McCartney, Paul - Back to the egg (1979)

Asi málokterý rocker nebo rockerka nemá rád kapelu, která stála u kolébky rodícího se hudebního hnutí zvaného rock. Beatles ovlivnili snad všechny vývojové směry, které se začaly zakrátko objevovat. Každý, kdo v příštích dvaceti letech nějakým způsobem výrazně zasáhl do rockové muziky, z Beatles vycházel. Tahle kapela inspirovala kde koho a kdo arogantně tvrdí, že u něj tomu tak nebylo, lže sám sobě.

Když vynechám Ringo Starra, tak všichni členové kapely - ať George Harrison, John Lennon nebo Paul McCartney - po předčasném odchodu brouků na věčnost vydávali výborná alba. Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám začít Lennonem, nebo některým z příspěvků sira Paula. Nakonec jsem si vybrala baskytaristu a z jeho bohaté diskografie, ze které máme celkem pochopitelně jen ty nejsilnější kusy, právě poslouchám desku Back to the Egg.

U ní jde dobře vypozorovat, jak skladatelova vrcholná forma pomalu odchází a múza prozřetelnosti se pomalu začíná Paulovi vzdalovat. Deska ani náhodou neobsahuje tolik silných čísel, s jakými se předváděl na svých starších nahrávkách. Částečně nevyrovnaný materiál drží po kopě několik povedených skladeb, které fungují jako pojítko s těmi málo výraznými. Na Back to the Egg to funguje asi takto:

Getting closer – dobré desce, úměrně silný vstupní segment. We're open tonight – krátká, ale něžně odehraná balada. Spin it on – slušný rock´n´rollový běžec. Old Siam, sir – netypická kreativní píseň v zajímavém rytmu a obsazení. Arrow through me – píseň se drží v podvědomí díky Paulově překrásné hlasové poloze. Medley: Winter rose/Love awake – druhá ze dvou po sobě hrajících balad a rozhodně lepší než předchozí pokus. Baby's request – krásná barová tečka vyvolávající vzpomínky na tvorbu Beatles.

Ostatní skladby už nejsou bůhvíjak objevné, přesto jde podle mě o vcelku povedenou desku. Nahrávky, které Paul natáčel v dalších letech, jsem zaznamenala jen okrajově, ale vůbec ničím mě nezaujaly. Sice je to už dávno, ale přehrabovat se v nich dnes už nechci. Wings byli výjimeční, sólový McCartney za moc nestojí.
reagovat

dan @ 05.07.2018 03:47:21
To by ses divila, kolik nepřátel tu ještě před pár lety Beatles měli. Někdy stačilo jen napsat že je máš ráda a obdivuješ je, a hned vyskočilo několik čertíků z krabiček a vehementně se do tebe pustili.

VaclavV @ 05.07.2018 06:37:14
Poslechni si jeho sólovky za posledních 20 let. Všechny jsou parádní... Hlavně Memory a Chaos.

terka @ 05.07.2018 08:17:00
Tak milá a mírumilovná kapela, tomu nerozumím. Beatles to je radost a optimismus.

horyna @ 06.07.2018 08:20:44
Dobré Paulovo album, ne však zásadní. V podobné rovině, avšak s lepšími písničkami, se mi jeví trošku odstrkované Wings at the speed of sound. Jestli neznáš, doporučuji.

Jarda P @ 09.07.2018 04:52:24
Názor, že "sólový McCartney za moc nestojí" měl znít "sólový McCartney se mi moc nelíbí". Kromě Pipes Of Peace a Press To Play mají všechny jeho sólovky vysokou úroveň.

oř @ 09.07.2018 06:27:53
V osmdesátkách neměl často Paul cit pro to, aby dokázal odlišit, co je košer a co už zní otravně.

bullb @ 09.07.2018 07:23:59
McCartney bol a je neskutočne ambiciózny. Platí to samozrejme ako pre obdobie Beatles , tak aj pre obdobie po.
Mňa jeho tvorba máličko oslovovala v sedemdesiatych rokoch, aj to len pod vplyvom nostalgie po Beatles.
Mimochodom, platí to aj pre všetky sólové projekty ex Beatles. Jednoducho biznis.

terka @ 09.07.2018 10:51:35
Děkuji vám za vaše názory a připomínky. A Jardovi za opravu, text měl znít nesobecky, právě tak, jak píše on.

