Santana - Amigos (1976)

08.07.2011 Petr Gratias | #

Album kapely Santana s názvem Amigos jsem získal na podzim 1976, jen pár měsíců poté, co vyšlo. Bylo to v době, kdy jsem se vrátil z vojny a pociťoval jsem strašnou strašnou mezeru mezi kontakty s hudbou a s tím, co vycházelo. Tehdy stálo 250 Kč, což byl pro mě významný finanční aspekt, možná měl být ale varovným signálem, proč album nestojí „klasických“ 350 Kč. U nás prošlo bez většího zájmu, ale já měl k Santanovi vždycky hodně blízký vztah a tak jsem si album s krásně malovanými pohádkovými výjevy koupil.
Po poslechu jsem chvíli hledal záchytný bod, jak se vůči albu vymezit. Byly zde věci, které se mně opravdu líbily, ale bohužel i to, co se mně líbilo málo – nebo spíš vůbec. Nicméně časem jsem v sobě tyhle věci dostal do nějaké rovnováhy a album Amigos mám pořád a poslouchám ho s tím pocitem, že po experimentálním období zcela logicky muselo přijít období odlehčení a hudby šířeji přístupné masám, které nechtěly meditovat a utápět se v nějakých astrálních a duchovních vizích a tohle album je toho příkladem…

DANCE SISTER DANCE /Baila Mi Hermana/ – klavírní úvod za hojné asistence percussion a máme tu příjemně taneční skladbu latinskoamerického rázu. Zajímavě působí basový riff společně s kytarovým, který vloží novou harmonii, aniž by se tím rozbila rytmická struktura. Carlos Santana hraje opakující se kytarové schéma a dovytváří melodickou linku a jeho kytarový tón od prvního vstupu bezpečně dešifrujeme. Zpěvák Greg Walker dává hudbě soulový nátisk a sborový ženský zpěv uvolňuje jakékoliv napětí. Klávesový hráč Tom Coster patří mezi velké instrumentální opory na albu a místy stejně důležité na albu jako hlavní protagonista. Rockové základy nejsou nijak zpochybňovány, ale podmanivá atmosféra jihu ji mírně rozvolňuje. Pak ovšem přichází instrumentální prostor pro hráče percussion ve spojení s bubenickým mistrem Ndugu Leonem Chanclerem. Coster hraje na elektrické smyčce, hammondky, klavír a vytváří klenutý zvukový sound, který se rozestírá nad širokým hudebním obzorem. Snivá atmosféra je ovšem neustále tlačena kupředu tlakem úžasných rytmických eskapád Armanda Perazy a Ndugu Leona Chanclera, ke kterým se přidává i sám Santana. Taneční hudba ve velkém stylu a maximálním nasazením!

TAKE ME WITH YOU – další skladba je příležitostí pro celou skupinu nabíidnout instrumentální přednosti svých schopností. A tak Coster exceluje na hammondky, Santana vsunuje spojovací kytarové mosty svých melodických náletů dlouhých tónů. Baskytarista David Brown je také mistrem svého nástroje a ve spojení s Ndugu Leonem Chanclerem vytvářejí zhuštěné rytmické obrazce. Po vyvrcholení dochází ke zklidnění a máme zde melancholicky znějící sambu, kde costerovské hammondky kreslí background a Santana podmanivě ohýbá svoje tklivé tóny. Vrčení elektrických smyčců má jakoby vážný sound, zato přesně šlapající percussion prokreslují melodické basy. Celá skladba od rockového nástupu po latinizovaný závěr pak graduje do mírně pompézního finále…

LET ME – instrumentální úvod je skvělý. Clavinet za asistence percussion a funkové baskytary vytvářejí jedno rytmickou rovinu, zatímco elektrická kytara a klávesy další. Greg Walker je opět před mikrofonem za sborového ženského doprovodu. Tahle skladba nenzí moc santanovsky. Spíš je zde cítit Herbie Hancock, což také potvrzuje elektrické piano v instrumentaci a výrazná rytmická linka. Kdo chce uslyší zde i funkově vypjaté období Milese Davise. Donekonečna opakující se melodické téma začíná trochu prudit, třebaže za ním slyšíme rozpoutaný kytarový nájezd zkreslené Santanovy kytary, u které se nezříká zmačknout i wah wah pedál. Energetický potenciál na vysoké úrovni

