Black Sabbath - Dehumanizer (1992)

Black Sabbath vydali dvě výpravná a nazdobená alba s Tonym Martinem, která v Evropě zaznamenala slušný ohlas, avšak kapelník Tony Iommi pomalu začal uvažovat o nějaké změně, která by pomohla jeho kapelu více zviditelnit na zámořských trzích. Bylo zajímavé v dobovém tisku sledovat tu rošádu hráčů, kdy navázal Iommi kontakt s Geezerem Butlerem a ten oprášil dávné vztahy s Diem tím, že si na jeho koncertě společně zahráli živě letitý song právě od Sabatů. Nakonec se všichni tři domluvili na další spolupráci. Tony Martin a Neil Murray dostali padáka a zraněného bubeníka Cozy Powella nakonec nenahradil nikdo jiný, než Vinny Appice, čímž do sebe zapadl poslední střípek mozaiky a najednou tu ku překvapení všech stála kompletní sestava, která nahrála památná alba Heaven and Hell a Mob Rules.

Očekávání a tlak na kapelu byl velký, marketing firmy I.R.S., potažmo EMI se rozjel na plné obrátky. Za mixážním pultem a v roli producenta nahrávky se objevil dvorní spolupracovník Queen Reinhold Mack a fandy polil studený pot. Nakonec to podle mě nedopadlo nijak tragicky. Kvarteto hráčů opět dokázalo stejně jako před dvanácti lety s Heaven and Hell reflektovat stav na hudební scéně. Tehdy se dokázalo zařadit svou tvrdostí a melodičností na špici rozjíždějícího se heavymetalového vlaku, nyní s albem Dehumanizer zrcadlilo v písních tehdy populární styl grunge a doom metal bez ztráty vlastního ksichtu. Zvuk byl neobyčejně tvrdý, avšak krásně dynamický a čitelný, Iommiho zdvojené kytary ostře řežou a Butlerova basa má sílu hromu. Někdo si stěžoval na ostrý a suchý zvuk bicích, mně nijak nevadí.

Za ta léta poslechu jsem si roztřídil písně z tohoto alba na povedené a na ty slabší. Do první skupiny jednoznačně řadím úvodní Computer God s industriálním intrem, klipovou a řádně odpíchnutou TV Crimes, hutnou Masters of Insanity a hlavně expresivní a členitou Too Late, která je jednoznačně vrcholem alba a Dio dokazuje, kdo je tu Pan zpěvák. Méně vřelý vztah mám k jinak celkem povedené reminiscenci na doom metal After All (The Dead), kde mi však nesedí zpěv, neboť Dio spíše recituje, než zpívá, a pěkné klávesy jsou zbytečně moc utopené v základech. Zbytek skladeb není vyloženě špatný, ale ani po mnoha posleších zapamatovatelný – pro mě vata složená z temných riffů neobsahující výraznější melodickou linku.
Tak nahlížím na Letters of Earth, Sins of the Father a Buried Alive. Skladba Time Machine sice oživila tempo, nepřinesla však výraznější nápad. Song I by zapadl na některou slabší desku domovského souboru DIO.

Závěrem: toto album zachytilo zvukově i náladou dobu, kdy se v Americe na piedestalu vyhříval grunge (je to znát i na zpracování klipu k TV Crimes, kde se prohání pubescenti v kostkovaných košilích na skejtech) a v Anglii frčel doom metal. Celkově asi nejtvrdší zvuk BS, který je hodně povedený, bohužel obsahem se do první ligy z desky prodrala jen zhruba polovina materiálu - i když se Dio snažil, seč mohl. Mně je Dehumanizer osobně sympatičtější než přeslazené a unylé Headless Cross a Tyr nebo naprosto tragické Born Again.

