Free - Free (1969)

Druhé řadové album Free bylo pro mě po razantním debutu trochu překvapením. Syrová bluesrocková koncepce zde byla zamítnuta a vsadilo se na volnou písňovou formu, kde se nic nepředstírá a kde je všechno dáno hned v prvním plánu. Samozřejmě to úplně stoprocentně neplatí, ale ta přímočarost možná leckoho zaskočila….
Hudební kritika popravdě řečeno albový debut trochu přehlédla (nespravedlivě), protože byla zahleděna do velkého množství jiných albových projektů, na které byl rok 1968 v Británii poměrně bohatý a v roce následujícím to platí úplně stejně… Ani druhé album Free nebylo jimi akceptováno ve výraznějších proporcích a tak Free „zabodovali“ až třetím albem Fire And Water….. Nechám ale kritiky tam kde jsou a podívám se na druhý albový projekt vlastníma očima a vlastním sluchem….

I´LL BE CREEPIN´- prošlápnutí wah wah pedálu v úvodu a máme tu první skladbu. Šlape v základním rytmu společně s baskytarou v poklidném tempu. První co vás zaujme je ovšem vynikající projev Paula Rodgerse. Výtečná odřená barva hlasu a smysl pro frázování, ale i správné bluesové ohýbání hlasu a je-li třeba tak syrové zařvání, které dokresluji významným způsobem skladbu. Působivě působí i subtilní vokály, které přicházejí z backgroundu do popředí. Kytara Paula Kossoffa hraje umírněně a jeho playbackové party jsou kreativně podmanivé jak v doprovodech, spojovacích můstcích i samotném sóle. Zajímavý úvodní počin….

SONGS FOR YESTERDAY – klasický rytmický postup – Andy Fraser šlapě přesně podle daného modelu, aniž by někam odbočil, nebo naservíroval nějaké další tóny. Simon Kirke s ním dobře souzní, nicméně nejsem přesvědčen, že by patřil Kirke na britských ostrovech k nějaké elitní bubenické lize. Nicméně v dané skladbě se nehraje na nějaké sofistikované Umění a tak zanechme dalšího meditování. Šustění percussion zde vykrývá melodickou plochu, kterou zde symbolizují jenom mlhavé kytarové akordy a teprve v jednotlivých frázích Kossoff přidá zaostřený kytarové akcenty. V závěru se Kirke na bicí nástroje krátce odvázal, ale konec skladby přichází příliš brzy….

LYING IN THE SUNSHINE – krásně procítěná balada. Kossoff ohýbá jednotlivé tóny v docela subtilním pojetí a výrazněji vnímám spíš Fraserovy basy. Paul Rodgers vkládá do skladby nový prvek, řekl bych soulový prožitek, čímž deklaruje, že vedle blues i soul mu není vzdálený. Hezká kytarová mezihra s rozlamovanými akordovými proměnami je trochu zastiňována šustěním. Sborový zpěv je téměř mysteriózní svým pojetím, ale přesto bych uvítal ve skladbě další instrumentaci jiných nástrojů. Toho pocitu se navzdory k zajímavé skladbě nějak nemohu zbavit….

TROUBLE IN DOUBLE TIME – střední šlapavé tempo vychází ze základního akordu a celá melodie se odvíjí už předem předpokládaným směrem. Přiznám se, že to šustění mě trochu vyvádí k konceptu. Škoda, že se Rodgers neposadil za klavír a nenahrál klavírní party, alespoň v doprovodech. Že na něj umí hrát nám ukáže v dalších letech na jiných albech. Kossoffova kytarové sólo dokresluje atmosféru a ve valčíkovém tempu, kdy skladba změní rytmické pojetí se změní její struktura….

MOUTHFUL OF GRASS – moc krásné intro na akustickou kytaru, kde byl použit mírně hall a ozvěnu svistu strun má svoji podmanivost. Elektrická kytara zní velmi poklidně až skoro meditativně, což podmiňují i tklivé sbory. Jednotlivé tóny jsou čisté, přesto bluesově zakouřené a v pozadí zvonící jemné tóny akustické kytary jsou příjemné (mírně se mi zde v harmonii sborového doprovodu připomenou Simon And Garfunkel, ale také Mother Nature´s Son od Beatles). Příjemné meditování s dlouhým přeznívajícím tónem….

