McCartney, Paul / Give my regards to Broad Street (1984)

Jedu si takhle v noci po dálnici, mám před sebou ještě tak 200 kiláků, provoz veškerý žádný, kolem dálnice občas problikne reklama té či oné čerpací stanice, přístrojovka zeleně svítí a já si pouštím Paulovu desku z roku 84, kterou mi kdysi paradoxně přinesl soused rocker, snad aby se mi za něco pomstil.
Chyba lávky! Ačkoliv jsem tenkrát nebyl žádným fandou Beatles, do téhle placky jsem se naprosto zamiloval a dodnes mi přináší radost z poslechu.
Nových písní je tu jenom pár, ale i ty jsou krásné, stejně jako fláky od Brouků, které každý notoricky zná, zde jsou ale nově aranžovány v, pro Paula dnes tak typickém, "stodolovém" studiu.
Mám moc rád Paulův témbr a jeho obligátní basu "na první".
Studio v roce 84 bylo dozajista na vyšší úrovni než tomu bylo v šedesátých, a tak si můžete vychutnat třeba Wanderlust nebo Long and winding road v krásně dynamickém provedení.
Když jsem na jaře 86 dodělával diplomku, točil jsem jednu kazetu pořád dokola.
Na jedná straně Power Windows od Rush a na druhé Lonely Nights. Budu asi hodně flexibilní..
Film jsem viděl několikrát, a to i v době prvotního videového šílenství v roce 85.
Tenkrát mi nic neříkal, později se mi líbil hlavně jako dílko, kde je krásně zakonzervována nálada oné poloviny osmdesátek. K zahození nejsou ani pasáže, kdy kapela
hraje "naživo" ve stodole. Pamatuju si, jak jsem někde četl, že Paul si dal opravdu záležet na tom, aby nebylo poznat, že jde o playback. A ono se mu to, jak jinak, povedlo dokonale.
Hned jsem si začal obstarávat další jeho sólové nahrávky, a ty mne již neoslovily.
Lonelky ale považuji za krásnou desku k poslechu a doporučuji.

» ostatní recenze alba McCartney, Paul - Give my regards to Broad Street
» popis a diskografie skupiny McCartney, Paul