White Stripes, The - The White Stripes (1999)
1. "Jimmy the Exploder" – 2:29
2. "Stop Breaking Down" (Robert Johnson) – 2:20
3. "The Big Three Killed My Baby" – 2:29
4. "Suzy Lee" – 3:21
5. "Sugar Never Tasted So Good" – 2:54
6. "Wasting My Time" – 2:13
7. "Cannon" – 2:30
8. "Astro" – 2:42
9. "Broken Bricks" (Stephen Gillis, Jack White) – 1:51
10. "When I Hear My Name" – 1:54
11. "Do" – 3:05
12. "Screwdriver" – 3:14
13. "One More Cup of Coffee" (Bob Dylan) – 3:13
14. "Little People" – 2:22
15. "Slicker Drips" – 1:30
16. "St. James Infirmary Blues" (Joe Primrose) – 2:24
17. "I Fought Piranhas" – 3:07
Obsazení:
Jack White – guitar, piano, vocals
Meg White – drums
Johnny Walker – slide guitar on "I Fought Piranhas" and "Suzy Lee"
Prvý album White Stripes som si vypočul kvôli dokumentu It Might Get Loud kde hral Jack White bol tam napríklad aj Jimmy Page. Na gitaru som ho dovtedy v živote nepočul hrať .Keď v dokumente spustil "I Fought Piranhas" dostalo ma to bol som strašne prekvapený do vtedy som si myslel že Jack White patrí do dnešného Indie Rocku ktoré chodia na MTV . Prečo som si to myslel nechápem, tak ale pred tým som ho v živote nepočul.
Podobné skladby som jakživ nepočul. Na jazyk sa mi drie slovo PunkBlues .Cítim tu silne ducha Sona Housa a to som nevycucal z Googla Sona Housa počúvam ( a snažím sa aj hrať) V niektorých skladbách akoby Jack spieval do mikrofónu pre harmoniku čo vydáva ten kyselinový zvuk skvelé. Podmanivé riffy hlučné bicie mňa to hneď chytilo. Výborná coververia Roberta Johnsona Stop Breaking Down, nechýbajú aj slideovačky Suzy Lee ,I Fought Prianhas ani akustika Sugar Never Tasted So Good.
jasných 5 hviezd takýto surový počin zahraný s citom sa len tak nepočuje.
reagovat
Jestli chcete nějakou stěžejní charakteristiku první desky téhle kapely, tak to zřejmě bude jednoduchost a syrovost. Zpěvák, kytarista a skladatel v jedné osobě Jack White má totiž rozhodně rád garážovou muziku, ale taky si ujíždí na syrovém blues a country a nebojí se to všechno smíchat dohromady. K tomu všemu je navíc nezaměnitelný zpěvák, který zpívá hlasem tak přiškrceným, že by se oběšenci měli stydět a ze své kytary dere tak zkreslené zvuky, až máte pocit, že po každé druhé skladbě mění struny či rovnou kytaru.
Nezapomeňte ale že jediným dalším členem kapely je bubenice Meg White, která se teda dvakrát za těmi bicími nepřetrhne a hraje jen když opravdu musí a to pokud možno jen na minimální počet částí jejího bicího aparátu.
Výsledkem je tedy 17 poměrně krátkých skladeb s jednoduchou strukturou, které jsou ovšem až po okraj naplněny brutálním syrovým blues-punkovým feelingem. Je to divné spojení, ale přesně takové jaké hodně můžu....
Tenhle debut ale rozhodně není bez chyb. Chybí mi zde něco, co by skladby od sebe výrazně odlišovalo, protože po poslechnutí desky se měl trochu pocit, že mi hudba projela jedním uchem dovnitř a druhým kamsi za světlými zítřky. Rozhodně ale nechci říct, že by šlo o hudebně plochou desku, protože dojem ve vás rozhodně zanechá jako hrom.. Ale tak nějak kromě dojmu si moc nevybavím nějakou skladbu, kterou bych postavil na piedestal a oslavoval jako 100% hit. Zřejmě je to i zásluha, že na desce je více skladeb, než opravdu zajímavých hudebních nápadu a vyškrtnutí pár skladeb by albu prospělo.
Jasně, že tu jsou silné kousky typu Jimmy the Explorer, Suger Never Tasted So Good nebo I Fought Piranhas a pro zpestření zde figurují dokonce tři nepůvodní skladby: Stop Breaking Down od bluesmana Robert Johnsona, One More Cup of Coffee od Dylana a hodně ujetá verze bluesového standardu St. James Infirmary, ale i přesto přetrvává, že White Stripes zatím spíše hledají co a jak a že si ještě nejsou zcela jistí, co ze svou muzikou zamýšlejí a kam ji povedou. Jediné, co vědí je, že mají vztek, chce se jim řvát a chtějí pořádně ohulit komba a dělat kravál.
