McCartney, Paul - Ram (1971)

V hudebním světě je spousta muziky, která vám takřka okamžitě a po pár vteřinách poslechu, zcela automaticky spadne do určité stylové škatule. A i když jste často na pochybách, pro snazší přehlednost si ji časem "někam" stejně přiřadíte.

Nahrávky Sira Paula McCartneye, potažmo jeho Beatles, žádné podobně nesmyslné omezení dle hudební produkce nepotřebují.
Tady není potřeba řešit, jestli kde o rock, pop, komerci, či naopak progres. Za skladby, které tento génius zkomponoval mluví řečí nejjasnější jejich obsah. Jsou to PÍSNĚ s obrovským charisma a neskutečně překrásnými melodiemi. Pokud je podobně jako u tohoto alba zdárně dotažena i činnost aranžérská a nechybí nápady, charakter a nálada nahrávky vzbuzuje vzrušení a emoce, máme co dočinění se skutečným hudebním skvostem.

Paulova druhá sólová deska po rozpadu Beatles nesoucí název Ram, jej okamžitě katapultovala mezi bohy i na vlastní skladatelské dráze. Po rozpačitém debutu přináší Ram Paulovi konečně očekáváné vavříny v době, kdy jeho bývalí kolegové už bodují svými vlastními projekty. Společně s manželkou Lindou připravil kolekci dvanácti nesmrtelných songů, které svou jedinečnou barevností nemají v portfoliu zpěváka obdoby.

Desku odstartuje podmanivý rozbřesk Too many people, s pozoruhodně zbloudilým, atmosféricko-akustickým vybrnkáváním. Ležérní 3 legs je spíš předehrou před
mandolínou ověnčenou sugescí Ram on. Po vzoru Beatles je utkána čtvrtá Dear boy a pohladit po duši umí dokonale deštěm i hromy naplněná Uncle Albert/Admiral Halsey.
Po boogie-ovce Smile away, tu máme dvojici v závěsu jdoucích vrcholných čísel alba, prázdninovou písničku Heart of the country, respektive drsňácky vyexponovanou energickou pecku Monkberry moon delikt (osobní favorit alba). Následuje Eat at home a Lindou skvěle doprovázená Long haired lady. Návrat na začátek s fragmentem Ram on a poslední skladbou je, opět k broukům mířící skvost, The back seat of my car.

McCartneyho alba vydávaná v průběhu sedmdesátých let (tedy ne úplně všechna), nesou vysokou známku originality a autorova tvůrčího pnutí. Ani Wings Wild Life, ani Red Rose Speedway se velikosti nahrávky Ram nepřiblížila, ale počínaje deskou Band on the Run (a jejími následovníky) se křivka kvality opět vychyluje výrazně vzhůru.
Ram je jednou z nejlepších nahrávek "Beatles".

reagovat

Hikoki777 @ 11.08.2019 16:49:36
Děkuji za recenzi. Moje nejlepší a neprekonané solo album Paula McCartneyho. Band on the run je v těsném závěsu a občas si pozici prohodí. 😊

oř @ 11.08.2019 17:45:40
Poslední dobou je tady zábava jak v márnici. Úplně se vytratili recenze na klasické rockové desky. McCartneye není Beatles, proto nesouhlasím s poslední horynovou větou, přesto uznávám, že RAM patří k tomu nejlepšímu z jeho pera.

Lidé, pište o osvědčených elpé. Tím nic nepokazíte a každý si vaši práci rád přečte, poněvadž tu hudbu dobře zná.

Tomáš Rojt @ 11.08.2019 18:33:54
Hmm, tak to je trefa do černého ! Vynikající album, díky za připomenutí , CD už je připravené v kominku kandidátů na příští poslech. Jedno z mých nejoblíbenějších a mimochodem poslední dva tituly sira Paula “ New” a “ Egypt Station” také stojí za to. Duch Beatles žije v písních sira Paula pořad a jeho poslední pražské vystoupení mně o tom utvrdilo.

bullb @ 12.08.2019 05:39:43
Nuž čo, nie každý máme rovnaké uši. Kedysi som to počúval. Dnes radšej Beatles.