Dávám tři a půl hvězdy a krouhám směrem dolů, neboť kvalit předchozích desek této konkrétní čtyřky Dehumanizer nedosahuje.
reagovat

Voytus @ 13.08.2018 18:29:07
Ty bicí jsou parádní, tam asi moc úprav neprobíhalo - snad rytmičák, ale ten hlubokej kopák, to je maso. A album je to hodně podařené. S oblibou (a snad i nadsázkou) tvrdím, že se čas od času musí odněkud vynořit Black Sabbath, aby všem ukázali, jak se to dělá :-). Asi se tu najdou i slabší místa, ale on to Dio vždycky zpěvem pozdvihne o třídu výš.

Po dlouhé době sem si pustil po šichtě(ač zapřísáhlej milovník Sabbatů s Ozzym)tohle album a ejhle. Orgasmus jak prase!
Prostě bez dlouhejch keců.Éra s Diem jak má být,od A do Z supr zážitek.Samozřejmě Heaven and Hell je jenom jedno,ale tenhle Dehumanizer je prostě tvrdší,pro moje uši bombastičtější a na svou dobu víc než dobrý. Škoda že tahle sestava stvořila v těch letech jen tohle.Věřím že mohlo být i víc,ale ani následující Cross Purposses s Tony Martinem nezmizelo v propadlišti dějin. A to je dobře.....
reagovat

gunslinger @ 01.09.2011 05:47:00
málokedy ale teraz nesúhlasím.. dám tomuto albumu 5 hviezdičiek a čo dám potom takému Heaven and Hell 10.
toto je vééééľmi slabé album bez nejakých výraznejších nápadov 2 krát som nemal silu ho dopočúvať do konca bolo to pre mňa utrpenie. až na Computer God nula bodov. ak ti toto album spôsobuje orgasmus mal by si zájsť za doktorom.

Hanry @ 01.09.2011 08:55:44
no já se přiznám,že mi taková Master of Insanity nebo I taky občas způsobí takový orgasmus..Tohle album má něco do sebe,není výborné ale ani to není žádná vata ..já bych dal 3,5

Elvis @ 02.09.2011 20:51:03
Jen jsem vyjádřil svůj názor.Ale rozhodně kvůli tomu nemám potřebu chodit k doktorovi.A jinak tvůj názor plně respektuju.

b.wolf @ 03.09.2011 08:00:35
Řekl bych, že je to tak. Mr. Dio byl (bohužel lze psát už v minulém čase) zpěvák s famózním hlasem a pecky jako Computer God nebo I jsou prostě skvělé.

pito63 @ 03.09.2011 17:39:03
Viac mi sedia Diove albumy Black Sabbath z osemdesiatych rokov, ale túto nahrávku som nikdy nezatracoval, práve naopak. Je to viac ako dobrá doska!
Elvis, som rád, že Ťa oslovila aj éra Tonyho Martina.
Vďaka za Tvoj pohľad na "Dehumanizer"!

Poté co jsem se seznámil se základními alby B.S., chtěl jsem vědět co dál. V té době jsem objevil i kouzlo prvních Rainbow a hlasu titánského prcka a hle, ono došlo ke spojení hlasu Rainbow s Black Sabbath... Heaven and Hell je klenot a vrchol (i Black Sabbath?) ale album Dehumanizer, které jsem si pořídil asi 2 týdny po H&H, mne prvně dostalo víc z toho důvodu, že tak nějak koupí H&H jsem již čekal dle recenzí a ohlasů a věhlasu, něco velkého. O albu Dehumanizer se již tolik nehovoří a je to škoda.
Ultra drsný Dio, Iommi snad nikdy neměl takhle nakřáplou kytaru a Butler je údajně podepsán pod nejlepšími kousky z alba.
Úvod alba, Computer God a After All (The Dead) je drsný a s ničím se nes... a je to temnoťárna na druhou. Těžkotonážní riffy i rytmika, mohutný zvuk bicích. Sice si neudrží takto laťku zvednutou dlouho, ale vypíchl bych určitě Master of Insanity, TV Crimes, Too Late a chytlavou I.
Občas mám pocit že Iommi vykrádá už svoje vlastní riffy a nejdnou mám pocit již slyšeného, ale celkový dojem z alba mi to příliš nekazí a znovu jej vkládám s chutí do přehrávače. Druhé místo za H&H (Dio éra)
reagovat

