Colosseum - Tomorrow's Blues (2003)

Mark Clarke, Dave Clempson, Chris Farlowe, Dave Greenslade, Jon Hiseman, Dick Heckstall-Smith. Miluji tyhle chlápky, tyhle ikony jazzově bluesové progresivní muziky. Co jméno to pojem. Šestice instrumentálních titánů se poprvé společně sešla při nahrávání třetí desky Daughter of Time a po pětadvaceti letech pak znovu obnovila svůj podnik Colosseum. Po famózním reunionu prostřednictvím desky Bread and Circuses vydává o šest let později další fantastickou nahrávku Tomorrow´s Blues. Ta pokračuje v tradici silných alb kapely, na kterých ani jeden z tracků nijak nezaostává za svou silnou konkurencí z dřívějších let.

Na straně jedné tu stojí silné bluesové cítění filtrované prostřednictvím tracků Come Right Back (s dechovou sekcí za zády), In the Heat of the Night (s melancholickým saxofonem páně Smitha), nebo v závěrečné No Demons. Na straně druhé je to jazzové aroma prosakující skrze famózně rozvolněný úvod s titulní Tomorrow's Blues, plné krásných Greensladových tónů a perlivých akustik Davea Clemsona. A když pak Chris začne zpívat, bortí se skály, praskají kameny a žula se mele na padrť. Podobné je to i v instrumentálkách Arena in the Sun a The Net Man. Naopak pohodové Hard Times Rising, Thief in the Night a Take the Dark Times With the Sun tvoří páteř desky a patří k tomu nejlepšímu, co kdy Colosseum vytvořili.

Tomorrow's Blues je tradičně skvělá deska tradičně geniální skupiny hudebníků, kteří svou profesionalitu a umělecké cítěný spojili v jeden obrovský nedělitelný celek. A pokud stále zatvrzele trváte na svém výroku, že nejlepším Colosseum patří roky 69-71, lžete sami sobě. Tak jednou, až konečně prozříte a poslechnete si například tuhle desku, budete pěkně čubrnět, jak rychle vám z ní spadne sanice až na zem.
reagovat

Zdeněk @ 22.11.2018 09:27:41
ad Horyna/ naprosto souhlasím, vynikající album vynikající kapely

oř @ 22.11.2018 10:37:56
Colosseum jsou chloubou celé blues jazzové scény.

Album Tomorrows´Blues je poslední deskou Colossea
v jejich klasické sestavě ještě s dechařem Dickem Heckstallem-Smithem.Deska navazuje na předchozí album Bread And Circuses,jen kapela trochu ubrala na tvrdosti svého projevu na úkor jisté "jazzovosti",která je reprezentována především
již zmíněným Heckstallem-Smithem/jenž dnes již troubí na své saxy v muzikantském nebi/.Colosseum opět předvádí vysoký muzikantský standart,vedle zmíněného saxofonisty jako vždy skvělá rytmika/Jon Hiseman je pan bubeník/ a stále hlasově dobře disponovaný Chris Farlowe.Zásluhou Davea Greensladea kapela pěkně "jazzuje v instrumentálkách Arena In The Sun a The Net Man/samozřejmě s rockovým spodkem/.A k tomu všemu je zde všude cítit blues,které je konečně i v názvu tohoto CD a bez kterého to v téhle muzice opravdu nejde.
Takže podtrženo a sečteno - Colosseum tímhle albem
drží svůj vysoký standart a to po 34 letech od prvního alba není málo.Doporučuji všem,kteří máte
tuhle skupinu v oblibě - nebudete zklamáni.



reagovat