PaloM @ 10.07.2018 11:29:01
V 70. a 80. rokoch som pravidelne sledoval a počúval jeho nové albumy, niečo málo v 90. (Flamming Pie 1997), ešte r.2007 bolo dobré, 2013 už slabšie. Ale to sa nedá tak povedať, že "ide dole vodou", Paul vie prekvapiť. Ja som si obľúbil sólovky všetkých Beatlov, aj keď samozrejme ani zďaleka som to tak nenapočúval ako Beatles. Snáď najviac Lennona a to bohužiaľ vďaka malej diskografii vzhľadom na jeho skorý koniec.

Poslední album wings jistě patří k Paulově lepší tvorbě. Deska má rockový nádech, ale obsahuje i balady. K povedeným skladbám patří například hard rockové Old Siam, sir a jemná skladba Winter Rose. Dále bych mohl zmínit skladby jako After The Ball, Rockestra Theme, Getting Closer a So Glad To See You Here. Mezi hostujícími umělci byl například David Gilmour (Pink Floyd), nebo členové Led Zeppelin John Bonham a John Paul Jones. Zbytek desky je slabý. Wonderful Christmas Time a Rudolph The Red-Nose Reggae úplně nezapadají a skladby Reception, nebo Spin It On jsou spíše průměrné. I tak je album povedené a příjemně se poslouchá.
reagovat

OHNOTHIMAGEN @ 22.03.2012 17:44:08
Poslední tři písně jsou na CD jako bonus, na album normálně nepatří a nemají s ním nic společného, jde totiž o singly vydané též v roce 1979. Toť vše.

Tohle album je poslední s Wings a po Band... a Venus... patrně nejlepší a hodně rockové. Bohužel máloznámé a neobsahuje téměř žádný výrazný hit. Snad až na Getting Closer, který ale na žádné best ofce nenajdeme. Škoda. Už intro mě velmi chytlo, pak našlapaná hitovka Getting closer, po ní lehké zvolnění We're open tonight, ale ne na dlouho. vás zvedne ze židle stejně jako třeba Rockestra theme. Já osobně považuji za velmi zdařilou ještě Old Siam, sir. Obě dvě medley za moc bohužel nestojí. Závěr alba Baby's request je už klidný, příjemný, ale také žádná sláva. Vánoční bonusy se sem absolutně nehodí. Možná bych je přihodil k desce London Town nebo McCartney II, kde by se vyjímaly lépe. Naopak Goodnight Tonight by doplnila vhodně Daytime nightime suffering, aby tu byl singl celý. Back To The Egg má nápaditý obal a je to dobrá deska. Nenechte se odradit tím, že z ní téměř nic neznáte. Éra Wings končí, ale vůbec ne špatně.
reagovat

Petr Gratias @ 23.03.2012 19:50:26
Album Back To The Egg jsem dostal z Japonska od své pengirlfriend Kyioko v r. 1979. Byl to pevný krabicový kus s přílohou a vinyl měl výtečný zvuk.
Album se mě líbilo. Něžné balady a tak výraznější rockové záležitosti. Wings tady prezentují sevřenou rockovou partu. Navíc Rockestra Theme byl hutné orchestrální rockový posaz s řadou známých hostů- Popravdě řečeno - bylo to asi poslední Paulovo album, které jsem přijal bez výhrad.
Dnes už ho sice nevlastním, ale vzpomínám na něj rád!