Moody Blues - To Our Children's Children's Children (1969)

19.10.2017 horyna | #

To Our Children's Children's Children bylo po albu In Search of the Lost Chord mé druhé seznámení s tvorbou Moody Blues. A jestliže jsem čekal hudbu podobnou ztracenému akordu, s prvními poslechy jsem nevycházel z překvapení. Ne, samozřejmě se nejedná o nějaké stylové přemety, či radikálně odlišnou hudební formuli. Jde o způsob podání této muziky, jež vyznívá hodně celistvě, její tempová linie je podobná a najít v jejím středu záchytný bod není jednoduché. Tady se "nepísničkaří" a nejsem si jist, zda-li nejde o koncepční materiál (texty jsem neviděl), jelikož plynulý hudební tok tímto směrem míří. Jde o jakési snové fantasie položené na notový arch a zaznamenané s pomocí impresionistických cákanců, jež museli jejich autorům postupně přicházet na mysl.

Snaha zobrazit intimní svět myšlenek je hmatatelná jen do té míry, do jaké dovolí instrumentalistům jejich hračský aparát. Zbytek je na divákovi. To on spoludotváří a skládá střípky hudebních fragmentů do celistvého bloku. Úloha je to ale nesnadná. Posluchač nemá dostatek indicií a leckdy se v těchto podobných krajinách ztrácí. Jde o náladu a časoprostor, chuť a porozumnění, nadhled i setrvání. Moody Blues nejsou a nebyli prvoplánovou kapelou ani vteřinu. Jejich krása je uschována v nitru jejich hudby, pokud se vám podaří alespoň část objevit, rozklíčovat a nasát, máte z poloviny vyhráno.

Kluci si vždy potrpěli na překrásné albové malby, ani tato deska není vyjímkou. Její zlatavý nádech jen poodkryje tajemnou auru pramenící z takové hudby. A za nejsilnější zbraň kapely lze označit sólové i sezpívané sborové vokály, u kterých se čtyři z pěti členů pravidelně střídají. Překrásné.

To Our Children's Children's Children je jedním z těch alb, které by si neměl žádný fanda umělecky duchovně prorostlé muziky nechat uniknout.
reagovat

Martin H @ 19.10.2017 06:22:58
Pěkná, velice pěkná recenze. Řekl bych, horyno, že jedna z tvých nejlepších. Klobouk dolů.

lover-of-music @ 19.10.2017 08:14:06
The Moody Blues jsou moji miláčci a v životě na ně nedám dopustit. Tuhle desku mám hodně rád. Sice u mě není na úplné špici jako nepřekonatelný monument Days Of Future Passed nebo In Search Of The Lost Chord, ale taky bych dal plný počet. Písně jako Eyes Of A Child, Floating nebo Gypsy a další... To jsou Skladby, které se jen tak neslyší. Higher And Higher je úvod jak se patří.

oř @ 19.10.2017 13:00:08
velmi dobrá deska, která zachycuje Moody Blues v hodně intimní poloze. Krásný obal, zvuk, písně a sborové nápěvy. Pět hvězd je zasloužených.

northman @ 20.10.2017 09:27:17
Po přečtení recenze jsem si recenzovanou desku pustil, před padesáti lety jsem slyšel jejich snad nejznámější skladbu Nights In White Satin v rádiu, která se mi líbila, ale po poslechu desky z které skladba pochází mě Moody Blues zklamali, ten symfoňák nebylo pro mě to pravé. Když jsem si poslechl nyní tuhle desku, tak jsem změnil názor, tahle deska je prostě jiná a skvělá, líbí se mi hlavně ten psychedelický podtón.

Jarda P @ 20.10.2017 10:45:22
Od dnes již archaicky znějícího Days of future passed se Moody Blues lepšili každým albem, což vyvrcholilo podle mě nejlepším Seventh Sojourn. To Our Children's Children's Children řadím k tomu nejlepšímu, co kdy nahráli.

horyna @ 20.10.2017 13:48:28
Všem velké díky za vaše reakce. Právě jsem tu desku znovu doposlouchal a je skutečně překrásná. Tady jsou skladby buďto hodně dobré, nebo vyjímečně dokonalé:-)

PaloM @ 22.10.2017 10:33:14
horyna r.67-72, teda 7 albumov Moody Blues, objavil som vo vysokom veku :-)) Nádhera, takej hudby nikdy nie je dosť. U mňa spolu s B.J.Harvest, Camel, Strawbs, Caravan.

lover-of-music @ 22.10.2017 10:34:32
Jarda P: Omlouvám se, ale nedá mi to. Říct, že Days Of Future Passed zní archaicky, takže zastarale, to může fakt jen diletant. I dnes tento monument zní neuvěřitelně svěže, krásně, čistě a nepřekonatelně. Zub času tady prostě nezapracoval a ani nezapracuje.

Jarda P @ 22.10.2017 12:49:20
Lover: Porovnej Days a Seventh Sojourn možná pochopíš, pokud nejsi dogmatik. Po více než 45 letech poslechu MM mi tvé názory leží víš kde...

northman @ 22.10.2017 13:51:51
V minulosti mě tahle kapela mimo skladbu Nights In The White Satin nezaujala, nyní byl jistý náznak u recenzovaného alba, že by to nemuselo být zas tak špatné, ale po více posleších se to nelepší, přesně jak píše JardaP, desky Moody Blues zní archaicky, je pravda, že Days Of Future Passed byl jakýsi archetyp symfonického rocku a koncepční desky již v roce 1967, ale to je všechno, King Crimson předvedli pro mě ten správný model symfonického rocku, Moody Blues ne, u mě zůstávají v kategorii skupina jednoho hitu.Žádnou svěžest neslyším na rozdíl od jakékoliv desky Beatles ze stejného období.

horyna @ 23.10.2017 08:47:18
PaloM: 67-72, teda 7 albumov Moody Blues, objavil som vo vysokom veku :-)) Nádhera, takej hudby nikdy nie je dosť. U mňa spolu s B.J.Harvest, Camel, Strawbs, Caravan.
Tedy Palo, cítíme to naprosto shodně. Já do této škatule přidávám ještě první desky Alan P. P. Jde o jakousi soft-art-prog rock imaginární stylovou škatuly uvnitř mé hlavy.