Jadis - More Than Meets the Eye (1992)

25.01.2020 EasyRocker | #

V roce 1992 vyrazila ostrovní aristokracie kolem Garyho Chandlera a veterána Martina Orforda ke generální zteči všech progových pozic. Mám k nim úzké pouto vzhledem k rozjásané a srdečné hudbě, a tohle dílo je doslova požehnané.

A je co obdivovat. Tahle hudba tryská vysoko do oblak nad rajské zahrady, kypící palmami, fontánami a jezírky. I takové dojmy z barevných jadisovských hudebních palet se mi zjevují... Startovní, nesmírně zpěvný majstrštyk Sleepwalk napumpuje energií a vitalitou. Křehké hackettovské inženýrství Gary ukazuje v perle perel Hiding in a Corner. Čtyři minuty si jeho paže nedají stopku. Nestor Martin Orford se pak klávesově v G.13 vyřádil nedílně s rytmickou jízdou. I sem ovšem Gary zapracoval akustické snové vyhrávky a sóla. Čistokrevný odraz Genesis je v osmiminutové galaktické Wonderful World. Název jest jen předehrou alchymie od kvarteta mágů. Titulní kus začíná nepopsatelným baladickým nástupem. Andělský hlas a skvostné flétnové malby Orfordovy - jako bych se v mžiku zjevil na Voyage of the Acolyte. Prosím, nechci zpět do trudné a všední reality! Po houpavě konejšivé The Beginning and the End vpadne dobýt naše srdce obelisk celičkého žánru, Holding Your Breath. Na vrcholcích Orfordových duchen se zjevují kdesi v dáli postavy Wakemana, Bankse, Nolana... jsme v nejlepší společnosti. Zlom do akustického neskutečna a gradace do velkolepého finále je tím nejpádnějším důkazem geniality. Dokonalé.

I v rámci artrocku kvalitativně mimořádné dílo. Jadis si získali přízeň fanoušků i kritiků; u většiny z nich je stále "numero uno". Gary Chandler byl vyhlášen nejlepším kytaristou. Respekt a uznání patří celé čtyřce, semknuté a seřízené jak švýcarské hodinky.

reagovat

john l @ 26.01.2020 18:11:27
Krásná muzika co si zaslouží propagaci. Jadis jsou jedineční.

EasyRocker @ 26.01.2020 19:45:52
Ano, i pro mě absolutní zásah do terčíku, spolu s Hackettem, Flower Kings, Pendragon, Camel, Antem Phillipsem....

horyna @ 27.01.2020 06:41:25
První, možná druzí Jadis které jsem poznal. Tohle album je zřejmě jejich nejlepší, nebo mezi nejlepší rozhodně patří. Na hudbu Jadis musí být člověk naladěný. Často působí dost uhlazeně až přehnaně melancholicky, ne vždy ti sedne do nálady. Ale když tomu tak je, cítí se člověk v její společnosti báječně.

EasyRocker @ 27.01.2020 12:33:54
Já se právě vždycky nádherně uvolním a prokrvím... Jadis jsou pro mě něco jako elixír mládí :-)

horyna @ 30.01.2020 06:25:52
Čau Easy: tak tvoje recenze zafungovala přesně jak měla. Po jejím přečtení jsem dostal na desku obrovskou chuť a včera se jí (po zhruba ročním půstu) důkladně prokousal. Ty pocity spokojenosti nelze ani popsat, prostě nádhera a za mne jejich top. Ale jak už to tak v poslední době mívám, málo kdy mi stačí dát si od určité kapely jen jeden vzorek. Většinou potřebuji i nášup. Není to tak, že když si pustím jedny Yes, musím si dát kompletní katalog s dalšími řekněme deseti, patnácti deskami, ale třeba další dvě, tři, čtyři v návaznosti, nebo krátké době ano. A proto jedu další Jadis, snad krom dvou studiovek je mám komplet a tak jsem zvědav na další účinky. Proto ještě jednou díky za připomenutí, bez něj by ve skříni stáli bez povšimnutí možná další rok:-)

EasyRocker @ 30.01.2020 19:23:34
Paráda, já si dal nedávno trojku s Fanatic a Photoplay :-)

stargazer @ 02.02.2020 10:12:19
Jadis jsem vůbec neznal, tak nastuopil streaming Google Play a vůbec nelituji toho času, co jsem tomuto albu věnoval. Je to paráda. A Jadis je taky značka High endové francouzské elektroniky.

