Kansas - Audio-Visions (1980)

Proč to děláte? Dobře přece víte, že ta či ona kapela má na kontě mnohem zásadnější a vám příjemnější desky - a stejně si často vytáhnete zrovna tu, která vám zas tolik neimponuje a je jasný, že jste si to všechno zase pěkně zkomplikovali. Taky to děláte, že? Já docela často, asi má člověk v sobě zabudovaný reflex bránit ty slabší, nebo chce jen některým věcem přijít na kloub a tak to opakovaně zkouší.

U mě se tahle formule váže k albu Audio Visions pravidelně už několik let. Nikdy jsem ho nedocenil tak jako Leftoverture, debut nebo Freaks of Nature. Vždycky bylo někde na chvostě, ale dnes se aspoň na chvíli něco změnilo a mně se fakt neskutečně líbí. Anebo jen sedlo do nálady, to spíš.

Prvních pět skladeb je geniálních a to se mi třeba Loner dřív vůbec nelíbila. Druhá strana je sice roztahanější, jakási nesourodá a střídají se lepší momenty se slabšími, ale pořád se to dá ustát se ctí. Kansas mám rád, prvních pět desek tvoří základ art rocku, ale ani zbytek diskografie neleze do kopru. Ba naopak, některá alba pošlou řadu Anglánů spolehlivě na klouzačku.
reagovat

horyna @ 17.03.2017 20:15:37
Jarda P, ahoj: souhlasím do puntíku, Elefant mě vůbec nesedl a hudební obraz kapely šel hodně dolů. Power mi ale zvlášť nevadí, spíš je takový neškodný, naopak Spirit je velkolepá práce. Co Proto-Kaw, znáš je?

Jarda P @ 18.03.2017 11:42:36
Horyna: jasně, Proto-Kaw řadím do stejného soudku skvostů US hudby, všechna 3 řadová alba jsou skvělá. Skladatelská invence Livgrena je obdivuhodná. Kupodivu se mi ale moc nelíbí jeho sólová alba.

jirka 7200 @ 29.11.2017 11:57:34
Kolegové na scéně a na mnoha koncertních šňůrách - Styx se kdysi inspirovali tvorbou Kansas a do svých skladeb importovali progové prvky Kansas.

Nyní se karta otočila a Kansas si na tomto albu od Styx přebírají více jednoduchosti a přímočarosti v aranžích. To kouzlo vyjímečnosti je však pryč.

Z nového produktu amerických Kansas mám velkou radost, poslouchám ho snad obden a o tom, že je to geniální materiál jsem skálopevně přesvědčen. Napadlo mě, postavit ho vedle starších věcí, jak si asi povede, jak obstojí a jako partnera jsem mu vybral album Audio-Visions.

Deska vyšla v roce 1980 a znamená citelný ústup z progresivních pozic, na stranu popu se kloní jak dobovým soundem, tak aranžérským zpracováním. Ne, není to příliš markantní propad, nejedná se o žádné zašpinění dobrého jména kapely, sestava je doposud pevná, první trhliny ale už doznává rozdílný pohled na směřování souboru. Slovo přístupnost bylo hlavním motem alba i téhle doby všeobecně a když mám srovnat s přítomností, tak zvukově obstát nemůže (třeba za dvacet let si lidé řeknou o dnešním zvuku, že to byl běs, i když silně pochubuju, kam dál by mohl vývoj směřovat). A kompozičně? Není to zlé, je to jiné, epičtější, rozmáchlejší, ale v balení tehdejších měřítek.

Píseň Hold on není jen obrovský hit kapely, předně je to ale dojemná překrásná píseň se Steinhardtovou legendární houslovou stopou. Dál je tu Relentless, symbol produkce Kansas a výzva Steve Walshe předvést své hrdlo. Anything for you je rozvrstvená, dynamická a aranžérsky zajímavá práce. Výpravná, epická velekněžna Curtain of iron, musela uzrát v době z před pěti let. Rafinovanost Don't open your eyes vyniká v houslové technice a symbolika No room for a stranger je uchvatná. Klavírní barvy Back door dojmně desku uzavřou.