WOMAN – klasické téma od Free. Dusající rytmika a kytarové výměny ze základního akordu. Je to opět Rodgers, který dodává skladbě transfúzi, aby neupadla do bluesové jednotvárnosti. Na Kossoffovi stojí dost velká odpovědnost. Vedle Rodgersova výtečného zpěvu zde chybí více kytarových vrstev, anebo už citovaný klavír, hammondky, nebo elektrické piano. Fraserovy basové tóny si drží svou melodickou linku, ale nevykazují větší kreativitu – opakovaný bluesrockový riff se mi zdá trochu nedovařený, ale tohle byl asi záměr kapely a aranžérského postupu….

FREE ME – hodně procítěná skladba pomalého tempa. Kirkeovy bicí nástroje vyťukávají jednoduchý doprovod a Fraserova baskytara opakuje svou línou linku, zatímco Kossoff rozkládá akordy. Víc mě zaujalo vokální kouzlení ve sborech a vedení Rodgersova hlasu, než melodická linka. Nemohu si nějak pomoci. Kossof zde hraje možná až moc úsporně, i když jeho tónové kreace jsou brilantní, ale možná až moc zpomalené a zatěžkaný spodek postrádá více vzruchu z osvobození, jak říká již samotný název skladby

BROAD DAYLIGHT – bluesrockové téma se zde rozvíjí opětném línem konceptu. Nic proti ničemu, ale zdá se mi, že si zde Free moc nepřipouštěli k tělu, že se mohou některé postupy jevit jako opakující se téma, které vede do slepé uličky. Myslím, že daný koncept modelu skladby se mi dnes může jevit jako překonaný. Kossoff zde zahraje zajímavé kytarové sólo, ale samotná konstrukce skladby postrádá hlubší základy a také rozvíjená myšlenka se mi zdá jaksi povrchní

MOURNING SAD MORNING – akustická kytara v úvodu s výtečným Rodgersovým hlasem nám servíruje krásnou baladu. A je zde také flétna hostujícího Chrise Wooda z Traffic. Uvědomuji si, že Wood měl být přítomen i v dalších skladbách. Přináší osvěžení a novou barvu do soundu jinak krásné písně, která patří mezi silnější materiál na albu a vychází z modelu staroanglických balad, které mám rád, proto ten můj přístup k tomuto typu písničky.

Musím konstatovat, jak už jsem napsal v samotní recenzi, že mi na albu v některých písních chybějí klávesy. Možná víc než hammondky na albu postrádám elektrické piano a klasický klavír nebo cembalo. Peter „Rabbit“ Bundrick byl v dané době úplně v jiných službách a já si říkám, že to bylo trochu škoda. Na alba Heartbreaker a Fire And Water druhé eponymní album nedosahuje a to byl ještě v dané době Kossoff ještě muzikantsky „použitelnější“ a neupadal do heroinových otrav jako v pozdější době…
Váhám mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami, ale zase bych lecčems „ublížil“ jiným album od Free a tak při vší úctě k nim a jejich odkazu dávám tři hvězdičky (s určitou výčitkou, že nemohu dát tři a půl)



reagovat

gunslinger @ 30.09.2011 15:27:42
pekná recenzia .. takmer zo všetkým súhlasím akurát to že mne osobne tu klávesy vôbec nechýbajú .. pre mňa to je chválitebný album.

Po neskutočnom debute vyšiel album Free a pokračoval tam, kde debut skončil.

Oproti prvému počinu mám pocit, že album je trošku umiernenejší. Obsahuje uletenú mimózu Mouthful of grass, o ktorej nič dobré nepoviem (ale ani zlé).
Vrcholom je pre mňa posledná skladba Mourning sad morning, to je neskutočne smútočná vec postavená na "fílingu", aký môžem.

Ide o štandardný album skupiny, klasika.
reagovat

@ 15.01.2009 08:49:56
Pro mě jsou tu vrcholy: Mourning Sad Morning a Woman.
A neodpustím si poznámku, že to má super obal. :-)

@ 15.01.2009 08:50:52
Eh, chtěl jsem napsat "dva vrcholy".

hejkal @ 15.01.2009 08:52:11
Pravda, Woman je číslo jeden číslo dva aj pre mňa.