EasyRocker @ 12.08.2019 05:57:27
Já se k sólovkám ex-Brouků vlastně ani nedostal, s výjimkou několika Harrisonových desek. On Lennona mám Imagine, dobrá hudba, ale ta politická agitace mi zkrátka nesedí.

steve @ 12.08.2019 06:41:29
Tohle nejsou stránky o zábavě, ale je pravda, že troška uvolnění a nadhledu by Progboardu neuškodili. Je okurková sezóna, tudíž moc lidí nepřispívá. Kdyby tady dostávali přednost jen vykopávky, o nových albech by jsme se nic nedozvěděli. To by byla snad škoda, ne?

EasyRocker @ 12.08.2019 07:02:15
Já jsem naopak se současným stavem fóra nadmíru spokojen - mnoho lidí už asi zapomnělo (nebo tu ještě nebylo), jak to tu vypadalo před 3 roky, tak, že pak fórum ani nefungovalo. Teď je okurka, ale píše se tu fakt o všech hudebních směrech, nejen já se dozvídám o řadě skvělých věcí. A diskuse pod hudbou jsou fakt korektní, srovnám-li to jako někdo, kdo sem chodí od r. 2005 a už tu zažil leccos. Jediné, co je špatně, že sem tehdy po těch sporech přestalo hodně lidí chodit, nebo mají ban, ale to už nevrátíme.

verjan2 @ 12.08.2019 15:47:28
Jen oprava: Monkberry Moon Delight

A pro oře: ty jsi ale kůň!

horyna @ 13.08.2019 07:14:40
Všem uctivě děkuji za jejich příspěvky k tvorbě Paula McCarteyho.

O tom, že patří sir Paul McCartney mezi legendární pojmy hudební historie se není třeba přít. Jako neodmyslitelná součást hudebního tandemu Lennon/McCartney v dobách Beatles, ale i jako samostatná umělecká persona po sobě zanechal a dodnes zanechává výraznou stopu kvality a vysoké úrovně…

Po dramatickém rozchodu Beatles v r. 1970 velmi opatrně vstoupil na sólovou dráhu prvním samostatným albem McCartney (nešťastné nasměrování vydání na firmě APPLE společně s posledním beatlesovským albem Let It Be mu příliš nepomohlo)… Hudební kritikové označili album jako rozpačitý pokus vyrovnat se s uměleckým osamostatněním a akcentovaná rodinná idyla nabídla téměř domácky znějící písničky. Kdo dokázal číst mezi řádky a předvídat vývoj dalších věcí, mohl předpokládat, že McCartneyho umělecký potenciál nabírá dech k dalšímu tažení napříč sedmdesátými lety.
Že se tato intuice začala zdařile proměňovat v realitu potvrdilo druhé album.

Tentokrát bylo signované jako Paul a Linda McCartney a pojmenované Ram. Britská firma APPLE ho vydala 17. května 1971. Produkci si manželé McCartneyovi obstarali sami. Hudební a zvukové režie se ujali anonymní spolupracovníci uvedení pouze křestními jmény. Nahrávací frekvence byly uskutečněny v Londýně. Dvanáct nových písní složil McCartney sám – pod některými z nich bylo uvedeno i autorství jeho ženy Lindy.
Ve snaze potvrdit soběstačnost a muzikantský potenciál, McCartney nahrál většinu nástrojů sám – baskytaru, elektrickou kytaru, akustickou kytaru, mandolínu, klavír, elektrické piano, varhany a vokální party, včetně sólového zpěvu. Žena Linda vypomohla s vokálními party a občasným klavírem. Přesto pro širší výrazové spektrum, kterým chtěl album ozvláštnit, přizval tři americké hudebníky – bubeníka Dennyho Seiwella a studiové kytaristy Davida Spinozu a Hugha McCrackena (oba později spolupracovali s Johnem Lennonem).
Album Ram nebyl žádný koncepční projekt, ani progresivní výbuch na rockové scéně. Obecně působilo spíše nenápadně, jako kolekce výrazně melodických písní pečlivě proaranžovaných s náladotvorným oparem přímočarosti. McCartney ve snaze profilovat svou uměleckou personu vycházel z beatlesovské formule prověřeného úspěchu. Někteří kritikové soudili, že tomu bylo tak proto, že on sám chtěl s jasným úmyslem parafrázovat citát francouzského krále Ludvíka XIV. – Beatles, to jsem já!