Cítím částečnou spokojenost, ale i produkční ústupky a ty už v dnešní době kapela naštěstí dělat nemusí. Raděj se navrátím k Prelude Implicit.
reagovat

horyna @ 24.10.2016 12:17:01
Porovnání takto rozdílných alb není zrovna na místě. V 80 roce kapela pomalu pohasínala a musela se vyrovnávat jak s nepřízní doby pro typ kapela jako je ona, s odlivem fanoušků i problémy ve vlastních řadách- spor ohledně hudebního směřování Walsh/Livgren.
Dnes je sice dávno za zenitem, ale výměna zpěváka, vydání novinky a fans na její straně klukům dodávají nové síly a odhodlání to ještě nezabalit.
Přesto díky za zajímavý pohled i recenzi díla, které nepatří k tomu nejzajímavějšímu z jejich žebříčku.

steve @ 26.10.2016 13:06:48
Když chci něco porovnávat, nevím proč by to nebylo na místě?? Jen proto, že jsou obě období tak protichůdná?? Album jsem sice oznámkoval trojkou a k tomu nejzajímavějšímu určitě nepatří, ale pořád je to deska Kansas, navíc oproti tomu co klepe na dveře, je vlastně až hodně klasická.

Zo spätného pohľadu je album Audio Visions zaujímavý aj vďaka tomu, že Kansas na ňom popustili uzdu smerom viac k melodike a komerčnejšiemu prístupu. Predošlý počin Monolith je v mojich očiach progresívnejším albumom. Pozitívum je ako vždy skvelá inštrumentácia a melodické linky vysokej kvality. Aj z hľadiska zvuku je to vyvážený a skvelo znejúci album. Pre kapelu Kansas začali byť dôležité aj hity, pretože to znamenalo že samotný album zaujme dobrú pozíciu. Aj preto tu máme skladbu Hold On, ktorá patrí medzi ich najznámejšie songy. Po tomto albume odchádza Steve Walsh z kapely kvôli odlišným hudobným predstavám.

Gitarista Kerry Livgren a spevák Steve Walsh písali skladby na tento album v podstate oddelene. Kulminácia ich rozdielneho prístupu si vyžiadala aj takéto riešenie. Z hľadiska kvality sa však nič podstatné nedeje. Skladby sa akurát tvária prístupnejšie a zároveň rockovejšie čo bolo v podstate podmienené aj dobou. Ani tu však nechýbajú epické skladby ako napr. Curtain Of Iron alebo No One Together, ktoré sú najdlhšie a sú typickým produktom geniálneho muzikantského myslenia Kerryho Livgrena. Spoločná skladba takmer všetkých členov (okrem Steinhardta) s názvom Don't Open Your Eyes je peknou ukážkou toho ako to znie keď na tom makajú všetci. Walshove kompozície Anything For You, Loner, Got To Rock On, No Room For Stranger (Rich Williams/Steve Walsh) a Back Door majú pekný rockový ťah na bránku, no zároveň im nechýba lyrika a melodický formát. Ako hudobníci sú Kansas jedineční a napr. taký Robby Steinhardt dokáže svojimi husľami nádherne podfarbovať a umocňovať atmosféru. Netvrdil by som až tak veľmi, že tento album nie je vôbec progresívny. Ich samotný štýl je progresívny a čas ukázal že v podstate nemajú ani nasledovníkov, ktorí by ich dokázali nejako úspešne kopírovať. Pre mňa je ich obdobie od prvého albumu Kansas (1974) až po Vinyl Confessions (1982) pokladom progresívnej rockovej hudby.

reagovat

Mohyla @ 17.01.2013 09:40:04
Práve cez posledný víkend som si dosku zopákol. Mám z nej rovnaké pocity ako Ty. Súhlasím s hodnotením. V podstate by som povedal, že skupina ani žiaden slabý album nevydala.

honanek @ 17.01.2013 16:51:57
Dobře napsaná recenze,není k tomu co dodat.
Na album máme stejný názor a já jsem rád,že nejsem sám.

alienshore @ 17.01.2013 20:45:58
Mohyla, honanek ... som rád, že nie som vo svojom názore sám :-)

martin69 @ 18.01.2013 13:08:23
Prima album. Více není co dodávat. Recenze vše vystihuje.

Jarda P @ 17.03.2017 19:59:25
Tímto albem končí na delší dobu zlatá éra Kansas. Období s Elefantem neberu, začátek 80. let je taky negativně poznamenal. Ke svému stylu se vrací až albem In the Spirit of Things.