridá sa monumentálny nástup, hrať pokojne a zároveň nabudene, to je úžasný zážitok. Príjemný melodický rock s "pošušňaným" gitarovými sólami Two-three-two prekvapuje hlavne spevom, ktorý je mužský. Easy sa vracia k prehnanému pátosu, klavír, naliehavý ženský spev, podklad prísne rockový, gitarista znie ako dravec plašiaci nič netušiace stádo bylinožravcov, tvrďárňa na záver, to beriem! A to je tu ešte aj swingová pasáž, z ktorej by asi prvá polovica 20. storočia omdlela hrôzou, ako brutálne sa dá hrať tento typ hudby.

Pre mňa je Air cut najlepší štúdiový album kapely. Je rockovejší, menej psychedelický a je tu Metamorphosis. Azda by som novým poslucháčom odporučil začať práve týmto majstrovským počinom.

reagovat

Óin @ 08.03.2014 16:53:26
Ahoj, píšeš, že "Way takmer usmaží husle", ale nesmaží náhodou Jobson? :-)

hejkal @ 09.03.2014 07:34:13
Veru! Ďakujem za postreh, ani som si to pri písaní neuvedomil.

Óin @ 09.03.2014 15:00:54
Aspoň máš důkaz, že někdo čte tvé recenze :-)

hejkal @ 09.03.2014 16:34:05
Hurá, nebyť úplne nepovšimnutý je jeden z veľkých cieľov môjho života. :)