Happy The Man - Crafty Hands (1978)

Na pojem Happy the Man jsem narazil až tady, díky propagaci formou recenzí a diskuzí kolegy Snejka a Mayaka. Už tehdy se mi něčím specifickým vryl název kapely do paměti, ale s pořízením některého z nosičů jsem nějak nespěchal. Teprve nedávno a spíše náhodou jsem objevil první dva disky v nabídce určitého prodejce a zcela intuitativně natáhl ruku směrem k dvojce Crafty Hands.

Bez předchozího nástřelu jsem pouze na základě recenzí zhruba tušil o co půjde a jelikož jak Snake, tak i Miro má na mnoho společných favoritů hodně podobný názor, automaticky jsem dedukoval podobnou shodu i tady. Po prvním poslechu však přišlo rychlé vystřízlivění a nečekané zklamání. Happy the Man mezi námi svou bezbřehou technickou virtuozitou vystavěli chladnou akademickou zeď, která sice instrumentálně nenudí, ale své emoce a nálady má zakořeněné kdesi hluboko uvnitř, a dostat se k nim je první týdny/měsíce (to závisí od toho, kolik šancí desce dáte a kolik času a snahy jí budete věnovat) zhola nemožné. Jenže jak už to u podobných progresivních děl občas bývá, ta prvnotní složitost je zaobalena množstvím výborných melodií, precizních přechodů, bravurním střídáním akustických a elektrických částí, instrumentálních bloků sestavených s matematickou přesností, a že se tady zpěv vyskytuje jen poskrovnu diváka bolet nemusí.

Co nmne však překvapilo a zarazilo snad nejvíce je, že tato deska vůbec nezní jako jiné, víceméně stylově podobné výtvory té doby, zkrátka že ani chvíli nezní archaicky v tom dobrém slova smyslu a "sedmdesátkově". Žádnou podobnost s Yes, King Crimson, či dokonce s Gentle Giant zde neidentifikuji. Její feeling a zvuk alespoň mně místo do roku 1978 zapadá spíš do posledních cca dvaceti let nového tisíciletí. Při poslechu desky se zabývám myšlenkami na většinu technicky brilantně vybavených kapel současnosti, které ať už kdy Happy the Man slyšeli nebo ne, zcela automaticky pokračují v jejich linii. Je to především hudba dřívějších králů progresivní větve Dream Theater, jejichž instrumentální části skladeb ve kterých kapela šlapala na 100% a jako jeden muž, muziku Happy the Man upomíná. Ale ať už je taková podobnost jasně slyšitelná, nebo se posluchači sama nabízí na základě léty naposlouchaného mustru, pořád má v sobě silný plamen invence vztahující se právě k letopočtu kdy byla nahrána. Kdyby z výrobních pásů vyběhla ve stejné formě včera, nebo před pěti lety, byl by dopad na progresivní scénu jen minimální a ve stínu některých technicky zdatných souborů dneška by nejspíš rychle zapadla. Čtyřicet let stará nahrávka má však v sobě zakódováno hudební poselství příštím generacím, díky kterému nedokáže zestárnout.


Pokud bych se ukvapil a tuto recenzi psal jen několik dnů či týdnů po pořízení onoho kotouče, jistě by její náplň byla o mnoho kritičtější a podtón by byl značně zklíčenější až pesimistický. Ale jelikož jsem možná podvědomně tušil, že podobný krok by nebyl správný, jelikož určité druhy muziky je dobré nechat pořádně uležet, hodnotím dnes Crafty Hands jednu hvězdu pod maximem. Stále, i když v měřítku daleko menším než na seznamovacím začátku cítím, že obsahovat deska snovější opar, několik klidnějších melodických pasáží a harmoničtějších stuktur, byla by to ta jasná trefa na komoru.
reagovat

Mayak @ 02.07.2019 15:22:03
V prvom rade - veľké díky za túto recenziu, Marku.
Napísal si to decentne, inteligentne a s diplomatickou noblesou si vysvetlil, prečo to nie je úplný "top" v Tvojom ponímaní fenoménu Hudba. Úplný rešpekt ...