Navzdory tomu, že první měsíce roku 1971 se nesly ve znamení únavných a nepříjemných jednání u Nejvyššího královského soudu v Londýně ve snaze rozdělit beatlesovský majetek a vztahy Beatles byly na bodu mrazu, dokázal McCartney připravit kolekci nezahořklých skladeb s pozitivním vyzněním.
Výtvarný design rozevíracího alba vytvořila Linda McCartneyová. Sehnutý McCartney na něm držel za rohy berana na jejich skotské farmě. Podrážděný a ironický John Lennon později reagoval na album fotografií sebe samotného držícího za uši prase (vloženou do jeho alba Imagine vydaného o půl roku později).

Objevme tedy po čtyřech dekádách písně jako TOO MANY PEOPLE s výrazným rockovým nábojem, bluesově pojatou 3 LEGS, subtilní mandolínovou píseň RAM ON, nádherně rozezpívanou lyrickou DEAR BOY, výtečně proaranžovanou, náladotvornou a žánrově proměnlivou UNCLE ALBERT / ADMIRAL HALSEY, úderný zemitý rock v rytmu boogie SMILE AWAY, svižné pojetí country HEART OF THE COUNTRY (u nás skvěle interpretovanou Marthou a Tenou Elefteriadu, jako Zpívám si jen tak), emocionálně pěvecky rozpoutanou MONKBERRY MOON DELIGHT, naproti tomu zemitě přímočarou EAT AT HOME a s Lindiným vokálním vkladem citlivě vygradovanou LONG HAIRED LADY, návrat motivu RAM ON s odvázaným fade-outem a závěrečnou vynikající skladbu THE BACK SEAT OF MY CAR(pravděpodobně nejsilnější okamžik na desce), s inspiračními doteky beatlesovského alba Abbey Road.

Jestliže první polovina sedmdesátých let v Československu byla velmi skoupá na vydávání licenčních zahraničních titulů z kapitalistického Západu, ve snaze navázat na úspěšné prodeje legendárního beatlesovského alba Abbey Road v roce 1972, vydal u nás Supraphon album Ram v roce 1973 (dokonce i v rozevíracím obalu, s důslednými překlady názvů skladeb). Po albu se doslova zaprášilo a kdo neměl příslovečné štěstí, nebo „tetu“ za prodejním pultem obchodu s vinyly, prakticky album nesehnal…

Cejch dlouhých čtyřiceti let albu Ram příliš neublížil. Remasterovaná CD verze pročistila zvuk a dodala i singl ANOTHER DAY / OH WOMAN, OH WHY (druhá ze jmenovaných skladeb jen stěží potvrdí, že zpěvák písně je ten, který zpíval v dobách Beatles Yesterday nebo Michelle). Třebaže nepatří na samotný vrchol McCartneyovy tvorby, důstojným způsobem vypovídá o nezakomplexovaných uměleckých ambicích s tradiční rozmáchlou melodikou šedesátých let. Občas v lyrických polohách, občas se syrovějším soundem, ale stále v intencích širokého spektra hlasových možností zpěváka, jakým je Paul McCartney prakticky dodnes na prahu devětašedesáti let.
Čtyři hvězdičky zcela zaslouženě!
reagovat

RAM je dobré album, příjemně se poslouchá, vyšlo tehdy i u nás v ČSR s pěkným rozkládacím obalem. Najdeme zde hit Uncle Albert/Admiral Halsey a další výborné písničky, např. Too many people nebo The back seat of my car ( tu osobně řadím vedle písničky Wild Life a 1985 k nejlepším Paulovým sólo písničkám ! ). Velmi se mi zde zamlouvá i singlovka Eat at home. Mezi bonusy najdeme např. singl hit Another Day. Kdo nemusí mít doma všechny MacCovy desky, postačí mu pěkně udělaný dvojvýběr Wingspan.
reagovat

Ram je dle mého názoru vrchol Paulovy sólové tvorby.
Je zde cítit pohoda a vyrovnanost života s Lindou
na jejich venkovské farmě/Heart Of The Country/
i beatlesovské ozvěny/Uncle Albert/.Nádherné popěvky,
z nichž by někteří udělali 10minutovou skladbu se
tímto albem jen tak mihnou-Paul je zde prostě v životní písničkářské formě.Často si dávám tohoto
Berana.Krása.

reagovat

Jarouš @ 21.01.2017 15:45:39
Pro mě také nejlepší Paulovo album.