Genesis - The Way We Walk, Volume Two: The Longs (1993)

Priznám sa,že tento live album mám celkom rád.Dostal som sa k nemu v roku 1995 a potešilo ma,že Genesis si hnedˇ na úvod urobili malý výlet do rokov sedemdesiatych,aj kedˇ len v podobe medley trvajúcej dvadsať minút.Už názov albumu vol.2-The longs upozorňuje,že sa bude jednať o dlhominutážne skladby.Po úvodnom medley pre "pamätníkov" nasleduje skladba z vtedy novinkového albumu We cant dance "driving the last spike".Na koncertoch Genesis zvyčajne nemôže chýbať ani dvojdielne Domino s pekne vygradovanou druhou časťou.Atmosferická Fading lights pripomína najlepšie momenty kariéry tejto legendárnej skupiny.V trochu strašideľnej dvojskladbe Home by the sea/Second home by the sea,ktorej dej sa odohráva niekde v domove dôchodcov a spieva sa v nej o rôznych duchoch,prízrakoch a strašidlách samozrejme s patričnou dávkou humoru,takže sa nemusíte až tak báť :-).A nakoniec si dvaja majstri bubeníci,Phil Collins a Chester Thompson sadnú za svoje bicie súpravy a predvedú svoju "zbesilú" show ,ako záverečný bonbonik.Nie som zaslepený fanúšik Genesis,ale tomuto "živáku" môžem dať s kľudným svedomím štyri hviezdičky.
reagovat

The Way We Walk Volume 1: The Shorts a Volume 2 :The Long jsou dvě samostatně vydaná CD, která mapují koncertní turné Genesis po desce We Can´t dance(1991) a zaznamenávají konec koncertní éry Genesis ve 20 století. Viz úvod předcházející recenze Volume 1.

The Way We Walk Volume Two: The Longs
Živá deska by měla zachycovat koncert jako celek včetně atmosféry a reakcí publika. Toto cédéčko toto nečiní. Dokonce i kapela byla původně proti jeho vydání.
Začínáme s poslechem.
Úvodní Tanec na sopce jako by nás vrátil domů. Sotva však člověk začíná dýchat, přejde melodie na Jehně a z ní na monumentální závěrečný part Musical Boxu. Perfektní Philův zpěv i když v hlubokých polohách s pomocí zvukařů neztrácí nic z mohutnosti a úchvatnosti tohoto úžasného partu. Stará směs přechází na snad nejznámější instrumentální pasáž Firth Of Fifth která je zahrána opravdu mistrně včetně proslulého Hacketova sóla zahraného brilantně Darylem. Tím ale končí pohádka a Stará směs postupně přechází v neskutečnou starou mišmaš. Tady končí veškerá má tolerance a zůstává jen skřípění zubů. Genesis proč tohle ?.
Naštěstí desku zachraňují tři kompozice, kde se Genesis s novými výrazovými prostředky vrací jakoby ke kořenů. Jednotlivé skladby jsou sice jednoduší, neztrácí však kompoziční pečeť Genesis, mají nápad, napětí i monumentálnost. Ano jsou to staří dobří známí i když v novém hávu. Kytara v podání Mika zní nezvykle tvrdě, ale naprosto v souladu s myšlenkou jednotlivých skladeb. Tony používá neotřelé zvuky .
Závěr desky patři dnes již proslulému Drum duetu Chestra s Philem. Styl levorukého Phila na bicí je jedinečný, jeho způsob přechodů se stal vzorem pro mnohé. Chester přes a nebo právě pro svou jazzrockovou minulost se sžil se stylem Genesis. Je to sice nezvyklý závěr desky a zdůrazňuje tím pouze dokumentační poslání tohoto CD


reagovat