S hudbou je to tak trochu ako s (mužským) vnímaním fenoménu žena. Obyčajne primárna atraktívna fasáda a istá rafinovaná vyzývavosť, ako atribúty príťažlivosti (ak je však vnútri istá forma prázdnoty) rýchlo vyprchávajú (ako napr. môj vzťah ku AOR scéne a väčšine hard rocku, ktorý Ty, ako mladý fanúšik ešte stále len objavuješ) a tie obyčajne "všedné ženy", zato s postupne objavovanými skrytými pôvabmi a s evidentnou charizmou v našich srdciach, mysliach ... a túžbach zostávajú po veľmi dlhú dobu, alebo aj navždy (ako môj vzťah ku kapelám, ako je práve HTM) ...

horyna @ 02.07.2019 16:04:59
Miri díky za reakci a noblesnímu přirovnání fenoménu hudba, k ženské rafinovanosti, i na první pohled skrytým hodnotám daleko významnějšího charakteru.

steve @ 06.07.2019 13:56:52
Horyno chci ti poděkovat za geniální tip. Naschvál jsem nereagoval hned potom, co jsi tady tuhle recenzi zavěsil. Na rozdíl od tebe mě jejich hudba pohltila okamžitě. Dal jsem si pauzu a poslechnul si desku ještě dvakrát abych se utvrdil, že to nebyla nějaká haluz. Oceňuji tvůj postoj, v recenzi nepopíráš určitou míru zklamání. Měl jsem před poslechem malou obavu, která se však nenaplnila. To jen potvrzuje, že každý z nás vnímá dílo odlišně.
Já tady slyším zřetelné vlivy King Crimson a to hlavně v oblasti bicích. Ron Riddle svými rychlými přechody vytváří podobnou smršť jako Bill Bruford. Některé saxofonové melodie připomínají Van Der Graaf Generator, ale jen náznakově. Většinou jsou to čistě originální a dost složité muzikantské tvary s náznaky jazzu, ale slyšel jsem tam i prvky renesanční hudby.
Mayakuv postoj chápu, Crafty Hands je dílo stvořené pěticí géniů.

Mayak @ 06.07.2019 15:32:52
steve: ...tak teda vitaj v klube HTM fans ...

horyna @ 06.07.2019 16:39:26
Steve: jeden z důvodů proč tu někteří z nás píší je, aby prostřednictvím svých recenzí ukázali "světu" muziku, o které si myslí, že je zajímavá a nějakým způsobem by mohla obohatit i ostatní.

CD Musea - FGBG 4314.AR /2000/

Diskografie americké art rockové skupiny Happy The Man je trochu nepřehledná, historie zašmodrchaná a tak bych ji pro větší přehlednost rozdělil na dvě etapy. Ta první - podstatnější - zahrnuje tvorbu ze sedmdesátých let minulého století a druhá od reunionu v roce 2000 do současnosti.

Kapela se rozešla v roce 1979 a do té doby stihla natočit a vydat dvě oficiální studiová alba. Crafty Hands je druhým v pořadí a vyšlo 21.09.1978. Od debutu ho dělí sotva rok a porovnáme - li sestavu zjistíme, že zůstala téměř stejná, jen bubeníka Mikea Becka nahradil Ron Riddle. Ani hudebně nedochází k nějakým závratným změnám a obě placky se od sebe moc neliší. Pořád se jedná o víceméně instrumentální, vzdušný a přitom propracovaný a do detailu vypiplaný art rock.

Debut nabídl dvě "písničky", Crafty Hands jednu, sedm minut dlouhou Wind Up Doll Day Wind. Zbytek materiálu je zcela instrumentální a hlavní rozdíl mezi oběma kotouči slyším v jejich celkovém vyznění. Podstatně ubylo jazzových prvků i takových těch rytmických zvratů ála Gentle Giant. Album je tak o dost posluchačsky vděčnější a přívětivější svého předchůdce a prakticky jedinými skladbami s poněkud komplikovanější rytmickou stavbou jsou čtvrtá Steaming Pipes a sedmá I Forgot To Push It. Naopak první dvě, Service with a Smile a Morning Sun, nebo poslední The Moon, I Sing (Nossuri) jsou až nečekaně melodické, uvolněné a přímo vybízející ke snění a relaxaci.