Hodně slibná deska, která naznačuje, že White Stripes mohou na současném hudebním moři dělat pořádné vlny.
reagovat
Filozof @ 03.09.2007 12:08:22
Kneekal
Máš poměrně zajímavé obraty - někdy Tě rád čtu, ale
1) pro příště nahraď "ujetá verze bluesové standardy" "ujetá verze bluesového standardu".
2) Čtenář se v Tvých dojmech často nevyzná. Nejdřív napíšeš, že Ti skladby proletěly jedním uchem dovnitř a druhým ven a vzápětí, že deska zanechá dojem jako hrom...
Nebo že si žádnou skladbu nevybavíš a vzápětí "jasně, že zde jsu silné kousky typu:..."
Nebo-li neobeznámený posluchač jest Tebou poněkud zmaten.
P.S. Považovat St. James Infirmary za bluesový standard je poněkud odvážné, ale nechci rýpat. :-)
Petrucci @ 03.09.2007 13:28:39
Filozof: Vy jste nějaký korektor chyb na těchto stránkách? Nebo snad nějaký mluvčí všech přispívajících? Přijdete mi opravdu trapný s tím vaším upozorňováním na chyby(gramatické, obsahové), neuvěřitelně s tím lezete na nervy a myslím, že nejen mně. Starejte se o sebe, proboha.
Filozof @ 03.09.2007 13:42:56
Petrucci
1) Všichni si tu tykáme...
2) Server má odnedávna ofic. jazykového korektora, ten ale nestíhá vše a začíná profily. Proto si dovolím občas zaskočit.
3) Moc mne mrzí, že Tě to štve - nejde o vypichování překlepů nebo výpadků - těch máme každý dost, ale o věci, které mohou být (a často jsou) způsobeny nevědomostí autora. Po upozornění již tuto chybu neopakuje, což je myslím ku prospěchu jeho i úrovně serveru. Zkus to pochopit.
Petrucci @ 03.09.2007 15:26:38
Jasně, chápu, ale když vidím u nějaké recenzce, které je napsána pomalu v pěti odstavcích, je opravdu dobrá a dejme tomu až na samém konci je nějaká chyba, a Ty to zdůrazníš(samo, že jako ten korektor zdůrazníš a upozorníš právě na tu chybu), tak mě to prostě "vytočí":) Ale to je jen můj problém:).
kneekal @ 03.09.2007 17:29:46
to Filozof:
Njn, holt standard(a) není mé oblíbené slovo. Aspoň je jasno. :)
No a s těmi dojmy. Ono zmatení by nemělo být na místě. V zásadě jsem chtěl vyjádřit, že si sice po poslechnutí desky moc nevybavíte nějakou skladbu, ale máte pocit, že tohle byla moc dobrá muzika. Mně se to sem tam stává. Takže toliko pro vysvětlení. :)
A moje obraty jsou pověstné. Moje češtinářka na střední by mohla vyprávět... Joj, to byly slohy :).
Filozof @ 03.09.2007 20:29:38
Petrucci:
Dík za pochopení a vstřícnost. Já na oplátku přehlédnu v poslední recenzi např.: "kapely ... si přáli", "...tajemstvím oplývaný text...", nebo "... s výraznými,ale ne přehnaně hlučnými hammondky..." :-)).
Také proto, že je kopírována z netu a nemá smysl opravovat autora off-line a navíc je to dle nicku možná Slovák, takže má na nedokonalosti právo. :-)
kneekal @ 03.09.2007 20:37:42
S VladoZem shodou okolností hraju v kapele a není to Slovák, nýbrž Rus. Takže bych přimhouřil očko :).
Petrucci @ 04.09.2007 07:20:50
Filozof: Jasně, v pohodě, jak říkám, je to jen můj "problém" a na druhou stranu to plně chápu. Tak přeju, ať Ti těch chyb a chybek uteče co možná nejméně:)
Mirek Kostlivý @ 04.09.2007 11:46:41
Takže když korektor dělá nejdříve opravy v těch profilech, tak ať má ještě strpení s tím Beefheartem, toho ať si nechá raději nakonec, protože to není ještě mnou zkontrolováno, odstraňoval jsem nejdříve chybné řádkování, přičemž hrubky jsem taky nějaké našel, a že jich tam bylo :).
A to mně jich ještě nejvíce nachází ta oprava češtiny ve Firefoxu ...
peter @ 08.09.2007 07:49:59
Filozofovi : na kneekalovi sa mi páči, že má zvládnutú
rockovú scénu až po dnešok - som si istý, že nielen ju...nezabrzdil sa v roku 1972 ako istý "šílený rocker", a preto jeho recenziam starých aj nových albumov verím a pomáhajú mi konfrontovať si moje názory a trochu sa doorientovať hlavne v starších kapelách...a slovným hračkám a rôznym parádičkám sa pri písaní recenzií nedá vyhnúť. hlavne, že sa neodbavuje na básnických obrazoch a prívlastkoch. Filozof, posudzuj to ako celok. -:)
Kneekal je môj človek. rešpekt!
ahoj..
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x