Pro mě bylo tohle LP první setkání s kapelou Black Sabbath. Určitě me přimělo koupit si tenkrát ještě orginál kazetu (za neuvěřitelných 250,-) shlédnutí vioklipu TV Crimes. Čekal jsem, že bude celé LP nacpáno takovouhle rychle šlapající muzikou. Fakticky jsem tenkrát Black Sabbath vůbec neznal. Musím říct i po těch 17 letech pro mě tenhle počin neztratil své kouzlo. Když někde slyším Black Sabbath, okamžitě se mi vybaví Dehumanizer. Jistě tahle kapela vydala i lepší věci, ale pro mě je prostě zásadní dílo tohle.
reagovat

Apache @ 02.05.2009 06:56:48
Já se k Black Sabbath taky dostal poprvé v období, kdy tam zpíval Dio. :-) První, co jsem od nich slyšel, byly totiž (tehdy nejnovější) desky Heaven And Hell a Mob Rules. Takže jsem měl Sabaty zpočátku hodně spojené s Diem. Teprve pak mi někdo řekl, že tam dříve zpíval Ozzy... S vydání Dehumanizer jsem měl později velkou radost, protože počiny s Tony Martinem (s vyjímkou alba Headless Cross a písničky Shining) mi moc k srdci nepřirostly. Škoda, že po Dehumanizer se cesty BS a Dia zase rozešly. Další pokračování s Tony Martinem a pozdější komerční námluvy s Ozzym v režii hrůzné Sharon už byly pro mě jen hřebíky do rakve jedné legendy. PS: Abych byl úplně fér, současná mutace BS s Diem (Heaven & Hell) je pro mě neposlouchatelný shit.

TO: Apache @ 02.05.2009 07:43:04
Nevím, proč neposlouchatelný, ale proti gustu...
Byl jsem na koncertě H&H a byl to velký zážitek.

Apache @ 02.05.2009 08:59:36
Tak samozřejmě věřím, že to byl zážitek, jestli hráli i staré věci. A proč je to neposlouchatelné? To bych taky rád věděl. :-) Neříkám, že se můj názor na novou tvorbu tohohle týmu nemůže změnit, ale zatím to nedokážu poslouchat. Prostě to nejde, nebaví mě to.

Hanry @ 10.05.2009 17:47:04
Apache: Máš na mysli jejich nové album The Devil you know?..Právě o něm se povídá,že to je návrat do časů Dehumanizeru a po poslechu tak musím uznat i já..

Zase jednou bylo všechno jinak. Možnost návratu sestavy z dob alba Mob Rules byla velice lákavá a tak se do Black Sabbath vrací nejen bubeník Vinnie Appice a baskytarista Geezer Butler, ale i věhlasný zpěvák Ronnie James Dio. Pánové na albu servírují to, co jim je asi nejblíž. Zatěžkané melodie a hromová rytmika. Většina songů plyne ve středním tempu, vyjímaje TV Crimes a Time Machine. To jsou podle mě zároveň nejpovedenější skladby. Dio opět zpívá bezchybně a dává albu punc něčeho speciálního. Jako celek Dehumanizer ale není nijak převratné album. Možná se čekalo od této sestavy víc než předvedli, ale já mám toto album rád a rád se k němu i vracím. Tato sestava měla ale opět krátké trvání a tak Dio i Appice znova balí kufry a jdou po svých.
reagovat

Hanry @ 12.01.2008 11:29:21
Pro mě skvělé CD,Sabbath s Diem nikdy nezklamou..až na pár písní se mi všechyn líbí..za největší nářez považuju píseň Master of Insanity.