09.03.2016 horyna | #

Tohle je krásná a nenásilná hudba,zřejmě jejich nejlepší album, právem fanoušky obdivováno a označováno za milník melodického art rocku, jež si již dávno získalo status kultovní.
Všechny skladby jsou nabity tolika nápady,melodie se na nás přímo hrnou, album dýchá opimismem a křišťálově čistý zvuk s příjemným hlasem maluje úsměv na tvářích svých posluchačů.
Milovníci kapel Marillion, Iq, Yes a třeba Flower Kings nemůžou zůstat neosloveni.
reagovat

18.02.2005 Mayak | #

Myslím si, že v našich končinách trochu nezaslúžene opomínaná kapela, sústredená okolo charizmatického sympaťáka ? gitaristu, speváka, skladateľa a textára Gary Chandlera iste zaujme všetkých tých, ktorý majú radi hudbu skupín, ako sú Marillion, I.Q., Arena, Pallas, Pendragon , ale trebárs aj Rush.
JADIS vznikli v roku 1987 a svoj prvý, podľa mňa podobne, ako podľa valnej väčšiny fanúšikov najlepší štúdiový album vydali hneď na začiatku svojej kariéry v roku 1992 pod názvom "More Than Meets The Eye".
Už vyše 13 rokov tvoria kapelu JADIS mimo Gary Chandlera nepretržite jeho verný bubeník Steve Christey (hráva aj v John Wetton Band}, skvelý hráč na klávesové nástroje, flautu a súčasne spevák Martin Orford (I.Q., John Wetton Band} a basgitarista John Jowitt (I.Q., ex-Arena}. Orford a Jowitt kapelu dočasne opustili len v priebehu roku 1997, keď súbežne I.Q. nahrávali koncepčné dvojalbum "Subterranea" a JADIS svoj tretí štúdiový album "Somersault" a zároveň obidve kapely vyšli aj na koncertné turné. V tom čase boli nahradení klávesákom Mike Torrom a basákom Steve Huntom a ja som mal po prvýkrát možnosť vidieť JADIS na živo aj na fantastickom koncerte na Amfiteátri vo svojom rodnom Prešove...
"More Than Meets The Eye" (47 minút) je doska nabitá toľkými hudobnými nápadmi, že mnohým iným skupinám by to vystačilo aj na tri albumy. Všetkých sedem skladieb, ktoré CD obsahuje sú skutočné skvosty progresívneho rocku, každá v inom tempe, v inej atmosfére a v inom aranžmá a s poriadnou dávkou invencie.
Zvlášť vyzdvihnem aspoň úvodnú, dynamickú "Sleepwalk" a štvrtú v poradí, veľkolepú "Wonderful World" ? kompozície, na ktorých vyniká Garyho skladateľský talent. Nádherná, Martinovou flautou podfarbená je titulná balada "More Than Meets the Eye" a album končí takmer 10 minútovou inštrumenálkou "Holding Your Breath", ktorú keď som videl v živom prevedení, bol som v siedmom nebi...
V týchto dňoch vychádza špeciálna reedícia tohoto majstovského diela a albového piliera britského progresívneho rocku na značke Inside Out (spolu s bonusovým albumom ranných nahrávok, realizovaných ešte v roku 1989 v štúdiu marillionovského gitaristu Stevea Rotheryho}. Jedinečná šanca, ako sa dostať ku reprezentatívnej vzorke nahrávok skupiny, ktorá bola ešte v roku 1995 zvolená britskou Classic Rock Society najlepšou živou kapelou a Gary Chandler, ktorého inšpiračnými zdrojmi sú David Gilmour (Pink Floyd), Steve Hackett (Genesis), Andy Latimer (Camel), a Trevor Rabin (ex-Yes} najlepším gitaristom...

reagovat