IQ - Are You Sitting Comfortably? (1989)

V portfóliu tahounů britské neoprogresivní scény kapely IQ, by jste jen stěží našli méně oblíbený titul u jejich fanoušků než je tento. Někdo poslední být zkrátka musí a i když se na chvostu pelotonu nikomu líbit nemůže z čistě prozaických důvodů i tato neoblíbená příčka obsazená je a vždy bude. I když je vše individuální a spousta posluchačů by vám prstem ukázala raději na předchůdce Nomzamo, nebo k ještě ne tolik vyprofilovanému debutu Tales from the Lush Attic, bude to jen malá část oproti těm, kteří desku z 89-tého v lásce příliš nemají. Ptáte se čím je to způsobeno?

Na vině je celkem znatelný odklon od klasické linie tvorby, započaté na první dvojici alba, především pak na fenomenální desce The Wake. Právě po ní odchází charismatický zpěvák Gabrielovsko/Fishovského typu, pan Peter Nicholls, kterého nahradil dle mnohým malinko bezpohlavní a zhruba o level slabší Paul Menel. I když i Paulův hlas v sobě nese určitou část teatrálnosti a smyslné barvy k IQ se hodící, o znatelný kus charisma s ním kapela zkrátka přišla. Ale není to jenom Menel kdo "dělá" tuhle nahrávku takovou, jaká ve skutečnosti je. Hlavním důvodem je znatelné zjemnění (patrné už na Nomzamo) výsledného soundu a koketérie s 80-átkovým popem a softem. Kapela značně zjednodušila aranžmá, zklidnila emoce a svůj nový sound oblékla do pompézního kabátu s příklonem k líbivější, pro širší vrstvy snáze akceptovatelné melodice.

Po mírně uspávacím vstupu s War Heroes, můžeme výše popsané atributy lehce naroubovat hned na druhou, rádiově znějící věc Drive On. Ta má se starými IQ vskutku pramálo společného, avšak stále se jedná o vcelku bez problémů poslouchatelnou píseň, kterou očesala doba a touha kapely uchytit se v hitparádách. Poté následují kratší instrumentální paráda Nostalgia, která nás vrací v čase až kamsi do hlouby let sedmdesátých a která s původními IQ koresponduje snad nejzřetelněji. Hned v jejím závěsu přichází první velký (až orgasmický) vrchol desky, píseň Falling Apart at the Seams. I ona se snaží držet kapelu v rámci svého starého zajetého stylu a nabízí nespočet lákavých okamžiků a variací svižnějšího charakteru. Cválající bicí, zřetelná basová figura, krásné melodie a velmi zajímavé zpěvákovi hlasové modulace, šroubují skladbu do emočních pater a dávají divákovi naději, že rozhodně není potřeba soubor zatracovat. S další písní se kapela obrací zpátky směr 80-át. Sold On You zní dost bezstarostně, až prázdninově, ale mě se tuze líbí (asi i proto, že mám rád A. O. R., soft, pomp,....). Šestá Through My Fingers je klidnější věc s velice pěkně prokreslenou akustikou a znovu pozoruhodným a hlavně citlivým výkonem Paula Menela. Další jedinečný okamžik této nahrávky skýtá skladba Wurensh. Ta obsahuje typické Holmesovkské kytarové "výjezdy" a vkusné melodie. Je pestrá, členitá, nezaobírá se dobou a tak nějak volně si plyne v původní IQ linii, s mnoha charakterovými zvraty a hlavně... je sofistikovaně sestavena a nešetří nápady. Ve smířlivém duchu vytvoří solidní tečku píseň Nothing At All.

Takže suma sumárum se o žádnou velkou katastrofu nejedná. Album přežilo i cestu časem a nezní přehnaně zastarale, či pateticky směšně. I přesto, že nikdy nebude patřit k výkladnímu zboží IQ, není vůbec nutné je pro neduhy doby nějakým způsobem osočovat.


A nakonec jeden bonbónek. Desku Are You Sitting Comfortably? znám už celkem dlouho a kdysi dávno jsem vlastnil i její originál. Pod dojmem nepotřebného jsem jej zakrátko prodal a teď po x letech se k jejímu fyzickému vlastnictví prostřednictvím Caerllyssi Music opět vrátil. Jaký byl však můj údiv po vsunutí cd do přehrávače a zmáčknutí play, se dá jen těžko popsat. Okamžitě jsem poznal znatelný rozdíl a začal se tudíž pídít, co se s touto nahrávkou tak rapidního stalo. IQ zřejmě mají jako svůj koníček své starší nahrávky znovu vydávat a přitom je znatelně upravovat, přemixovávat a co já vím co ještě všechno. Takto už pozměnili desku debutní (tam origo neznám a tak podobné peripetie nemám důvod řešit). Jiří tu psal o podobném úkonu u nahrávky Ever (tam je to však zmíněno i v názvu) a já teď připojuji stejnou zkušenost s Are... I když tady to nebude alespoň dle chybějícího popisu na obalu cd tak markantní, rozdíl jsem horynovými slechy poznal okamžitě. Některé pasáže, či nástroje jsou vysunuty a předsazeny, dost míst zní odlišně. Co však dostalo znatelně nový kabát je zvuk. Ten má s tím původním "bakeliťákem" už pramálo společného a tak hraje nahrávka až překvapivě svěže a aktuálně. Je super, že si kapela do svých úprav nenechá zasahovat zvenčí, čímž se neporušila dynamika nahrávky a vše působí maximálně čistě a přehledně.