GITANO – nádherný úvod na akustickou kytaru. Santana zahájí celou skladbu ve stylu mexických mariacchi. Party na akustickou kytaru mají svou zpěvnost, technickou suverenitu a výrazovou přesvědčivost. Jako bych viděl úzké uličky někde v San Luis Potosí a vinárničky s houpavými lucerničkami a opilé opálené Mexičany s hustými kníry a vnadné seňority s vlajícími sukněmi, které tančí po širokých stolech mezi sklenicemi pulque a talíři kuřat enchiladas. Živelné, dravé, zpěvné, taneční, divoce emocionální a pro středoevropské myšlení absolutně exotické. Armando Peraza řádí na percussion za asistence Ngugu. Skladba je zpívána španělsky a také Američan Coster ve svých klavírních melodiích hraje stejně přesvědčivě, jako by vyrůstal v Tijuaně. Gitano je výraz pro mexického cikána (po našem Roma) a ten temperament cítíte z každého taktu a tónu. Dobrá vizitka pro album.

TELL ME ARE YOU TIRED – zvláštní skladba. Dozvuky jazzrocku se zde propojují s funkem a soulovým pěveckým projevem. Výtečně eklektické pro hudebníka a znalce danmé problematiky. Přeznívání tónů elektrického piana a dusavé liché rytmy percussion a výrazný basový riff se výtečně prolínají s dobře preparovaným zvukem clavinetu v unisonu s baskytarou. Pěvecká část balancuje mezi komerčním soulovým popem, ale i emocionálním soulovým projevem ve stylu Otise Reddinga. Coster uprostřed skladby vloží do mezihry vynikající jazzové sólo na elektrické piano Fender-.Rhodes. Rytmická linka šlape v přesných taktech, ale harmonie jsou proměnlivé a s velkou vervou se derou na povrch ze svého žhavého jádra…..

EUROPA /Earth´s Cry Heaven´s Smile / – jeden z vrcholů alba vůbec. Rí, čí je pro Abraxas Samba Pa Ti, tím je pro Amigos Europa. To je bez odporu jasné. Santana „povinně“ zařazuje mistrovsky vystavěnou kytarovou instrumentální skladbu. Střídání tónových barev, zapojení echoplexu, wah wah pedálu, i tříštivého dlouhého tónu se zde děje ve velkém stylu. Coster drží elektrickými smyčci synthesizeru harmonii v pozadí a Ndugu Leon Chancler důraznými rytmickými breaky drží skladbu ve středním tempu, ale my cítíme, že všichni jakoby nabírají dech a zpracovávají novou energetickou transfúzi. Santana architekturu kytarového tématu neustále vrší a opakující se téma pozvedává do vyšších sfér. Jeho jedinečná práce se zvukem jde ruku v ruce s technickou virtuozitou, která získává na agresivitě a celý doprovod se žene vpřed. Při poslechu skladby mám pocit „oslavné ódy“ na evropskou civilizaci (na kterou popravdě řečeno ta původní americká doplatila…). Možná bych skladbu analyzoval jako krásný čistý melodický sound (ta přírodní americká neobjevená kultura), která po dotyku španělských a portugalských dobyvatelů a kolonizátorů utrpěla zánikem indiánských kultur a pozvolným odezníváním jejího významu a pádu (což demonstruje ta agresivní, zhuštěná závěrečná část) a pod tí všiím je podepsána Evropa – třebaže „Země pláče a nebesa se smějí“. Pro posluchače je to ale nádherný příklad Santanova stylového vzepětí uměleckého ducha.

LET IT SHINE – výrazný rytmický začátek. Kytara preparovaná wah wah pedálem, lesem percussion a mňoukavých synthesizerů v pochodovém rytmu naroubované do taneční podmanivosti. Walkerovo soulové ohýbaní hlasových erupcí je v pořádku, přesto se sbory a obecný sound skladby přibližuje k popu. Skoro se mě chce říci, že nám Santana nabídl skladbu, které reaguje na disco-sound té doby, která ovládal média a žebříčky. Tahle skladba z mého pohledu kazí albu Amigos dojem. Nemohu zde zde ubránit jisté podbízivosti. Nevím co David Brown a Ray Gardner měli na mysli, když skladbu skládali, ale co proč na ní trval Carlos Santana a producent David Rubinson je pro mě záhadou…

Úrovně studiových alb Abraxas, 3rd Santana, Caravanserai, Welcome album Amigos nedosahuje a proto bude třeba šetřit i hvězdičkami. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi, ale nakonec veden názorem, že Santanova muzika klesnout na tři v sedmdesátých letech „nemůže“ jsem se rozhodl dát přece jenom čtyři, i když možná tři a půl by bylo objektivnější. Santanova alba v dalších desetiletích bohužel už ve studiu nepřinášela nic nového a její hlavní síla tkvěla v koncertních prezentacích. Nastalo období, kdy se na jeho albech objevovalo hodně hostů, kteří měli vylepšit skupině skóre u hudebních kritiků… Takže v osmdesátých letech už skupina Santana „dosáhla“ na tři hvězdičky. Pan kytarista, ale také vydával sólová alba, která si zachovala jakousi progresivnější linii, třebaže v prodejích to byl pokles. Proto najít tu proporci není jednoduché….
Nelíbí se mi LET IT SHINE – ta tlačí latinizovaný rock-jazz-funk to hodně popových vod diskotékového typu… ta také odebírá hvězdičky. Zbytek je ale nadprůměrně dobrý a v několika případech vynikající….. Takže čtyři!






