Nine Inch Nails - With Teeth (2005)

Pokud by mě dusili, škrtili a musel bych v diskografii Nine Inch Nails ukázat na jedno album, pak by to bylo toto. With Teeth je pro mě ze všech alb NIN nejvyrovnanější a muzika na něm mě prostě trefila. Líbí se mi, jak se tu mísí Reznorova divokost s hloubavými proudy a stejně tak zvuková alchymie přirozeně prorůstá do písňové podstaty. Hned úvodní All The Love in the World je toho důkazem. Tam, kde se přitlačí na pilu, je základem výborně postavená muzika, zajímavá aranž a ne samoúčelná agresivita, výsledná zvuková masa mě svou energií úplně nabíjí. A pohlcuje. Pokud bych měl nějaké kousky vyzdvihnout, pak určitě The Collector s výbornými bicími (ty hraje pan mistr Dave Grohl) a tuhým základním riffem, který jako by se neustále ne a ne poskládat do připravené formy. Moc mě baví i následující The Hand That Feeds, u které se vždycky musím dobře zaposlouchat do muziky pod zpěvem, abych si uvědomil, jak promyšleně prostý a současně fascinující je ten proud hudby. A úplný vrchol pro mě představuje Love Is Not Enough, u které si připadám jak na lodi za bouře, kterou jsme si všichni na palubě vlastně přáli. Reznor je navíc tentokrát, i když zcela po svém, velmi sdílný.

Střídají se tu opravdu masivní bloky, jako Every Day Is Exactly the Same, která je vytvořena z temnějších odstínů a člověku se z toho přítmí s podivnou vůní vůbec nechce, s bezmála roztančenými kusy. Tanec pana Reznora je ale hodně divoký. Zvukové koktejly jsou tady v jednotě s písňovými rysy nahrávek a pokud jsou tu záměrně zakalené výjevy a zasekávané tahy, jako třeba v titulní skladbě With Teeth nebo v The Line Begins to Blur, pak to jen dotváří pocit apokalyptického znovuzrození. Alespoň takový pocit z toho mám já. Závěrečná a pro mě báječná Right Where It Belongs nás vrací na úplný začátek a kruh se uzavírá, protože připustit si, že se brána za chvíli zavře, vlastně vůbec nechceme. Je to hodně dobré album, ze kterého emoce a energie směrem ke mně proudí velmi silně.
reagovat