Nebýt nového pesimstičtějšího směru IQ na posledních dvou nahrávkách a nevědět, že pochází deska z let osmdesátých (plus vyměnit Menela za Nichollse), klidně by se s přimhouřením obou kukadel dala zařadit za desku Frequency. A možná by část aktuálních fanoušků zklamaných z depresivního charakteru loňské Resistance, uvítalo několik "sluníčkově" pozitivních prokleslovacích momentů starých IQ i v dnešní tvorbě.



reagovat

Mayak @ 04.03.2020 09:11:04
Prvá miestna plnohodnotná a veľmi dobrá recenzia na tento album a vo všetkom zásadnom (včetne hodnotenia) v podstate súhlasím. Prvý album, ktorý som mal od I.Q. ešte na vinyle už v roku 1989. Vždy ho budem viac obhajovať, ako kritizovať a za jasný vrchol albumu považujem stále epos "Wurensh" ... takže díky, Marku ...

steve @ 04.03.2020 09:20:42
Nejslabší deska Iq, to si myslím od samého začátku co jsem ji slyšel poprvé. Názor měnit nebudu, nemám k tomu důvod. Dal bych maximálně 2,5 bodu.

EasyRocker @ 04.03.2020 09:37:01
Tak za tři. Nevadí mi 80tkovost, ale nějak chybí nápady a hlavně Peter Nicholls, Menel mi do IQ nějak nepasuje. Závěr hodně zachraňuje.

muf @ 04.03.2020 12:09:12
Díky Horynovi za zajímavou recenzi. Tuto desku jsem nikdy neslyšel. IQ jsem si zamiloval na první poslech od desek Ever až po současnost. Vůbec mi nevadí ponurost posledních desek, naopak oceňuji, že jsou tak trochu proti trendu jít cestou líbivosti a jednoduchosti. Už dlouho plánuji, že si Are you... poslechnu, ale tak trochu se bojím, jaké to bude bez Nichollse, neumím si to představit. Podle reakcí to nevypadá, že se odhodlám.

horyna @ 05.03.2020 06:08:38
Pánové díky za reakce a Mufe desky se neboj :-) Zkus k ní přistupovat poněkud jiným způsobem, oprosti se od toho, co hraje kapela dnes, povol otěže a vzpomeň na muziku jaká se hrála tehdy. Třeba ti ani Menel vadit vůbec nebude.

V podstatě podobný případ jako album předchozí. Popík 80.let na denním pořádku. Neurazí to, ale ani nenadchne. Pár pěkných momentů se tam jistě najde. Nejvíce mě asi zaujala Nothing At All, sice spíš pop song, ale dobře se to poslouchá. Celkově je to ale podle mě asi nejslabší deska co IQ kdy vydali. Nechce se mi věřit, že se k tomu propůjčil i Martin Orford, klávesák. Naštěstí po tomto počinu odchází z kapely Paul Menel, aby uvolnil místo původnímu zpěvákovi, který se vrátí...
reagovat

Mayak @ 27.03.2015 20:37:56
OK, nebudem obhajovať tento album, ako celok, ale záver albumu "Through My Fingers / Wurensh/ Nothing At All" je iste ...výborný ...
...a že sa Martin Orford pod neho podpísal je celkom v pohode, lebo "Wurensh" je skladba dokonca fenomenálna a práve zásluhou Orforda.
..ale "Wurensh" nikto v "recenzii" nespomenul, asi ho nemá na svojom exemplári nosiča ...

Vlada to vystihl docela přesně. Nejvíce se mi líbí 4,5,7,1. Ostatní představuje sice solidní, leč zjednodušeně řečeno radiový poprock. Škoda nevyužitého potenciálu. Album navíc nedrží pohromadě ani přes často využívaný ústřední melodický motiv, který vůbec není špatný.
reagovat

IQ patří mezi mé srdeční záležitosti, ale mám pocit, že tady šlápli trochu vedle. Solidní měřítko snesou tak maximálně 4 skladby - Nostalgia, Falling apart at the seams, War heroes a Wurensh ještě možná Through my fingers. Ostatní bych zařadil mezi popík 80tých let stylu Duran Duran. Zaplaťpánbůh, že na příští desku se vrátil Peter Nicholls a zůstal, i když průměrnost desky není v žádném případě vina Paula Menela, ale nejspíš produkce. Myslím si, že ve zkrácené verzi by to bývalo mohlo být docela dobré EP. Z přiznané "neobjektivity" maximálně 3 body.
reagovat