reagovat

hejkal @ 08.07.2011 13:57:41
Skladba Europa podľa mňa ukázala Garymu Moorovi, ako sa presláviť. :)

Petr Gratias @ 08.07.2011 14:41:28
Zdravím Hejkala....
v té dravější (agresivnější) fázi skladby je opravdu postup, který mohl využít Gary Moore ve svůj prospěch. Uvědomuji si to a děkuji za inspirační zdroj k přemýšlení. Přiznám se, že když
se pohybuji v kalifornsko-mexickém prostředí, tak mi to na mysli nevytanulo. Mooreovy desky jsou ale rozmanité a tak se nezdráhám dát to zapravdu....

yngwie3 @ 08.07.2011 16:28:53
Neviem, či Europa Carlosa Santanu ukázala Garymu cestu, každý z nás má nejaký ten vzor, ale aj keď to na prvý pohľad tak nevyzerá, ich štýl hry je dosť odlišný.

hejkal @ 08.07.2011 16:42:19
To bol značne nadnesený vtip.

yngwie3 @ 08.07.2011 16:46:41
To nebol vtip.

hejkal @ 08.07.2011 17:01:35
:)

yngwie3 @ 08.07.2011 17:04:02
Uznávam, že aj takýmto sposobom sa dá vyjadriť názor. Alebo je to pohŕdanie názorom iného ?

hejkal @ 08.07.2011 17:18:52
Teraz neviem, či sme sa správne pochopili. Ja som narážal na svoju repliku, ktorú som myslel ako pomerne nadnesenú tézu o tom, že Santana si v Europe zahral výraznú melodickú sólovú gitaru, z akej si Gary Moore robil trademark (tým netvrdím, že je to kópia). Tvoj názor na odlišnosť hry som nijako nespochybnil, tobôž sa z neho vysmieval. Naopak, súhlasím s ním. Zdalo sa mi, že neveríš tomu, že som svoju prvú diskusnú reakciu myslel vtipne.

yngwie3 @ 08.07.2011 17:26:21
Máš pravdu, hejkal. Skutočne som nesprávne pochopil Tvoju repliku. Ak som povedal v rámci tejto témy čokoľvek nevhodné, ospravedlňujem sa.

hejkal @ 08.07.2011 17:29:46
U mňa dobré. :) Inak Santanu počúvaš? Patrí k tvojim obľúbencom? Ja sa priznám, že latino ma veľmi neoslovuje, ale zato jeho hra a farba sú úžasné. Preto mám doma dvojdiskovú výberovku, ktorú si sem-tam pustím. Totálne ma sklamali jeho nedávne MTV-like albumy, kde sa vlastne dá počúvať iba jeho gitara.

yngwie3 @ 08.07.2011 17:57:28
Som rád :o) Santanu počúvam a hrám, ale všetko staré veci, z čias Abraxasu. Myslím, že vtedy Carlos skutočne tvoril. Latino má veľkú výhodu, podobne ako blues, že sa dá doň širokospektrálne improvizovať. Inak ho ale príliš nepočúvam. Carlos má skutočne veľmi špecifickú farbu tónu, ako aj ľahko rozoznateľný feeling. Už som vyskúšal veľa kombinícií nástrojov, aparátov a efektov vrátane najnovšieho procesoru BOSS GT 10 ktorý mám doma, ale k farbe jeho tónu som sa ešte dostatočne nepriblížil. A pravdepodobne sa mi to ani nikdy nepodarí. Ono je to predsa len v tých pazúroch :o) A keďže používam Fender Stratocaster, ktorý má veľmi ostrý tón, zatiaľ čo Carlos má skor tóny guľaté, a nemienim ho vymeniť za žiaden iný nástroj pretože je to moja milovaná značka, skutočne k tomu nedojde. Ale jeho gitarové postupy sú zaujímavé a dá sa z nich veľa naučiť. K MTV-live albumom sa, ak dovolíš nebudem vyjadrovať, pretože kombinácia Carlosovej gitary napr. s raperom je pre mňa úplne neprijateľná.