McCartney, Paul - Give my regards to Broad Street (1984)
No more lonely nights (ballad) (5:12)
Good day sunshine (2:13)
Corridor music (0:20)
Yesterday (1:42)
Here, there and everywhere (1:43)
Wanderlust (2:48)
Ballroom dancing (4:51)
Silly love songs (4:28)
Silly love songs (reprise) (0:59)
Not such a bad boy (3:28)
No values (3:42)
No more lonely nights (ballad reprise) (0:30)
For no one (2:12)
Medley: Eleanor Rigby/Eleanor's dream (3:08)
The long and winding road (3:56)
No more lonely nights (playout version) (5:07)
22.10.1984 Columbia SC-39613
Producent: George Martin
Zvuk. inženýr: Geoff Emerick, Jon Jacobs, John Kelly, Stuart Breed
Obal: Terry O'Niell
46:19
Obsazení:
Paul McCartney - sólový zpěv, piano
Herbie Flowers - baskytara
Stuart Elliot - bicí
Ann Dudley - syntetizér
David Gilmour - kytara
Linda McCartney, Eric Stewart - doprovodný zpěv

Jedu si takhle v noci po dálnici, mám před sebou ještě tak 200 kiláků, provoz veškerý žádný, kolem dálnice občas problikne reklama té či oné čerpací stanice, přístrojovka zeleně svítí a já si pouštím Paulovu desku z roku 84, kterou mi kdysi paradoxně přinesl soused rocker, snad aby se mi za něco pomstil.
Chyba lávky! Ačkoliv jsem tenkrát nebyl žádným fandou Beatles, do téhle placky jsem se naprosto zamiloval a dodnes mi přináší radost z poslechu.
Nových písní je tu jenom pár, ale i ty jsou krásné, stejně jako fláky od Brouků, které každý notoricky zná, zde jsou ale nově aranžovány v, pro Paula dnes tak typickém, "stodolovém" studiu.
Mám moc rád Paulův témbr a jeho obligátní basu "na první".
Studio v roce 84 bylo dozajista na vyšší úrovni než tomu bylo v šedesátých, a tak si můžete vychutnat třeba Wanderlust nebo Long and winding road v krásně dynamickém provedení.
Když jsem na jaře 86 dodělával diplomku, točil jsem jednu kazetu pořád dokola.
Na jedná straně Power Windows od Rush a na druhé Lonely Nights. Budu asi hodně flexibilní..
Film jsem viděl několikrát, a to i v době prvotního videového šílenství v roce 85.
Tenkrát mi nic neříkal, později se mi líbil hlavně jako dílko, kde je krásně zakonzervována nálada oné poloviny osmdesátek. K zahození nejsou ani pasáže, kdy kapela
hraje "naživo" ve stodole. Pamatuju si, jak jsem někde četl, že Paul si dal opravdu záležet na tom, aby nebylo poznat, že jde o playback. A ono se mu to, jak jinak, povedlo dokonale.
Hned jsem si začal obstarávat další jeho sólové nahrávky, a ty mne již neoslovily.
Lonelky ale považuji za krásnou desku k poslechu a doporučuji.
reagovat

Zvláštní album, ale řadové tak úplně ne. Jde o soundtrack ke stejnojmennému filmu jak už zde bylo řečeno. Dá se to chápat i jako takový prapodivný výběr honící najednou staré skladby Beatles, Wings a Paulovy skladby z 80.let. Remaky písní Beatles mi zas až tolik nevadily. The long and winding road je udělána celkem zajímavě. I tak si myslím, že toto album může potěšit. Někdo si ho pořídí třeba jen ze zvědavosti kvůli těm remakeům písniček Beatles. Že bude možná nebo nejspíš zklamán, už je jiná věc. Najdeme zde mega hit No more lonely nights, což je opravdu moc pěkný ploužáček. Film jsem viděl a také mne moc nenadchl. Tak jak s hodnocením ? Film jako takový nic moc. Pokud to chápeme jako soundtrack k filmu, taky nic velkolepého. Pokud jako malou "best of" zvláštního typu, o "olympu" se také hovořit nedá a klasické řadové album to také není. Inu co... Možná z nostalgie kvůli těm Beatles a No more lonely nights dám dvě hvězdičky.
reagovat