Nic naplat, ale ani příklon k melodičtějšímu pojetí nepřinesl nějaký výraznější komerční úspěch. Ono se není čemu divit, "urozenému" rocku zvonil umíráček a o album nebyl zájem. Kapela sice začala pracovat na novém materiálu, ale do roka se (dnes už víme, že nikoliv definitivně) rozpadla.

Absence zpěvu mi nevadí, ale je fakt, že není to úplně obvyklé a pro někoho by to mohl být oříšek. V porovnání s debutem přístupnější a melodičtější obsah alba mi ovšem vyhovuje a ručičku vah tak překlápí na stranu "Crafty Hands". Debut jsem hodnotil čtyřkou, tady čtyři a půl. Vynikající přírůstek do každé (art rockové) sbírky.

reagovat

Mayak @ 12.07.2017 20:12:04
Veľká vďaka za túto recenziu, Snake. Tvoj pohľad na "Crafty Hands" bez výhrad beriem, rešpektujem a je celkom obohacujúci. Pre mňa, ako človeka oddaného art/prog rocku vyše 40 rokov je tento album jeden z absolútnych stavebných pilierov tohoto subžánru.
A recenzia, ako je táto má na rozdiel od nekonečných recyklovaných (a už žiaľ aj pri sebeväčšej snahe autorov napísať niečo nové, len a len nudných) variácií na príliž známe (akokoľvek dobré) albumy oveľa "známejších" kapiel mnohonásobne väčší význam, nielen miestny ... za týmto si nekompromisne stojím ...

POsibr @ 12.07.2017 20:46:47
Ja naopak dúfam, že recenzie na albumy neprestanú pribúdať (či už na známe platne ako Machine Head, Dark Side of the Moon... alebo na kúsky s menšou pozornosťou verejnosti, napr. tento). Koho to nebaví, nudí, veď nech to nečíta. Mňa tiež netrápi situácia v mongolskom balete, teda sa k nej ani nevyjadrujem (vďakabohu ešte stále máme na názor právo a nie povinnosť).

Nuž ale rýpnutie si je ťažko odpustiť, rozumiem. Mám pocit, že s rozšírením internetu ľuďom začína vadiť naozaj všetko. Či je niečoho veľa, či málo, či dobre, či zle...

ad Snake: Čo sa týka HTM, kapelu som zaregistroval práve vďaka Tvojej recenzii na debut niekedy začiatkom tohto roka. S čistým svedomím teda radím album do poradovníka, nakoľko som sa na Tvojich recenziách inšpiroval k počúvaniu kvanta kvalitnej muziky (hlavne Talianov, chlape, klobúk dole za prehľad v ich scéne).

PaloM @ 13.07.2017 11:05:13
POsibr: rozumná reč, plne sa stotožňujem.
Snake: presne 4 mesiace od tvojej recenzie debutu :-)
Pekné, ďakujem - aj moja obľúbená skupina.

Snake @ 13.07.2017 15:24:23
To víš, Palo. Než novou desku naposlouchám, vždycky to pár dní trvá :) Jinak, osobně píšu raději o kapelách méně známých, až neznámých. Je to pro mě jednodušší, i když zrovna v tomhle případě jsem se s tím textem docela trápil. Ale jinak ať si každý hodnotí co chce. Psát tak, aby to mělo hlavu a patu a aby to čtenáře pokud možno zaujalo dá docela práci - tedy, aspoň mě. A tak jsem rád za každou recku, která se tady objeví. Jedno, jestli na Styx, Deep Purple, nebo Genesis...

Děkuji za reakce.

PaloM @ 13.07.2017 17:18:25
Nemyslel som to tak, že by ubehol dlhý čas, ale že ti to náhodou vyšlo na presne celé mesiace :-)
Je výborné, že píšeš.